Kde lišky dávají dobrou noc

Anotace: Líčení mého oblíbeného a velice krásného místa z dětství a zážitků s nim spojených.

          Místo, kde jsem prožila nejedno prosluněné léto. Radostné dětství rozezpívané čistou přírodou. Malebná vesnička blízko hor, ve svém srdci skrývajíc přívětivé lidi – prarodiče mé nejlepší kamarádky. Brávali mne za svou vnučku. Roubená chaloupka se zahradou vybízející k odpočinku, s částí plnou slaďoučké zeleniny a ovoce, které jakoby na vás pomrkávalo, abyste přišli blíž a ochutnali. Smrková zástěna tajemně oddělujíc udržovanou část od horské divočiny a zrádné koleje, tajuplně ubíhající do nekonečné dálky.
          Zahalena ve slunečním svitu dvě malá děvčátka nadšeně sbírají kapky rosy, která se ubránila zákeřným slunečním paprskům. Tolik nás to bavilo. Mince položené na kolejích vystrašeně čekajíc na svůj konec a nadšení dětských oček, rozsvícených jako hvězdičky na noční obloze při zjištění, jak krásně je dokázal vlak přetvořit.
          Každé odpoledne zde ubíhalo jako voda. Přikrádající se večery s oblohou zahalující se do temného pláště. I přesto, že bylo horké léto, podvečerní chlad se vkrádal do všech zákoutí. Smrky se zdály vyšší a temnější, jako by skrývaly hrůzná stvoření noci. Hučení právě projíždějícího vlaku znělo temně, jako hlas neznámého, lákajíc nás, abychom přišly blíže ke kolejím. Ohniště však slibovalo bezpečí a ochranu. Pomalu se opékající špekáčky nad spalujícími plameny, brousíce si na ně jazýčky, jen bezmocně volaly o pomoc. První hvězdička bázlivě vykoukla na oblohu. V zápětí však Polárku odhodlaně následovaly další hvězdy, scházející se do svých obvyklých skupinek – souhvězdí.
          Noc na sebe brala podobu stále temnější a proto pro nás nastával čas nekonečné fantazie za zavřenými víčky. Stromoví a obloha, hustě zasypaná hvězdami tak, že se zdálo, jako by ani nebyla noc, se s námi rozloučili. Oheň naposledy zapraskal na pozdrav, než ho umlčel proud studené vody. Lehce syčící uhlíky byly už jen nostalgickou připomínkou plápolajícího ochranitele. Dva přívětivé lidské hlasy nám popřály dobrou noc, naše víčka ztěžkla, jako pod závažím a snový svět nás přivítal s otevřenou náručí.