Kompromis s Nemesis 42

Anotace: Kapitola 42 / 22.8.2044 / Santa Orosia /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

Kapitola 42 / NEMESIS /

Nitra vystoupul ze Shinkansenu ve městě, po němž se ve středověku nazýval evropský chalífát. Schylovalo se k večeru a on cestu z hlavního města prospal v zatemněném kupé, takže fungoval normálně. Nemohl vystát tu obří žlutou hvězdu. Ve světě, kde vyrostl, byla hvězda modrá a klima daleko snesitelnější. Jenže to byl minulý život. Teď už žil jiný. Bohyně ho sem přenesla za jediným účelem. A to kvůli pomstě! Byla skutečně vševědoucí? Předpověděla, že bude jeho Noelle ukřivděno? Pochybnosti byly na místě. Už nechybělo mnoho ...

Nitra na sobě měl černý oblek, jakoby šel na pohřeb a jeho tmavé oči ukrývaly jeho oblíbené Lennonky. Přes rameno měl přehozený pletený batoh, v pravé ruce nesl kytici z nevšedních květin, v té druhé měšec s ... očima přejel ceduli se zeleným nápisem "bienvenido a Córdoba". Vzpomínal, že právě v tomto svérázném městě byl poprvé oslněn. Tehdy ho nazývali bláznem, jenže o věděl své. Bohové nedělají nic zbůhdarma. Město mu připomínalo rodný Manaros.

Šinul se v poklidu směrem k ústavu. Někdy nato překročil římský most, díky němuž se přes dvě milénia dala překročit řeka Guadalquivir. Zaujali jej i ulice, kde pořád stály ty staré žluté a bílé domy, minul i mešity, kostely i synagogy. Když se nad tím zamyslel, byl rád, že procitl zrovna v Córdobě. Moderna se jí příliš nedotkla. Zalitoval, že jí sem nikdy nevzal. Nebylo by těžké předtírat, že pochází právě z Córdoby. To ostatně tvrdil každému. Měl se s ní podělit o svůj skutečný příběh? To nedokázal. Především se bál, že by ho nazvala bláznem.

Vzpomínky se mu mísily s minulým životem, přesto si dobře pamatoval, jak hezky se k němu doktorky chovaly, kolik trpělivosti s ním měly a ta mladá ho dokonce naučila španělsky. Proč to dělala? Možná proto, že i ona byla jiná. Sotva planeta obkroužila Slunce, zapomněl dokonce na zaniklé království, na zimu i na princeznu, kterou měl chránit. Brzy si navykl i na ten bestiální zář té žluté hvězdy. Nejlépe se cítil v noci. Noc mu nelhala. Mimoto, kvůli doktorce Valiente se pokusil pochopit i lidi. Nutno dodat, že ne vždy s úspěchem. Nitra byl věrný a čestný, zatímco většina lhala, kalkulovala, předstírala, podváděla ... Nejednou už slyšel, že se bere moc vážně. Navzdory tomu měli co nabídnout! Zaujala ho jejich dlouhá historie. Žasl nad tím, kolik odlišných kultur se vtěsnalo na jediný poloostrov. Z toho důvodu započal svou sbírku! Ovšem snaha to byla marná. Pořád jen dolary a dolary. Možná proto ho považovali za sociopata. Mohl za to? Nerozuměl jim a oni zase nerozuměli jemu. Nitru to už netrápilo. Brzy měl ten svět opustit ...

Ω

Když na obloze zjevila dorůstající Luna, Nitra dorazil k ústavu Santa Orosia.

Bohyně mu poručila, aby vykonával odplatu výhradně během zatmění Luny. Pokud něco mstiteli opravdu šlo, bylo plnění rozkazů. ,,Stihl jsem to Nemesis,“ pronesl, zrovna když si prohlížel neonový nápis se jménem neznámé světice. Paradoxní bylo, že pomstu nedokončil on. Tečku za křivdou udělal hrdina z pláže. Nitra to tak neplánoval. Nečekal, že se Mateo vylíže z drogové deziluze tak brzo. Lítost však nebyla na místě. Odplatu dokončil místo něj. Tečka! Měl to na svědomí dozvuk z opojení? Nitra se nedivil, že chtěl odejít do jiného světa. Cítil to stejně. Jejich svět byl zkažení. Mstitel jen doufal, že bohyně neanuluje smlouvu kvůli výpomoci. Mateo byl to spravedlivý muž. Jinak by o něj Noelle nepsala tak hezky. Tu ho napadlo, že to možná byla vůle samotné Nemesis.

Bývalý pacient vkročil do zahrady. Nikdo už se po ní neprocházel a panoval nad ní klid. Nakrátko se zastavil před sochou Orosie, jež byla původně princeznou z jakéhosi východního království. Za co zasloužila svatořečení? Byla umučena ... Původně se měla stát manželkou následníka trůnu z království Navarra. Jenže její družinu přepadli cestou na pyrenejský poloostrov Maurové. Nevinný vzhled patnáctileté princezny zaujal jejich velitele. Vytasil se tedy s alternativou. Chtěl jí totiž do svého harému. Prosil jí, aby se vzdala své víry. Orosia odmítla. Přišel jí někdo na pomoc? Orosia příliš štěstí neměla, přestože se její potenciální tchán jmenoval Fortuna. Maurové jí uřezali hlavu a uťali všechny končetiny. Když se tak stalo, strhla se bouře a vystrašení Maurové uprchli v děsu. Santa Orosia dostala za mučednickou smrt svatozář, aby chránila věřící před nepřízní počasí.

,,Kéž by svatořečili i mou N,“ přál si Nitra, nemeškal a vstoupil do jejího ústavu.

Stařík na recepci mu věnoval úsměv. ,,Hola Angéli,“ pozdravil ho starý známý. Nitra jeho úsměv opětoval. ,,Všechno bien?“ zajímal se ještě. Očividně se nudil, neboť jeho práce byla nudná už jen z principu. Nitra ho nechal domluvit.

,,Dlouho jsem se necítil tak volný Gustavo. Grazias za optání,“ opáčil pak.

Stařík zvedl palec. ,,To rád slyším amigo. Když tě sem dovezli, měl jsem za to, že jsi spadl z kosmu!“ prohlásil stařík, načež se famfarónsky rozesmál.

Nitro se letmo pousmál. ,,Může být,“ odmlčel se, odložil kytici, měšec, i batoh. Zatímco v něm kramoval, stařík si změřil kytici a spustil. ,,Jdeš za ní?“ ptal se.

Nitra přikývl blonďatou kšticí. Staříka zaujal i měšec. ,,Co v tom vá …“ chtěl se zeptat hosta, který to zaregistroval a bodl na něj své temné oči. Stařík zvedl ruce. ,,Žádná změna Angéli,“ podotkl k předchozímu tématu. ,,Lo lamento,“ bylo mu to líto. Nitra vytáhl z pleteného batohu přístroj s logem Shirogane.

,,Nemusí Gustavo. Spravedlnosti bylo učiněno za dost,“ řekl a protřel si nos.

Staříka tím zmátl. ,,Nechápu. Opravdu jsi v pohodě?“ věnoval mu starostlivý pohled, načež si prohlédl tu věcičku, kterou mu položil bývalý pacient na stůl.

,,Nejsladší je žití v nevědomosti. Můžu se tě na něco zeptat Gustavo?“

,,Ptej se Sofokle,“ usmál se stařík. ,,Že já ti nosil ty filosofický knížky,“ dodal.

Nitra se uklonil. ,,Jsem ti neskonale vděčný. Chodí sem doktorka Valiente?“

Stařík zavrtěl hlavou. ,,No byla tu za tím zfetovaným detektivem. Od té doby nic. Co po ní chceš? Muži ti dát číslo,“ hledal nějaké východisko.

Nitra zvedl koutky. ,,Zbytečnost. Víš jak jsem zručný v oblasti technologie.“

Stařík se zazubil. ,,Zírám, že si ze sebe umíš udělat legraci. Můžu jí zavolat.“

Nitra přikývl. ,,Grazias. Nechej to ale na zítra. Sí? Stejně už je pozdě. Něco jsem si od ní vypůjčil a nevím, kde bydlí. Por favor, teď slyš amigo. Někde to schovej, nic nemačkej a vyřiď jí grande grazias. Sí? Teď půjdu za Noelle, pokud nemáš nic proti,“ pověděl Nitra, sundal si brýle a díval se na něj jako pes, co chce nakrmit.

,,Ty jsi úkaz Angéli. Tobě nemůžu říct nó,“ přiznal se stařík, čip přiložil k čidlu, čímž ho vpustil mezi pacienty. Nitra vstoupil do důvěrně známého prostředí.

Ω

Nitra věděl přesně kam má zamířeno. Kousek od pokoje sedmnáct narazil na zkušenější doktorku, která na něj kdysi starala. Narozdíl od doktorky Valiente, byla doktorka Pasalaqua praktičtější a dobře si pamatoval, že nad nim malém zlomila hůl. Nicméně on jí to nezazlíval. Jeho zjevení bylo poněkud zvláštní.

Věnovala mu úsměv. ,,Zemřel jsem, ale přesto jsem. Cítíš se bien Angéli?“

,,Buenas noches. Cítím doktorko,“ popřál jí dobrý večer, jenže neoslovil jí. Špatně se mu její jméno vyslovovalo a nechtěl jí urazit. ,,Grazias za optání.“

,,To ráda slyším,“ zvedla koutky, on si jí prohlédl. Čímsi mu připomínala toho patologa. Došlo mu, že nejspíš oba pochází z Ameriky. ,,Co tedy potřebuješ?“

Nitra pozvedl kytici. ,,Chtěl bych se rozloučit s Noelle,“ kápl božskou.

Starostlivě si prohrábla černé vlasy. ,,Naposledy? Ještě není konec Angéli! Zdá se, že po každé tvé návštěvě se její stav o něco zlepší. Malinko, ale přece! Od doby, co ses z toho dostat ty, začínám věřit na zázraky!“ prozradila mu vděčně.

,,To jsem rád,“ opáčil Nitra a protřel si nos. ,,Mířím do nového světa. Víte?“

,,Za louži? Proč nó. To mi připomíná, že mám zavolat mamá. Už je jí tolik, co je Gustavovi. Času by jsme si měli vážit Angéli. Žijeme jen jednou,“ usmála se.

,,Myslíte?“ zvedl koutek Nitra. Neprozradil jí, že to není pravda. Každému ta výsada nenáležela.

,,Nakonec je z tebe vtipálek Angéli? Ale proč nó. Sice jsem jí uložila ke spánku, ale v jejím případě na tom asi nesejde. Usíná nahodile. Přiznám se, že být to někdo jiný, pošlu ho někam. Vzhledem k tomu, že tě znám a vím, že jsi citlivý na světlo, vyhovím ti. Uděláme to tak. Půjdu zavolat mamá a potom budeš muset jít. Stařenka chodí brzy spát. Naštěstí je v Argentině ještě odpoledne. Oukej?“

Nitra přikývl. ,,Grazias doktorko. Grazias,“ poděkoval jí a k jejímu překvapení předal kytici právě jí. Začervenala se. ,,Já myslela, že je pro Noelle!“ reagovala.

