Kompromis s Nemesis 41

Anotace: Kapitola 41 / 21.8.2044 / Atlantis Building /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

Kapitola 41 / BLÍŽENCI /

Cizí krev vymalovala obličej prvoplánové oběti do ruda. Damian Nathan se už nevztekal. Hrozba smrti byla zažehnána. Miliardářovo sebevědomí bylo zpátky. Angel Nerezza poklekl, krev mu tekla z levé ruky. Neohlížel se k místu, odkud přiletěla kulka. Místo toho pohlédl do okna a příchozí si povšiml, že mu to tváři ztéká slza. Zřejmě nebyl zas až tak bezcitný ...

,,Lo siento Nemesis!“ zvolal a sjel očima na podlahu. ,,Lo siento Noelle.“

Rozen se pomalu přibližoval, přičemž na něj pořád mířil a měřil si ho z úkosu. Zdálo se, že už ho nijak nemůže ohrozit. Přesto mu nešlo na rozum, jak mohl tenhle smutný chlap zabít tolik mocných lidí! Sběratel očí nevzhlédl, jen poraženecky zíral na podlahu a zasnil. Rozen se v tom viděl. Prozatím však šetřil slovy a jen tak pro jistotu odkopl zabijákův meč pod stůl z oválné pracovny. Posléze se zadíval na potencionálního slepce a letmo zvedl koutky. Damian Nathan mu věnoval american smile.

,,Grazias,“ poděkoval mu španělky. ,,Mateo Rozen že?“ dodal ještě.

Rozen přikývl. Raději neříkal nic. Měla to na svědomí neblahá zkušenost z rezidence. Vyřčené jméno vytrhlo mistra z dumání. ,,Mateo?“ oslovil ho.

,,Game over,“ odsekl anglicky, čímž chtěl vzdát hold zapálenému hráči, jehož zabil. ,,Můžeš mi laskavě říct ty loco, proč si zabil Nuneze?“ zařval.

Nerezza neodpovídal. Přesto mu cukalo obočí. Rozena napadlo, že dumá nad tím, co říct. Znal to z vlastní zkušenosti. Zanedlouho pozvedl alespoň pravou nohu, takže klečel jen na té levé. Klečel před s pokorou, jako rytíř před králem. Rozenovi však docházela trpělivost. Natáhl revolver k jeho bradě a pozvedl jí dlouhou hlavní. Tu se protipóly případu střetly pohledy.

Rozen měl co dělat, aby znovu nezmáčkl spoušť. Z černého oka mistra ukápla další slza, zatímco to zelené Raúlovo jen tupě zíralo. Mezi očima měl jizvičku, zřejmě od brýlí. Nějakou dobu jen zírali a mlčeli. Ani detektiv neměl slov. Nerezza se usmál, jakoby se na něj těšil. ,,Mateo,“ oslovil jej přátelsky. ,,Jediná spravedlivá postava z deníku Noelle Villasmundo.“

Rozen ztuhl. ,,Noelle Villasmundo? Co to kecáš?“ odmlčel se s údivem.

Vrah chtěl promluvil, jenže detektiv zase vypěnil a hlavní mu zatlačil do krku. Nestálejší být už ani nemohl. ,,Silencio mistře! Silencio! Máš právo nevypovídat! Kapiši? Mierda, mierda, mierda! Měli jsme tě oddělat už během výslechu! Vyklopíš už konečně, proč si zabil Iggyho ty loco!"

Nerezza se podivně usmál. ,,Nezabil jsi ho náhodou ty Mateo?" pronesl přidrzle, ale to neměl dělat. Nervy soukromého očka dostávaly zabrat. Zbraň mrtvého amiga otočil, aby mu pak rukojetí upravil obličej. Tu se přesvědčil, že měl jako Raúl nanesenou umělou kůží. Byl to plagiátor! 

Nerezza jen zíral do země, snil, klečel před ním a kapala mu z nosu krev.

,,To bych nikdy neudělal mistře! Zopakuj to ještě jednou a ušetřím volty elektrickýmu křeslu! Už se na tebe žhavý!“ vřískal na vraha pološíleně.

No a vrah? Nerezza se zhluboka nadechl, jakoby se mu bál odpovědět.

Karta se obrátila. O slovo se přihlásil magnetem spoutaný. Rozen měl dojem, že si opět prohlíží úvodní stránku Forbesu. ,,Nice,“ vyjádřil své nadšení. ,,Mohl by jste mě konečně odpoutat? Ten magor klame tělem! Na mou obhajobu, jeho plán zněl reálně. Kdo mohl tušit, že je to lest? “

Rozen mlčky přikývl. Nerazza reagoval na slova své potenciální oběti zlostným pohledem. Odplivl si a poté vyštěkl. ,,Vrahu!“

Rozen převrátil oči. ,,Vrahu mistře? Vrahu? To říkáš ty? Zabil jsi kvartet lidí! Mierda! Kápni božskou! Proč Iggy a co Noella?“ hulákal dál.

