LISTOVÁNÍ

LISTOVÁNÍ

 

LISTOVÁNÍ

 

jsem návštěvou ve starém albu

cestou do města listuji naší ulicí

 

naproti na proluce postavili dům

v dobách mých dětských her

přímo nad naší zemljankou

pak se rozvedli

ti dnešní sousedé

už nezdravili ani mou mámu

ten původní

se s námi dal do řeči

při náhodném setkání před pár lety

v restauraci na náměstí

patří jeho dceři

byl ji navštívit

za měsíc měl pohřeb

koho by to napadlo

 

níž u sousedů

včera montovali plasťáky

Káju skolil alkohol už před lety

jeho paní se vytratila loni

pár týdnů předtím jsem ji ještě zdravil přes plot

jako mladá sestřička na středisku

kdysi vytvořila  můj soukromý rekord

sedm pokusů o vpich do žíly

na jednu sedimentaci

nezazlíval jsem jí to

připadal jsem si hrdinsky

a cítil s ní možná víc

než ona se mnou

nové sousedy ještě neznám

vím jen jak se jmenují

na maloměstě se všechno ví hned

 

o stavení níž bydlívala Zdena

strašně si vymýšlela

dokonce i těhotenství

po svatbě to prasklo

byl z toho okamžitý rozvod

její bratr

jen o málo starší než já

zemřel v Praze snad před dvaceti lety

na zástavu srdce

už léta tam bydlí jiní lidé

neznáme se

 

rodiče Aleny přes ulici

co jsem jí kdysi věnoval zraněnou hrdličku

když mě s ní naši vyhodili

(s tou hrdličkou – Alenu měli rádi)

už také nejsou

stejně jako ti moji

potomci zůstali

zdravíme se

nepřetržená tradice

 

o číslo níž

mívali malého renaulta

v době kdy luxusem byl i spartak

byl do béžova

vidím ho ještě dnes

děti byly starší

mimo naši partu

o moc víc si nepamatuju

kdopak tam asi žije dnes?

 

Juru o dům dál

když jsem byl ještě kluk

stihli dvakrát odřezat

potřetí už ne

tak moc chtěl za maminkou

na louce při fotbale

jsme se tenkrát dozvěděli

že si s námi už nezakope

to se vryje do paměti

i tam beztak někdo bydlí

 

naproti jsme řádívali s Mirkem

je to tak hodně dávno

kdy neustál třetí infarkt

jezdil náklaďákem i přes zákaz doktorů

do nemocnice v něm ještě dojel

jeho otec

pojišťovák a holič

veselá kopa

sedlal trabanta ještě loni

čilý i po devadesátce

přežil tři ze čtyř dětí

Mirkova sestra

je od loňska vdovou

v devětapadesáti selhání srdce

pár měsíců předtím

jsme si na ulici povídali

nikdy nevíš

koho už příště nepotkáš

 

Radek o dům níž přes cestu

proháněl v jednom kuse holky

až se nestihl oženit

rodiče už nevycházejí

záhony s květinami okopává on

když se někdy narovná

řekneme si ahoj

 

ještě  níž

mívali embéčko s volantem vpravo

exportní souběh

prý vyšlo levněji

pro cestáře terno

pro nás kluky atrakce

Milan je bůhvíkde

Jarku jsem dnes potkal

culíky jako za mlada

je fajn když někdo nejde s módou

nemůžeš se aspoň splést

říkali jsme si ahoj?

nevím – je o pár let starší

tak raděj dobrý den

stejná odpověď

 

pod nimi bydlíval kominík

s kupou otrhaných dětí

v chaloupce na spadnutí

dnes by ji nikdo nepoznal

mladou rodinu neznám ani já

 

oproti výstavnější vila

už nejmíň třetí majitelé

od mých dětských let

ty druhé jsem ještě znal

to už je hodně dávno

 

rohák na konci

předělali kdysi na hospodu

čepují starobrno

bývá tam veselo

uvnitř jsem ještě nebyl

 