,,To je odměna za čas, který jste mé N věnovala. Jsou speciálně pro vás!“

Doktorka na ně zamrkala očima domorodé Američanky. Nedovedla je však pojmenovat. ,,Podobné rostou i v Amazonce,“ divila se. ,,Kde jsi je vzal?“

,,V botanické zahradě. Lo siento za všechno,“ omluvil se ještě, neboť věděl, že jí způsobí nepříjemnosti. Začínal se trochu obávat, že bohyně jeho oběť nepřijme.

Doktorka mávla rukou. ,,Jen dělám svou práci,“ zlehčila to, neboť omluvu přičítala času věnovanému jemu samému. ,,Snad to přijme. Zatím Angéli.“

,,Nápodobně,“ opáčil on, i když to myslel úplně jinak. Vešel do pokoje 17.

Ω

Zavřel za sebou dveře. ,,Hola má N,“ pozdravil černovlásku, která seděla na posteli a byla k němu otočena zády. Neříkala náhodou doktorka, že jí uložila ke spánku? Nejspíš ho očekávala. Na sobě měla saténové pyžamo od své mamá. ,,Hola má N,“ pozdravil jí podruhé a ona zase neodpověděla. Nemohl se urazit. Zdálo se, že hledí z okna. Vyhlížela ho? Nitra znal její stav. Věděl, že je uvězněna sama v sobě. Nepotřeboval k tomu znát diagnózu. Přesto věřil, že ho N vnímá. Přesto věřil, že N ocení to, co pro ni vykonal. Nikdy jí nepřestal milovat.

Místnost byla osvětlena jen sporadicky. To mu vyhovovalo. Kráčel tiše za ní, načež položil pletený batoh na postel. Poté zakryl výhled své milované. Noelle nezírala z okna. Noelle si starostlivě prohlížela polštář, který nelogicky kolíbala. Nitra před ní poklekl, jako rytíř před její výsostí. ,,Byla jsi pomstěna Noelle,“ sdělil jí a podíval se jí do očí. Nicota. Její nádherné zlaté oči sice mrkaly, jenže mozek už signály nepřijímal. Z hrůzou si uvědomil, že je bledší a bledší, což se na poloviční Maurku neslušelo. Nitra byl přesvědčen, že její trápení už nebude mít dlouhého trvání. Láskyplně jí políbil na čelo. Nakrátko se zasnil a uvažoval nad tím, jak by asi vypadalo jejich niňo. Mělo by světlé vlasy po něm a zlaté oči po ní? Jaké by mu dali jméno? Noelle ho oslovovala mio anděl strážný. Mohla to být Angelica, nebo Angél! Tak ho přeci pojmenovali v ústavu. Nerezza byla temný, podle temných očí. Bylo mu předurčeno, aby se stal andělem smrti?

Nitra se podíval z okna. Tentokrát nehledal sochy. Chtěl se přesvědčit, že modř zvolna přechází v čerň. Utíkal mu čas. Doufal, že mocná Nemesis přijme oběť. Z pleteného batohu dýku, váček a váhy. Dýkou zapáčil dveře, pokud by doktorka vyřídila mezikontinentální hovor příliš rychle. Hned nato zeslabil světlo tak, že zářily jen dvě diody mířící směrem směrem k jeho N. Nitra se zhluboka nadechl, sebral kuráž a vrátil se k N, pozvedl váhy a na její pravou misku položil měšec.

,,Por favor. Splň mi přání a půjč mi naše niňo,“ žádal jí. N nevnímala. Položil tedy ruku na polštář a znovu jí šeptem poprosil. ,,Noelle. Por favor. Je i mio. Vzpomínáš?“ Zdálo se, jako by jeho hlas pronikl přes zdi jejího žaláře. Povolila.

,,Grazias,“  vyjádřil díky, polštář vzal a položil jej na levou misku vah. Temné oči sledovaly, jak měšec s očima stoupá vzhůru. ,,Vyváženo!“ řekl vítězně. Fyzice příliš nerozuměl, přesto se obával, že polštář bude těžší. ,,Grazias bohyně!“

Polštář jí zase vrátil, Noelle ho sevřela v náruč a už ho nepustila. Ještě ale nebyl konec. Toužil bohyni ukázat, že má I smysl pro umění. To, co hodlal vykonat, ho napadlo poměrně nedávno. Mstitel doprovázel komisaře na ministerstvo vnitra, kde ho zaujalo rozmístění kamer v zasedacím sále. Zdálo se mu to symbolicky dokonalé. Znovu vzal měšec, z batohu vylovil univerzální lepidlo a přistoupil do levého rohu u okna. Měšec rozvázal a … Našel v něm hnědé oči jejího papá, na každé z nich nanesl kapku lepidla a přilepil je ke zdi. Totéž udělal i s temnýma očima duchovního otce N, jenže s tím rozdílem, že je umístil do rohu pravého. Zběžně si odkrokoval pokoj a tím zjistil, kde má místnost střed. Z váčku vytáhl šedé oko soudce, nanesl na něj lepidlo a opakoval své předchozí počínání.

Nitra se otočil čelem vzad. Na řadu přišlo oko, co souviselo s hrdinou z deníku.

,,Dostaneš svou pomstu Mateo,“ usmál se na hnědé oko, přilepil ho na zeď. Měšec obsahoval jen dvě a náboj, který si vytáhl z ramena. Ten bude ještě muset počkat. Na závěr přistoupil ke dveřím, sebral ty dvě sebevědomé oči toho, co se styděl za své jméno, nanesl lepidlo a přilepil je na dveře. Hned nato se mstitel otočil, takže byli rodiče nenarozeného dítěte otočeni k vrahovi zády. Obloha za oknem byla zase o něco tmavší a díky diodám, které svítily u dveří, vrhal sběratel očí stín směrem k pomatené.

Spustil hlubokým hlasem. ,,Všemocná bohyně Nemesis! Dcero noci a temnoty! Tvým jménem jsem připravil oči pět smrtelníků, kteří mé N ukřivdili. Nechť vidí, co způsobili!“ zvolal hrůzostrašně. ,,Dej nám znamení, že nejsi slepá!“ dokončil rituál Nitra, aby pak pokorně poklekl a uklonil se Nemesis. Na okamžik zkameněl.

Místnosti vládlo ticho, přesto slyšel hlasy. Poslední slova obětí ...

,,Nevím, o kom mluvíte,“ odpověděl mu s nezájmem soudce, když se ho zeptal, co hodlá učinit s násilnou interrupcí jeho N. Hned nato ho neúplatný soudce vypověděl z botanické zahrady. Nitra však neodešel. Namísto toho vystoupal na vrcholek věže. Sledoval jej, jak volá jejímu majiteli. Když hovor ukončil, něco ho kouslo do krku.

,,S pohany nemarním čas,“ odsekl imám, když se ho zeptal, z jakého důvodu vyhostil jeho N z islámské komuny. Víc s ním už nepromluvil, jen ukázal panovačně k jezírku. Díky své domnělé nadřazenosti se ani neobtěžoval otočit. Měl za to, že ho Alláh chrání. Byl přeci vyvolený. Mocnější, než pohani. Krk byl však měkčí, než čepel dýky.

,,Už nemám dceru,“ zabručel kmotr, zatímco zíral lhostejně k Africe. Ten, kdo mohl být potenciálně jeho zeť, se ho pouze zeptal, jestli se postará o jeho vlastní niňo v nelehkých časech. Sama totiž přišla o niňo! Kmotra nějaký nemanželský bastard nezajímal. Schytal to tedy kamenem a společně s ním pak putoval do moře.

