Cesta V

V dálce mezi stromy se mihl stín a v trávě to zašumělo údivem
Už je tady, ozvalo se sborem
...je tady...tady...ady, přidala se ozvěna
Vzrušené očekávání by se dalo krájet
Zvědavý brhlík poskakoval z nohy na nohu, ostřice se chvěla stupňujícím se napětím, a na kaluži se rozeběhly drobné vlnky
Starý šedý balvan, po staletí ležící na stejném místě, zvědavě upřel svou pozornost do míst, kde se náhle zahustil vzduch. V jeho vnímání času se nestalo vůbec nic, ale ani kameny nejsou imunní vůči okolí.
Cesta lhostejně přehodila nohu přes nohu a zívla
Vy jste teda cynická, ušklíbl se vzrostlý doubek, jak můžete teď zívat?
Vím, co přijde, opáčila s viditelnou snahou potlačit pobavení
Jo tak, tak nám to řekněte! zavřískl křemínek a náhle bylo cítit sirnou vůni
A právě v tom okamžiku, kdy otevřela ústa a jako drobná zrnka písku začala sypat, co věděla...právě v tom okamžiku, v tu samou chvíli vyskočil z lesa malý mužíček, oblečený do černého roláku, kalhot a polobotek.
Mesdames et Messieurs, dovolte mi představit se, zvolal s cizím přízvukem a udělal na trávě excelentní arabesque á des bras
Ach jo, zabručela cesta, která věděla, co přijde
Jmenuji se Fin, zpěvavě prohlásil mužík a na vysokém čele se mu leskl pot