na křižovatce u potoka

vévodí okolí školka

rozlehlá vila s velkou zahradou

tam jsem se těšil do první třídy

abych nemusel po obědě spát

Zdeněk byl nejlepší kamarád

mých předškolních let

mě vzali do školy o rok dřív

slyšel jsem o něm už jen po letech

když někdo umře

to se k vám vždycky nějak donese

nově zateplená fasáda svítí do dálky

jen ty prvorepublikové vlysy a vikýře

jsou ty tam

pod make-upem ztratila se tvář

pokrok nezastavíš

 

proměny času v naší ulici

vnímám stále zřetelněji

jsem tu pořád doma

zároveň čím dál víc host

jakmile však zavřu za sebou branku

jako bych z ní nikdy ani nevyšel

původní kořeny neusychají

navěky zarostly v půdě

která voní tak

jak žádná jiná nikdy nemůže

 

jednou se do ní vrátím

 

Slezsko, 1.3.2015

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=BdNVZnRg8qg

 

Autor Amonasr, 02.03.2015
Přečteno 521x
Tipy 24
Poslední tipující: Avola, Nespavec, Frr, jitoush, Lighter, A42, MARKO, bogen, Jort, Amelie M., ...
ikonkaKomentáře (21)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...ty příběhy lidí (i svůj) z rodné ulice jsi popsal s krásně "lidským" prožitkem...je snadné se do nich vcítit...do kousků vzpomínek...moc pěkné ;-)...vlastně mi to "připomíná" různá vyprávění mého otce starousedlíka kdo kde bydlel, co s ním zažil, kam se přestěhoval atd...:-)

02.03.2015 23:01:14 | bogen

Mám radost z takovéto Tvé reakce - ani jsem totiž nečekal, že by to mé „listování“ mohlo nějak víc zarezonovat. Ale jak poznamenala už níže Pamína, „cítíme to všichni stejně“. Asi jsme si vzájemně podobnější, než by se mohlo na první pohled zdát, a to je fajn… :-)

03.03.2015 10:53:45 | Amonasr

..ano, má pravdu...lidi jsou si skutečně tak podobní, že aby se "odlišili", tak "zveličují" každý maličký rozdíl...;-)

03.03.2015 14:10:47 | bogen

;-)

03.03.2015 14:26:24 | Amonasr

jo.." původní kořeny neusychají " :-DDD

02.03.2015 20:38:32 | Frr

;-)

03.03.2015 10:47:22 | Amonasr

.....je fajn,že se má člověk kam vracet....pěkné listování v příběhu
se jménem "Dětství",vnímám to jako sled klipů....jednotlivé střípky
do vlastní mozaiky....teď to ber s humorem/smích/...připomělo mi to
vzpomínání mého tatínka....vybavoval si neskutečné podrobnosti ze svého
dětství,jako kdyby to vystupovalo ze záplavy životních peripetií,
přitom v současnosti si na ledacos nemohl vzpomenout....ale už
mu bylo více než 80 let...takže neboj/smích/,to není na Tebe,Ty si ještě
"mladíček"...../smích/.Ale je fajn,ža se stále vracíš a máš kam,že jsou
ještě ti blízcí,ke kterým lze se vracet,kde jsi vítán.Až mně odejdou
rodiče,tak už nebude ke komu se vracet,zůstane jen to město.....
a mizející příběhy....../úsměv/...Ji.

02.03.2015 20:26:36 | jitoush

Teď jsi mě až rozplakal. Ne smutkem, ale tím, co jsem ucítila sama v sobě. Jsme sami sobě těmi nejdokonalejšími poutníky času. Tohle stroj nikdy nedokáže. :O)

02.03.2015 18:47:44 | Tichá meluzína

Však Tvá vyprávění, Blanko, jsou plná takovýchto pout s tím, z čeho vyrůstáme a čím jsme tvořeni. Krásně jsi to pojmenovala, díky :-)

02.03.2015 19:59:08 | Amonasr

To je teda kupa vzpomínek, takový zhuštěný román, co se čte jedním dechem (skoro doslova). A ve vazbě na ostatní komentáře - já bych to právě nečesala. To přeblikávání těch fotek a vzpomínek, takové útržky syrové, zrovna vybavené, to mi připadá na místě.