,,Nezlob se Raúle, ale já teď nemám čas řešit domácí násilí. Konečně se zdá, že má kariéra dostala nějaký směr. Konečně nelituju, že jsem se vysral na New Phoenix. Vidíš ten výhled amigo? Bohorovný, jak by řekl Eslavo. Jak je ta fráze? Každou sekundu se na světě někdo narodí a jiný zase umře. Tak to na světě chodí. Kiriakidis shoří na elektrickým křesle a mně, pokud bůh dá, dá má úžasná manželka následníka,“ rozplýval se na oko drsný policista, jakmile se ho v obleku Zora zeptal, jestli si pamatuje na tu zmoklou Italo/Maurku. Kapitán si jí vybavil až díky jemu. Zoro mu připomněl, že přísahal na svou čest. Herkules jen pokrčil rameny. ,,Nedá,“ sdělil mu tedy se zpožděním, když se polobůh rozhlížel po krajině. Neposlouchal ho. Bodl ho tedy nečestně do zad, neboť on čest postrádal. Zůstanou tedy bezdětní oba.

,,Nesejde mi na té Arabské čubce!“ zařval panovačně Nathan. Ovšem ... Proč jeho hlas slyšel? Vždyť ho zabil Mateo? Možná mu bohyně jen chtěla připomenout, že hrdinovi z pláže něco slíbil. Nitra, stejně jako věcně snící detektiv, k sobě pomalu přišel a zvedl bradu hlavu, aby viděl pomatené do tváře. V tom mstitel zkoprněl ...

 ,,Znamení!“ šeptal s posvátnou úctou, neboť viděl sedící Noelle, že už nekolíbá polštář a místo toho vzhlíží na dvě výrazná světélka na noční obloze. Nitra stále pokorně klečel, přesto se po kolenou klouzal k posteli, i když ho to pálilo. Vábil ho úkaz ... V minulém životě žil ve světě, kde po klenbě pluly dvě Luny, i když ne tak velké, jako byla ta pozemská. Zastavil se před Noelle, která na ty světla zírala jako jepice na žárovku. Polštář ležel na zemi. Klekl si na něj. Bohyně byla milostivá! Nitra chytil svou N milostivě za ruce. Konečně se na něj podívala a mu se zdálo, že zvedla koutky. V očích měla opět jiskřičky.

,,Není slepá má zlatooká! Není!“ zaradoval se jak malý kluk a postavil se.

Jiskřičky zmizely. Nicméně jemu to nevadilo. Od srdce se usmál. Věřil tomu.

Rázem jeho N začaly padat víčka. Sběratel očí jí věnoval láskyplný pohled, poté nasměroval její hlavu na polštář a přikryl jí starostlivě dekou. Noelle pak usnula.

,,Nos vemos,“ přál si, aby se s Noelle Villasmundo ještě setkal.

Nitra si pletený batoh hodil přes rameno, naposledy se na ni usmál, neboť ona jediná se ho snažila pochopit. Pokoj opustil s hřejivým pocitem zadostiučinění ...

Ω

Nitra vyšel nenápadně z pokoje, kráčel tiše po monotónně bílé chodbě a na malý moment ho napadlo, že se octl v očistci. Už zbývalo jen jediné. Cílem byla Almeriía.

,,Jak proběhla loučení Angéli?“ ptala se doktorka, sotva mu vlezla do cesty.

Nitra se usmál a protřel si nos. ,,Ušetřil jsem vám práci. Už spí.“

Doktorka se usmála. ,,Bien,“ vyhovovalo jí to. ,,Víš ty co Angéli. Nevěřila jsem, že se z té deziluze dostaneš. Vypadal jsi nepříčetně a to ani nemluvím o tom tvém žlutém číru. Ale i zázraky se dějí. Ty jsi ukázkovým přikládám. Jsem hrdá, že jsme z tebe udělali tak hodného člověka."

Nitra si přikývl a znovu si protřel nos. ,,Jsem rád, že jste ráda,“ zvedl pak koutek a beze slova jí obešel. ,,Pozdravuj v novém světě!" zavolala na něj.

,,Budu doktorko. Budu,“ slíbil jí bývalý pacient a nadobro ústav Santa Orosia opustil.