,,Detektive,“ apeloval na něj Nathan. Rozen se tím směrem ani nepodíval.

,,Uno momento Dami-N. Řeším něco osobního,“ odbil ho bez okolků.

,,Time is money,“ sdělil, že čas jsou peníze. Mimoto se snažil vysvobodit sám, ale magnet jeho protézu nó a nó pustit. Rozen mu věnoval zlostný pohled. ,,Silencio Dami-N! Revolver mám já! Kapiš?“

,,Oukej,“ šeptal Nathan. Popravdě měl času dost. Prohlížel si nehty.

Nerezza si držel ruku, aby nevykrvácel. ,,Porušil přísahu Mateo,“ nahodil smutný výraz. ,,Přál jsem si, aby si to rozluštil ty, jenže jsi tu moc brzy.“

,,Tobě patřil ten hlas v Córdobě?“ zeptal se Rozen. Sběratel očí přikývl.

Rozen se podíval na ruce, jestli se mu to nezdá. Bylo to jak psychedelický sen! Měl sklony paranoie, jenže na tohle byla krátká i jeho fantazie.

,,I´m waiting,“ připomínal se Dami-N a dupal si nohou jak ježek Sonic.

Neřešili ho. Rozen postřehl, jak se mu klepe noha. Vypadal jak zbitý pes.

,,O čem to kecáš mistře?“ papouškoval miliardáře. ,,Co za přísahu? Co je s Noelle? Mluv ty loco!“ zařval na závěr. Měl ho oddělat? Potřeboval jeho přiznání? Mohl si to celé vymyslet a toho gringa by měl jako svědka. Dá mu za odměnu ostrov? ,,Měl jsem tě přejed na té pumpě ...“ odsekl jen.

Nerezza si ho změřil z úkosu. ,,To jsi mohl Mateo. Ovšem to není tvůj styl. Musel jsem tě vidět a přesvědčit se, že jsi takový, jak tvrdila Noelle.“

Do řeči mu skočil Damian Nathan. ,,Detektive! Proč se s tím maniakem vůbec bavíte? Stojí vám za to? Sežeňte něco, co ten zpropadenej magnet od Shirogane přepóluje a toho maniaka konečně spoutejte!“

Otráveně se obrátil jeho směrem. ,,Nejsem policajt Damiane,“ odbil ho a věnoval se vrahovi. Upřímně ho to zajímalo. ,,Mistře. Já nechápu vůbec nic.“

,,Vysvětlím,“ řekl sériový vrah. ,,Nerad jsem dal Cháronovi tvého amiga. Věř mi. Ovšem neměl jsem na vybranou. Nemesis ho chtěla! Kapitán přísahal na svou čest, že potrestá snoubence, jenž jí připravil o miminko. Žel bohům, nestalo se! Ztratil tím svou čest a nevědomky potvrdil, jak je spravedlnost slepá. Proto jsem mu vzal jen jedno oko. Bylo mi ho líto.“

Rozen ztuhl. ,,Noelle potratila?“ Nerezza přikývl. Rozen polkl a vyjádřil lítost. ,,Chápu, že jsi zdrcen mistře. Noelle je úžasná bytost. Rád na ni vzpomínám a rád bych jí viděl,“  prozradil mu a na moment zavřel oči.

Vrátil se časem. Slunce ho pálilo do krku. Zaposlouchal se do šumu moře. ,,Mateo,“ uslyšel zase jednou její hlas. Noelle měla krásný úsměv.

,,Co s tebou jen je,“ pověděl jí. ,,Postavíme další hrad Mateo,“ řekla mu.

Snílek přikývl. Dělo se to? Měl co dělat, aby rozeznal vzpomínku od toho, co se děje. Kde se vzal v mrakodrapu? Pokud byl ve snu, nemohl si dělat, co chtěl? Nemohl! Nebyl ve totiž snu! Radili mu, ať je racionální. Noelle ho i tak inspirovala.  

,,Nezdá se ti, že jsi to ustřelil? Nemohli jste se pokusit o další miminko?“

Nerezza zvedl vzteky obočí. ,,U všech bohů! Ty nejsi jak oni! Ještě řekni, že život jde dál! Musí vědět, tě nic není bez následků! Ty tomu rozumíš Mateo! Jen si to nechceš připustit. Jsi čestný muž! Ctíš rodinu, neboť jsi z neúplné rodiny. Věděla to Noelle a ví to i doktorka Valiente,“ prohlásil.

Rozen měl dojem, že zase přichází o rozum. Zvedl se mu tlak. Cukali mu koutky. Pozvedl zbraň a namířil jí na sběratele očí. Měl poslední kulku.

,,Odkud to všechno víš ty loco? A odkud znáš Ayoko? Jseš mio stín?“ hulákal na něj vyřvaným hlasem, než ho znenadání popadl záchvat kašle. ,,No! No! No! Noe,“ chtěl vyslovit jméno své kamarádky, jenže ztrácel se. 

Žádná z jeho teorii nebyla skutečností. Zklamal. Kašlal zhruba minutu, kašlal dlouze, kašlal surově a bolestivě. Isoniazid neměl pěkně dlouho. Tuberkulóza mu nedala pokoj. Krve vyplivla víc, než ztratil sériový vraha. Proč s ním soucítil? Zanedlouho přišel zase k sobě, jelikož ho z deliria vytrhl asertivní hlas. ,,Fuck! Konejte svou práci! Nevidíte, že je to vrah?"

Rozen nemohl mluvit, pouze naslouchal hlasům. Konejšivý hlas vraha, asertivní hlas mecenáše. Vrátit se snad do té bubliny v Santa Orosia?

,,Z deníku Mateo! Noelle si ho psala do té doby, než ztratila sebe sama! Než se tak stalo, navštívila mne a všechno dopodrobna vylíčila. Obrátila se na spravedlnost státní, ovšem i neúplatný se nechal Fransicem uplatit! Miloval jsem jí a když se naše cesty rozešli, přijal jsem to. Nerad, ale sí. Cit nelze vynutit! Řekl jsem jí, hlavně buď šťastná. Osud byl proti. Papá ji vyhodil z domu, svatý muž z komuny, přesto se ale nevzdávala. Nakonec narazí na tohoto manipulátora, jenž představuje všechno, co na tomhle světě nesnáším!“

,,Co?“ vyhrkl se sebe Rozen. Pro ztracení sebe sama měl pochopení. Proč ho to tak sžíralo? Vždyť neviděl Noelle o dětství! Nebylo to profesionální.

,,Joder!“ nadával Nathan. ,,Dělej už něco ty zabržděný soukromý očko! Pokud se nerozhoupáš, tvá kariéra je u konce! Osobně se o to postarám!“ vyhrožoval mu panovačně. Rozen mu věnoval nepřátelský úškleb.

,,Vidíš ten nevděk Mateo? Na tobě závisí jeho život, přesto se Francisco chová bohorovně a dokonce ti vyhrožuje! Nedivím se Noelle, že s tebou nechtěla být,“ okomentoval to Nerezza. Dostával se mu do hlavy? Nikoliv. Rozen dobře věděl, že má pravdu. ,,Nemohl jsem to nechat bez odezvy “

Rozen s ním soucítit, i když by neměl. ,,Udělal si to Frankie?“ nazval ho podle filmové postavy. Blíženci v jeho mozku se octli ve slepé uličce. Jeden den na nebi, druhý den v podsvětí. Dohodnout se ale nedokázali.

Nathanův hlas zněl zhola nic nervózně. ,,Já, já, já to tak nemyslel,“ řekl.

,,O tom nemluvím. Zničil si Noelle život? Mluv!“ zařval soudně Rozen.

Nathana to dopálilo. Nebyl zvyklý, aby na něj někdo zvyšoval hlas. Možná to nedělal ani nevlastní otec. Damian Nathan byl šéf, vizionář, mecenáš … Nechtěl poslouchat zamindrákované Evropany. Bodl na něj ukazováček.

 ,,Já jsem Dami-N ty Andaluská nulo! Nesejde mi na té Arabské čubce!“

Ta věta mu byla osudnou. Rozen to zmáčkl. Dami-N byl pátý v tabulce ...

Ω

Rozen zavřel oči. Nechápal, proč to udělal. Zabil. Něco v něm vědělo, že si to zasloužil. Noelle byla pomstěna. Nemesis si té noci přišla na své ...

,,Máte krásnou Lunu. Obří. Škoda, že je sama,“ zaslechl hlas podobný tomu v Córdobě. Rozen nebyl schopen vyloudit slovo. Nořil se sám do sebe to i bez Impu. Čas nehrál žádnou roli. Nikdy nebyl tak vyrovnaný. Něco z něj spadlo. Připadal si, jakoby vstal z mrtvých.

