Polesníčci

Polesníčci

Anotace: /Rubínek a straka Barborka 2.díl/

 
                        
                 
             Ta zima byla tak dlouhá, že se zdálo, že ani nebude mít konce.
Sníh padal z nebe jako z rozpárané peřiny, zasypával celou louku a s ní i celý les. Někdy byl nadýchaný, inu a někdy to po něm zase hezky klouzalo.
Ale les, louka i mýtinka spali stále hlubokým spánkem.

 
 *


                  Ale jeden den se sluníčko zasmálo přece jen o chvilku víc a pošimralo Rubínka po tvářičkách.
 
,,Jee, jaro je tu" pronesl ospale probuzený Rubínek a posadil se v postýlce.
 
,,Ne, ještě nee" prohlásil jen tak pro sebe, když se podíval z okna a všude bylo bílo. A tak vstal, učesal si před zrcadlem rozcuchaná peříčka, dvě bílá dal za ucho a postavil konvičku na čaj, že posnídá.

 
A když si dával kousek koláčku do pusy, oči mu sklouzly do vrchního rohu okýnka a najednou uviděl před sebou na větvi borovice velké obrovské ptačí hnízdo.

 ,,Hurááá, hurááá, hurááá, ptáčci jsou tu! "  zakřičel a oči mu zčervenaly radostí.

Potom už celé dopoledne jenom vykukoval z okna, vybíhal z chaloupky a zase do chaloupky a čekal na onoho ptáčka.

,,Pěnička to nebude, sýkorka taky nee, na ty je to hnízdo velký! " mumlal si pro sebe.
,,Kos to bude! Kos! Strejda Fráček přiletěl! "usoudil.
Čekání se mu ale zdálo dlouhé tak si vzal čepici, šálu, rukavice a vyšel na procházku do lesa, aby mu čas rychle uběhl.

 
Celý zadumaný přešel loučku. Pod nohama to tak hezky křupalo a jak se krásně dýchalo, až Rubínek na hnízdo úplně zapoměl. Díval se na maliníky a ostružiníky a začal z nich shazovat sníh, protože Polesníčci jsou ve své dušičce velicí zahradníci.
A když je hezky opucoval pokračoval v procházce a díval se po šiškách na smrcích.

 
Najednou se musel sehnout pod zasněženými větvemi smrků, aby si proklestil cestu na malou mýtinku.
A najednou zůstal stát zaraženě s otevřenou pusou na místě.
Před ním totiž stála první rozkvetlá Sněženka.
Jak byla roztomilá, jak byla rozkošná s tou svojí jemnou bílou krajkovanou sukýnkou a klikatým zeleným stehem na kvítku.
I uvědomil si, že takovou krásu musí mít doma a utíkal pro rýč, až se mu bambule natřásala.

 
Sněženku vykopal, před chaloupkou zasadil do květináče, zalil ji a hezky si ji postavil hned naproti postýlky.
Sednul si na židličku díval se na ni, radost mu zaplavila srdíčko a oči mu samým štěstím plály!

 
Najednou někdo zaťukal na dveře. Rubínek vstal a těšil se na strejdu kosa Fráčka, otevřel dveře a koukal jako opařený před sebe. Ve dveřích místo Fráčka stála straka opřená ledabyle o futra, div nevpadla do světničky.
 
,,Áhoj!" pozdravila.
 
,,Jsem tvoje sousedka, abys věděl a jmenuji se Barborka " pravila s nohou ledabyle přehozenou přes nohu.
 
,,Je mi ctí a vítám tě tady u borovice, já se jmenuji Rubínek" vykoktal ze sebe Rubínek, jelikož byl slušně vychovaný.
 
,,Tak doufám, že spolu budeme dobře vycházet" pravila Barborka a pravým okem mrkla po Sněžence.
 
,,A vůbec, proč máš na hlavě tu indiánskou čelenku? " udiveně se mu podívala na pírka na hlavě.
 
,,To není žádná indiánská čelenka, ale moje vlasy, protože jsem Polesníček!" dopálil se Rubínek a oči mu žhnuly červení.
 
