Zpěvy nemilosti XVI

Zpěv šestnáctý

Rád bych zjistil, kde jsou hranice lidské pokřivenosti. Kde začíná a kde končí pro mě tak nepochopitelná ochota kráčet po strmém svahu do jícnu sopky a zpívat si přitom do kroku propagandistické odrhovačky, jimiž se nás snaží zmanipulovat mocní tohoto světa.

Pokorně kráčet vstříc vlastní smrti, nechat se přitom trávit a odírat až na kost, snášet malthuziánská příkoří,  poslouchat lži prefabrikované behaviorálními teoretiky a sociálními inženýry, podřizovat se názoru odlidštěné většiny pasoucí se jako to bučící stádo skotu ve výběhu vymezeném elektrickým plotem a důvěřující pseudovědeckým nesmyslům, jimiž se definuje přirozený stav lidského jedince a spřádají falešné doktríny o jeho právech na zdravý život – jinými slovy na holou existenci, asistovanou dehumanizaci a eutanázii.     

Thomas Hobbes ve svém Leviathanu píše: Život člověka v přirozeném stavu „trpí osamělostí a nouzí, je bídný, brutální a krátký.“ Co je však onen „přirozený stav?“ Podle Hobbese jde o situaci, kdy je „člověk člověku vlkem.“ Jedinou jeho starostí je potom „vystříhat se násilné smrti.“ Proto musí být nastolena absolutistická vláda, která bude veškerou tu luzu držet zkrátka u společného žlabu.

Hobbes přitom nemá na mysli osvícenou vládu politického suveréna, ale absolutního suveréna obdařeného silou čili mocnou armádou vybudovanou z daní téže luzy na základě vynucené společenské smlouvy. Co jiného také čekat od anglosasky rozjařeného nároku na ovládnutí ducha doby a vzkříšení atlantické nestvůry přicházejí z moře.  

Tady hledejme počátek: Anglosaský ideál svobody – pasák krav, co zahnal stádo na prodejní aukci a s kapsou plnou dolarů se fláká po americkém středozápadě: Nohy má toulavý a v hlavě jediný cíl – Maryanne, štětku, co se vypracovala na podnikatelku s bílým masem. Ovšem dělí ho od ní tisíc mil. Láskyplný přístav citů?  Ó, nikoli – honák padne k zemi sto metrů od jejího „saloonu“ a teprve pak skončí v tom pravém ráji – nebeským baru, kde whisky teče proudem a ženský tam nedělaj fóry.

A kde to všechno skončí? Odpověď neleží daleko: najdeme ji v senátním klubu levicových progresivistek amerických Demokratů – společné noclehárny, společné jídelny, hromadná doprava, v okruhu sto mil všechno zdarma, základní příjem na přilepšenou a borec s atrofovaným mozkem i svaly, co sedí u kompu, na hlavě helmu s 3D virtuální realitou a celý svět je mu otevřený – leč v podobě realistického snu o životě plném fascinujících zážitků a překvapení. Vše do chvíle, než mu vypoví srdce službu a odvezou ho do společné úložní jámy hluboko pod zemí – samozřejmě splňující přísné normy ekologické depopulační jednotky. 

Je z toho nějaká cesta ven? Položil jsem stejnou otázku osobě ze všech nejpovolanější: ženě, kolem níž se všichni točí. A dostal jsem jasnou odpověď: „Tak na to se zeptejte toho magora, co se mě snaží sbalit a kupuje mi drahý dárky, jen abych se přestala jako influencerka předvádět na TikToku. Hráblo mu snad? Jsem nezávislá a na netu vydělávám víc než on v tom jeho veledůležitým zaměstnání.“