02.03.2015 17:02:45 | A42

Tak to mám opravdu radost, že to tak vnímáš, děkuju :-) Když jsem to psal, tak jsem si maně uvědomoval, co románů vlastně máme kolem sebe, jen po nich sáhnout. A přitom je to jen větší polovina ulice a u některých domů by to vydalo na mnoho dalších slok i řadu jiných osudů, musel jsem se hodně brzdit a vyhmátnout jen naprosté minimum ;-) A děkuju i za názor na onu syrovost :-)

02.03.2015 17:15:20 | Amonasr

Bylo by zajímavé si toto nechat jako osnovu a ty příběhy časem napsat opravdu do nějakého delšího útvaru.

02.03.2015 17:20:37 | A42

Pokud mi někdy dojdou náměty, tak by se k tomu fakt dalo vracet a postupně na to nabalovat, díky za nápad :-)

02.03.2015 17:31:23 | Amonasr

Souhlasím s Amel.
Ale ta neučesaná forma je také autentická...je to jako u výslechu :)

02.03.2015 15:15:20 | MARKO

I já s vámi oběma souhlasím, viz níže :-) S tím výslechem jsi mě ovšem dostala :-D To bude asi tím, že jsem to fakt nechtěl psát jako vysloveně prozaický text, ale verše to taky úplně nejsou – cosi mezi tím. Proto je to úsečnější – pozor, vyletí ptáček! blik! ;-) Určitá neučesanost možná může přispět k autenticitě, to je myslím zajímavý postřeh, asi by ale měla být ještě víc stylizovaná a jemně přelakovaná a méně ve stylu „vstanu a jdu“ :-D

02.03.2015 16:56:29 | Amonasr

moc pěkný námět.. velmi mě zaujal konec, je tam všechno a celé je to fajn, jen já bych asi něco takového formovala do jiného útvaru, takto mi to přijde lehce kostrbaté.. :)

02.03.2015 13:15:46 | Amelie M.

Díky a v podstatě s Tebou souhlasím. Psal jsem to před půlnocí a chtěl jsem to ještě před zalehnutím zavěsit, stálo by to určitě za další učesání, dokonce jsem to i přímo na Literu hned po zavěšení drobně ladil, ale jen v rychlosti... ;-) Nicméně jako souvislý text jsem to psát nechtěl, představoval jsem si to jako takové fotky v albu – co dům, to jakási vzpomínková fotografie, momentka, co mě první napadne. Třeba to ještě trošku učešu, ale nic neslibuju, to jen když se mi bude ještě chtít :-D Každopádně jsem rád, že se nad tím zamýšlíš a dáváš mi takovouhle přátelskou zpětnou vazbu :-)

02.03.2015 16:54:17 | Amonasr

Cítíme to všichni stejně. To je základ, ze kterýho by se mělo vyjít - proč si ubližovat, když jsme vlastně všichni stejní?

(To je samozřejmě řečnická otázka, na kterou nečekám odpověď... příjemné čtení, milý Amonasře, ano, všichni se takhle vracíme a listujeme...)

02.03.2015 10:05:11 | Pamína

A víš, Pamíno, že jsem přemýšlel, jestli takováhle nostalgie po místech, kde se člověk narodil a vyrůstal, potká někdy opravdu každého? Přitom já jsem doma vždycky právě tam, kde zrovna jsem, dokážu žít i v relativně jiném kulturním prostředí a rád se přizpůsobím, poznávám něco nového, jiný způsob života. Ovšem čím jsem starší, tím mi stále víc dochází, že ty nejhlubší kořeny má člověk stejně jenom na tom jednom místě. A taky mi třeba ještě víc dochází ta strašná hloubka stesku mnohých emigrantů, když se domnívali, že se už domů nikdy nebudou moct podívat... Aspoň že tohle už dnes nikoho trápit nemusí.

02.03.2015 16:53:10 | Amonasr

Krásně sis zalistoval. Čtenáře to pěkně vtáhne. A je pravda, že když jsem někdy na návštěvě u mámy v mém rodném bytě, mám podobné pocity, jak popisuješ v posledním odstavci...***

02.03.2015 06:00:45 | srozumeni

Děkuji za srozumění, mám radost, že to takto na Tebe zapůsobilo :-)

02.03.2015 16:52:03 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí