Pohádky z Rubínkovy zahrádky 6.

Pohádky z Rubínkovy zahrádky 6.

       

 

            Rubínek tvrdě spal. A najednou ho něco pošimralo na nose, kýchnul a probudil se. Otevřeným okýnkem k němu vystrkovala větvičku plnou květů, třešně plánice. Pohladil její květy a zavzpomínal na chvíle, kdy ještě s bráškou byli malí a ráno po probuzení, větvička obalená malými černými třešničkami na ně už mávala. Po tom v dlouhých bílých nočních košilkách ty malé sladké třešiňky snědli a měli od nich červené pusy i prsty a někdy i košilku. Maminka je pak hubovala, že se najedli třešní, už před snídaní a říkala vždy, že jim tu větev uřeže, ale nikdy tak neudělala. Snad proto, že věděla že nad nimi krásně voní, protože se oba vždy ve spánku usmívali. Teď voněly třešňové květy po celé světničce. Ale ve světničce nikdo nebyl a sluníčko se smálo vysoko na obloze. Rubínek vstal, nazul si bačkory a vyšel ven.

,, no, bráško, ty jsi si hezky přispal!" přivítal ho Kulíšek.


,, no, jo, no, když, mě se tááák krásně spalo!" opáčil mu Rubínek.


,, i nech ho Kulíšku, doma si každý rád přispí!"  řekla maminka a nalila Rubínkovi čaj a podala mu koláče na talířku. Všichni seděli kolem stolečku a dívali se na Rubínka, jak snídá. Barborka seděla s nimi, uzobávala koláček, pila čaj a v ruce držela kus novin které četla.

Tu se Rubínek podíval na Jařinku a ta měla v pusince přenádherný růžový velký dudlík a jen ho dudlala. Z červené tvářičky jí svítila její velká kukadla a pohybující se růžový dudlík.

,, podívej, Rubínku, co Barborka donesla Jařince!" promluvila maminka.

Ale, Rubínek se zlekl, že byla Barborka někde prohledávat popelnice a že ho tam našla i s novinama a prudce se otočil k ní.

,, no co, no, ty jsi dlouho spal a víš, že my straky vstáváme s rozbřeskem sluníčka" rychle mu opáčila Barborka.
,, náááhodou, já už dávno co jsi spal, zaletěla k Lidušce na statek a vše jsem jí povyprávěla, že se ti narodila sesřička a podívej jaký dudlík mi pro ni dala! A je od její nejmilejší panenky a moc tě pozdravuje a vzkazuje, že se mají po zimě dobře a že se jim zase narodila dvě malá telátka, tak mě máš posílat s bandaskou pro mléko, že ho je mnoho!" dokončila Barborka.

,, hele Bráško, že si půjdem pak zaběhat kolem potoka, viď, že jo?"  vyzvídal Kulíšek.

A maminka řekla, že jim zatím něco dobrého navaří a Barborka že si může hrát odpoledne s Modřinkou.

,, a já půjdu s udičkou k tůňce na komáří larvy, ať máme co k večeři!" dodal tatínek.

               

            

          A když Rubínek dojedl, šel se převléknout a pamalu se s Kulíškem loudali k potůčku a vyprávěli si. Vždyť si toho měli tolik co říci. Potůček celý jarem rozkvetl, na jedné straně ho lemovaly petrklíče s poměnkama a na druhé  žluťoulinké blatouchy, které byly rozesety po krajích potůčku, jako malá kuřátka. Čirá voda tekla klikatě, chvíli se zdržovala v tůních, pak přetékala přes kameny ve vodopádech a zase čistě hrála, jen proto aby, se schovala do studánek, z kterých zase po kamíncích vytékala dolů. Jen ptáci ve větvích zpívali svůj jarní sonet pro sta hlasů, pěnic a pěnkav, zvonků a kosů, všech čečetek, sýkor a a konipasů.

,, chyť si mě, bráško, chyť!" najednou zvolal kulíšek a skočil na kamínek.

 

,, to víš, že chytím!" opáčil Rubínek a už oba běhali kolem potoka.

Mezitím Barborka dopila svůj ranní čaj a začala se trošku nudit, ale malá Modřinka na ni čekala a chytla ji za křidélko.

,, pojď, Barborko, já ti ukáži, kde si hraji"  pravila Modřinka.
Barborku to moc nezajímalo, pravda bylo to pro ni takové dlouhé odpoledne, ale nic jiné jí nezbylo, tak šla.

,, a jakpak si hraješ Modřinko a kde?" zeptala se nezajímavě.

,, no přece na krokodýlky! Podívej se, Barborko tohle je hornoamazonský průplav!" ukázala na horní tok potůčku Modřinka.
 

,, a tohle dolnoamazonský!" ukázala na potok tekoucí směrem dolů.

,, a kdepak jsou ti krokodýlci?" zeptala se Barborka jen tak, aby řeč nestála.

,, tam nahoře v tůni!" opáčila Modřinka.

 ,, a kdopak, že, jako jsou ti krokodýlci?" nezajímavě se optala zatím, co ji Modřinka vedla nahoru kolem potůčku.

,, no, přece, pulci Barborko!" odpověděla Modřinka.

 

Tu se podivně zalesklo Barborčino modravé oko.

 

,, COŽE???!" vzrušeně vykřikla až se jí naježila chocholka.

 

,, honem, pojď, ukaž mi je?!" křiklavě krákorala a tahala pro změnu Modřinku zase za ruku Barborka. Malá Modřinka jí tak tak stačila. Už už si je představovala pečené na másle anebo na kmíně. Ne, ne, ne, taková delikatesa jedině na víně, budou na víně! Taková dobrota! Už se jí sbíhaly všechny sliny a dlouhými kroky utíkala k vrchní tůni a Modřinka za ni jenom vzduchem vlála.

A najednou stály před vrchní tůní.

 

,, zavolej je!" zavelela nedočkavě Barborka.

 

,, krokodýlci, pojďte ke mě!" polekaně vypadlo z Modřinky.

 

A tu se pod hladinou začala mrskat malá, ale tučná a kulatá tělíčka pulců. Motala se přes sebe a skákala ve vodní hladině jedna přes druhou.

,, pojďte ke mě krokodýlci!" opakovala Barborka se strčeným zobákem ve vodě co nejjemněji uměla.
A najednou nad sebou slyšela hromový hlas.

,, jááá ti dám krokodýlky, ty jedna strako umouněná!"
Barborka honem vytáhla zobák z vody a uviděla před sebou obrovskou tlustou ropuchu, ruce založené v bok.

,, a jedeš vodsaď a fofrem!" silný hlas pokračoval a na Barborku hřímal.

,, ať už tě tu nevidím, pobertice strakatá!"  kvákala na celou tůni.

 

,, já jen piju, piju, měla jsem žízeň!" sedla si úlekem na zadek Barborka a zakoktávala se tenoučkým hláskem.

,, teto ropuško, nezlob se ona chtěla jen krokodýlky vidět!" plačtivě vykřikla Modřinka.

 

,, a mažte!" zakvákala ropucha.

 

,, a obě! A počkej, až to povím tvojí mamince!" dodala a skočila do tůně, všechny své malé pulčí děti si spočítala a odplavala s nimi pod placatý kámen.

 

Barborka s Modřinkou upalovali vylekaně domů, ale po cestě musela napřed malá Modřinka Barborce slíbit, že, co se stalo dnešní odpoledne, bude jejich společné velké tajemství a nikdy nikdo se to nikdy nesmí dozvědět.

 

       

 

            Inu, Barborko, jakpak tě to napadlo dostat chuť na pulce, copak nevíš, že jsou zákonem chráněni a že je pulců a žabek u nás už hodně málo! Ale jsi straka, co naplat a každý míváme hlad.

 

Kulíšek s Rubínkem vyběhaní, seděli vedle tatínka a chladili si nožičky v tůni a usmívali se. Tatínek jim dal na šňůrce navlečené komáří larvy, ať je honem donesou mamince a ta, ať je upeče k večeři. Sluníčko se ještě na z výšky usmívalo a z domečku z oblázků už voněly do dáli na másle pečené larvy.

,, večeřééé, večeřééé je tady!" křičela z okýnka maminka.

A tak se s chutí do ní všichni pustili a obírali masíčko z prudka opečných larev, které bylo tak měkoučké že samo opadávalo. A nakonec přiběhla celá upocená Barborka s malou ušpiněnou Modřinkou a byli zticha a baštili, jak kdyby měsice nejedli.

 

,, juuu...to byla dobrota..." pochválila nahlas Barborka.

,, musíte mi, vy dva s Rubínkem slíbit, že k nám budete chodit častěji" řekla maminka obrácená k Barborce.
Vždyť to máte z paloučku u borovice kousek a letecky tu jste hned.

Barborka to s radostí slíbila a nasadila si červeného motýlka. Rubínek už na ni upravený čekal. Dal všem políbení a vylezl Barborce na záda. Barborka roztáhla křídla a už se vznášeli ve výšinách a Barborka si říkala. Tohle je to pravé dobrodružství a zakroužila nad chaloupkou z oblázků křídlem a všem zamávala.

         

       

         A Rubínek se z výšky podíval dolů a viděl, jak jim všichni mávají a mamince a malé Modřince tečou slzy. A na jednou měl v oku kapku, ne takovou, co se zasekla, ale takovou, takovou, že, když stekla Rubínkovi na rty, ucítil její slanou příchuť.

 

Autor střelkyně1, 18.05.2017
Přečteno 39x
Tipy 16 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Jort, Nikita44, Frr, retro47, Amonasr, Kett, Fany, Philogyny,
ikonka Komentáře (11)

Komentáře

..jupííí, Rubínek je tady:-)))ST

19.05.2017 20:32:36 | Nikita44reagovat

jééé Nikitko,mnohokrát ti děkuji:-))

20.05.2017 15:27:51 | střelkyně1reagovat

slyším Tvůj roztomilej skvost v rádiu jako četbu dětem na dobrou noc..:-D*ST*

19.05.2017 14:51:25 | Frrreagovat

děkuji ti moc Frráčku,trošičku více mě asi ujela fantazie,tak si to pak trošku poopravím!:-))

20.05.2017 15:27:13 | střelkyně1reagovat

Hezky hezky, milá Střelkyně1 :-)! ST

18.05.2017 21:32:09 | Fanyreagovat

Já nevím proč, ale před oči mi naskočil večerníček Broučci, mám je moc ráda... :)

18.05.2017 16:26:20 | Philogynyreagovat

ono je to možné že jsem se jich nějak zachytila,taky si je pamatuji ale ještě radši jsem mívala pohádky Vlaštovičky,Bambi a Rybaříci na modré zátoce,ale musím se začít trošku ovládat s délkou.Milá Phil moc ti děkuji za hezký komentář:-))

18.05.2017 16:38:33 | střelkyně1reagovat

Umělecké dílo..:-) Tají se mi dech, myslím, e to je to, co děti potřebují:-)

18.05.2017 16:09:04 | reagovat

ale běž,ale i tak ti moc děkuji:-))

18.05.2017 16:35:24 | střelkyně1reagovat

:-DD

18.05.2017 22:54:40 | reagovat

:-*)

18.05.2017 22:45:32 | reagovat

© 2004 - 2017 liter.cz v1.3 | Facebook, Twitter