Nakonec oči otevřel. V tratolišti krve ležel pátý nejbohatší člověk světa. Trefil se mu přímo na komoru. Nevěnoval vyčítavý pohled. Neměl totiž čím hledět. Místo očí měl dvě černé díry. ,,Mateo?“ oslovil jej Nerezza a ukázal mu rozevřenou dlaň. ,,Oči,“ poznal, o co jde. Detektiv, jenž mu měl zabránit ve vraždění, dokončil veledílo za něj. ,,Na co je máš?“ zeptal se.

Nerezza s nadšením, jako potkal svého dětského hrdinu. Bylo jasné, že ho nezklamal. Že přesně takové jednání od něj čekal. Detektiv se zasekl na jeho dlani. Najednou postřehl, že má na rukou navlečené jakési téměř rukavice. Proto nezanechával stopy. Dozajista šlo o nějakou vymoženost.

,,Uvidíš,“ zvedl koutky mistr, oči vložil do měšce, poté zvedl ty starobylé váhy. Stopy žádné nezanechal. Soukromý očko věnovalo poslední pohled tomu, koho zastřelilo. Nerezza nechal tu drahou protézu připoutanou k lesknoucímu magnetu a magnet zase ke kovové traverze. Podepsal se i tentokrát? Znázorňovala zmagnetizovaná strana N jeho podpis? Mohl jen hádat. Poté odkráčel do šera, kde vypnul nějaký přístroj a hodil si ho přes rameno. Nakonec předstoupil před spolupachatele, jenž se vděčně smál. Rozen rozeznal, že ten přístroj je nějaký vysílač od Shirogane. Že by byl skutečně v Jakuze? Pomáhala mu snad Ayoko? Zdálo se, že už má uklizeno. Nathanovi nechal jen mince. Upozorňoval tím na jeho kapitál?

,,Kdo hledí dlouho do propasti, toho propast pohltí,“ pronesl Nerezza, pak se sehnul pod stůl z oválné pracovny a pozvedl rituálně meč. Zaleskl se ve tmě, on ho zasunul do pochvy a zadíval se na noční oblohu. Detektiv nevěděl, co mu na to má říct. Souhlasil s tím. Zadíval se na noční oblohu. I on miloval hvězdy i jiná tělesa. Pochopil, proč mistr hovořil o měsíci. Byli svědky toho, jak se rodí. Nepatrný srp vystoupil ze tmy. Dorůstal.

,,Vypadá to, že jsem s tou tvou Nemesis uzavřel kompromis.‘‘ promluvil konečně.

Nerezza se usmál, načež si protřel prstem nos. ,,Zamysli se nad tím, co jsi právě řekl Mateo,“ pověděl mu přátelsky. Někde pod povrchem si byli Nerezza s Rozenem skutečně podobní. Kdo byl záporák a kdo klaďas?

,,Mám v hlavě prázdno mistře. Nechci přemýšlet,“ reagoval odevzdaně.

Zabil živou bytost. Srovnával se s tím. Přesto nepřemýšlel nad následky. S hrůzou mu došlo, že mu Nathana není líto. Soucítil se sběratelem očí.

,,Znám ten pocit. Zemřel jsem, ale přesto jsem,“ sdělil mu nic neříkající tvrzení. ,,Pozdravuj doktorku Valiente. Od Angéla! Doktorka a Noelle jsou jediné bytosti, které mi naslouchali,“ zvedl koutky a položil mu ruku na rameno. ,,Lo siento. Málem bych zapomněl na tebe. Buď sbohem.“

Věnoval mu zamýšlený pohled. Viděl se v jeho očích. Nepomstil amiga. Věděl, že mistra nezabije … Selhal. Nechal ho jít. Pouze sledoval jeho pomalou chůzi, jeho stín se prodlužoval, zatímco mstitel mizel ze scény.

Sotva se octl mezi sochami, nečekaně se zastavil a koutkem temného oka se ohlédl. Soudně prohlásil. ,, Svou odplatu dostanou oba stavitelé hradů z písku,“ slíbil mu a přešel na hlas, kterým k němu hovořil, když ztratil sám sebe. ,,Přísahám na svou čest!“ Uvědomil si tu ironii. Posléze se mu ztratil z dohledu.

Nějakou dobu jen tak hleděl na tu rostoucí měsíc, než ho zahalil smog. Mrakodrap byl stále bez energie a on přemýšlel nad větou, kterou sám řekl a mistr ho upozornil, aby popřemýšlel nad jejím významem. Nakonec mu to došlo. Byl to protimluv!

Kompromis s odplatou uzavřít nemohl. Odplata nezná kompromisy.