,,Jo tááááák, aha, no, tak zatím čau!" rozloučila se Barborka a odletěla.

 
,,Proboha, straku nee, jen nee zlodějku straku" mumlal si pro sebe, když za ní zavřel dveře.
Seděl nešťastně na židličce a a najednou si uvědomil, že zapoměl na mýtince rukavice.
Honem ještě před soumrakem pro ně upaloval a když se vracel, tak se už stmívalo.
Jak se těšil do postýlky, jak se těšil až se podívá na svou malou Sněženku a ta mu určitě přivolá krásné sníčky!
Sednul si znovu na postel, vyzul si botky, promnul unavené palečky, podíval se dopředu a vykulil červené oči.
Sněženka tam nebyla.
Přiskočil ke stolečku a kouknul se vrchním rohem na hnízdo.


V hnízdě seděla hrdě Barborka a malinko s ním houpala.
A před ní, před ní se v celé své kráse vztyčovala Rubínkova malá něžná Sněženka.
 
 
A Rubínek si sedl celý nešťastný na kraj postýlky a rozplakal se.
A plakal, a plakal, a stále plakal, až nakonec, když už vyplakal studnu plnou slz, tak mu ztěžkla víčka a milosrdný spánek ho odnesl do říše snů.
 
 
  *
 
              Inu, neplakej, Rubínku, neplakej, to tak už bývá, když se vedle tebe nastěhuje zlodějka. Ale neboj se, ještě není všem dnům konec!
 
 
 
                   

 

 

 

Autor střelkyně1, 19.01.2017
Přečteno 1005x
Tipy 16
Poslední tipující: breberkar, Kett, Frr, Amonasr, Philogyny1, enigman, Nikita44, Fany
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Kamarád měl ochočenou straku, jako malinkou ji v práci krmil pinzetou, byla taková srandovní, ale pak začala být hodně agresivní, napadala i děti na zastávce...

20.01.2017 10:23:19 | Philogyny1

já jsem ji právě měla ochočenou taky,ale jenom do půl roku,ale jelikož jsem tenkrát bydlela v jednopokojáčku a zjistila jsem, že mě z něho pomalu vystrkuje,tak jsem ji pustila mezi straky,ale s těžkým srdcem jsem se s ní loučila.Našla jsem ji jako úplné holátko pod okapem a ručně dokrmila a na ty její taškařice nikdy nezapomenu.Hlavně jak všude kradla špačky od cigaret a venku za mnou lítala kde já tam ona,zkrátka jako pejsekno,no, bůhví jaká by byla kdyby byla větší,ale taky asi záleží na povaze.Moc děkuji za pěkný komentík a za zastávku:-))

20.01.2017 12:32:03 | střelkyně1

Taky kradla gigarety, ale skončila špatně, někdo mu ji zabil...

20.01.2017 13:38:19 | Philogyny1

tak to je smutné,ale ono se říká o těch strakách že když se jednou ochočí že se vrátit do volné přírody nesmí,protože už sou pořád ochočené a vracejí se k lidem...

20.01.2017 13:47:15 | střelkyně1

úplně se vidím jako malej v posteli pod peřinou s očima navrh hlavy a máma mi vypráví takové pohádky...

20.01.2017 07:40:49 | enigman

děkuji moc,to mě tedy ale hrozně moc těší:-))

20.01.2017 12:33:15 | střelkyně1

...četla jsem jí synovi a moc se líbila a mám radost, že můžu pokračovat:-)
moc krásně píšeš:-)))(mimochodem, moje prvorozená dcera je také Barborka)

19.01.2017 20:56:21 | Nikita44

jéšiš a hned dvě Barborky,tak to je krásný:-))že je oba dva hladím po vláskách,však jejich maminka taky hezky psát umí a jak!:-))a moc děkuji...

19.01.2017 21:54:39 | střelkyně1

:-))

20.01.2017 20:19:28 | Nikita44

:-), taky si myslím :-)! ST

19.01.2017 17:30:33 | Fany

já v to věřím a děkuji!:-))

19.01.2017 17:42:21 | střelkyně1

:-)

20.01.2017 04:59:27 | Fany

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí