Anotace: Všimla sis, že když se ptáme, otazníky visí ve vzduchu jako ostnatý drát a čím víc toužíme po odpovědi, tím víc to bolí...
Musela jsem se
zdrcnout
schoulit
do malinkaté kuličky
zežloutlého papíru
zmačkat se až na kost
abstinovat štěstí
a bolet
až v duši
abych opět uvěřila
v laskavost slunečního svitu
v něco tak krásného
co je tu téměř odnepaměti
Musela jsem na chvíli
být tím zmuchlaným
Origami
osamělého Ega
a pak se rozpustit
na chvíli zašumět
ve sklenici
a zahnat
kocovinu vlastní duše
abych znovu uměla
otevřít okno
a nadechnout se
slunce
Proč
?
Všimla sis, že když se ptáme, otazníky visí ve vzduchu jako ostnatý drát
a čím víc toužíme po odpovědi, tím víc to bolí...
.....někdy je lepší se až tak neptat....Ji.
23.02.2019 20:47:02 | jitoush
někdy se mohou proměnit v ostré nůžky, které ten drát dokáží přeštípnout ... úsměv.z
17.02.2019 22:23:03 | zdenka
ano, bolí...ST* :-D*
17.02.2019 14:06:29 | Frr
Děkuji za komentář :-)
17.02.2019 16:25:13 | Jasmin de Paris