Gamchetu: Problémy se stupnují

Anotace: tak tady je další část, tentokrát beze pokračování, za to ve zpomínkové části následující to více rozeberu

Sedm přátel kráčelo vítězně po stezce k městu druihů v Tal-khenu. Přesto každý z nich v nitru cítil, že též prohráli, když ty, co se snažili zachránit nakonec zabili představitelé jejich vlastního světa v obavě, že by se útok rozšířil dál. Bohužel na výčitky nebylo v jejich poslání místo, tak už to zkrátka ve světech Chetu bývá, co si nedovedou vědecky vysvětlit, toho se bojí jako upír kříže.
Tygr kráčel v čele jejich výpravy a všude, kudy prošli, na sebe upoutali zraky dalších vyvolených, na překážkových drahách, meditačních místech, či v bojových arénách. Všichni je znali, neporazitelnou sedmu, která se nebála nikomu postavit do cesty. Raritu, která v dějinách druihů neměla obdoby, neboť většina druihů bojovala na vlastní pěst, občas sice byli dvojice, ale aby sedm vyvolených dokonale spolu spolupracovali v boji, to ještě nebylo.
„Co tak sklesle Gryzzly?“ oslovil přítele Orel, ale odpovědi se nedočkal, až když se ho zeptal potřetí, promluvil k Tygrovi: „Mohl by si mu říci, aby se staral o sebe.“
Kobra zbystřil, neboť se rád hádal s Gryzzlym a každou příležitost, si do něho rýpnout, nemohl nechat plavat. Otočil se k Orlovi a zašeptal: „Co si mu udělal?“ Ten jen mávl rukou a řekl: „Štve ho, že jsem mu zachránil krk. Po čem jiným se vždycky tak nafoukne,“ a uhnul právě včas, když se po něm Gryzzly ohnal. „No ještě popři, že nebýt mě, tak teď máš v břiše kopí.“
„To není pravda,“ křičel svalnatý druiha celý bez sebe. „Kdyby ses do toho nepletl, tak bych je všechny hravě vyřídil.“
„Vyřídil, ale sám by si tam vedle nich zůstal ležet na zemi ve vlastní krvi,“ oponoval mu Orel a hned na to byl povalen zuřivým přítelem na zem, kde se pak jeden snažil toho druhého dostat na lopatky.
Tygr si povzdechl, pak pokynul na Bizona, který je od sebe ve vteřině odtrhl, a řekl: „Koukejte toho nechat. Jestli vás uvidí někdo z mistrů, víte, co by vás čekalo,“ při těchto slovech oba v tu ránu vychladli, neboť tresty zde v Tal-khenu byli daleko drsnější, než boj v přední linii. Ostatně kázeň, disciplína a chladná hlava, to byli tři věci, které se vyvolení museli během výcviku naučit hned na začátku.
Naštěstí pro ně, se nacházeli ve středu lesa, kde v tu chvíli nikdo nebyl na blízku. Proto jen trochu Orel s Gryzzlym oprášili své oděvy a jakoby nic pokračovali dál.
Sedmice vstoupila na mýtinu, kde právě probíral mistr Kim povinnosti druihů nejnovějším vyvoleným v Tal-khenu. Měl na sobě bílé hedvábné roucho, které vynikalo s jeho stříbrnými vlasy.
„Hele, zelenáči,“ řekl nahlas posměšně Kobra a mistr Kim na to okamžitě zareagoval: „Další pravidlo druihů, které tento ostřílenější vyvolený asi v tuto chvíli zapomněl, je úcta ke každému, takže si ji dnes večer na překážkové dráze připomene.“
„Sakra,“ zaklel si Kobra, tentokrát však potichu, ale to už zaslechli jen přátelé vedle něho.
„Promiňte, mistře, že jsme přerušili váš výklad. Nebudeme vás nadále zdržovat,“ řekl Tygr, a pak se i s ostatními zdvořile uklonil a vydali se do města druihů.
Nádherné budovy ze zlata, zdobené drahými kameny, jim lemovaly cestu ke chrámu. Měly ukazovat, jak je druihům bohatství lhostejné a též ohromovat návštěvníky, popřípadě prozradit všechny, kteří mají nenechavé ruce, když by se pokusili nějaký ten drahokam, či safír, uzmout z nějakého domu, tak by ochranné kouzlo jejich ruce zčernalo.
Před chrámem se sedmice zastavila. Všichni pohlédli na vstupní dveře z platiny a pak na jediný balkón, který patřil velmistru Gahenovi. Vstoupili dovnitř a dveře se za nimi sami zavřeli, jako by je chtěli uvěznit v pasti. Svým způsobem to každý z přátel tak i cítil, ale to už patřilo k tomu, být vyvolený.
Notnou chvíli bloudili chodbami chrámu, dokud nenalezli schodiště, a pak znovu bloudili, než nalezli pokoj velmistra Gahena. Ten již na ně čekal. Přesně sedm vyřezávaných židlí čekalo před jeho stolem. Usadili se a potom k nim velmistr promluvil: „Tak jaká byla vaše mise? Měli … pravdu ohledně invaze?“
Tygr jako pokaždé mluvil za všechny a i teď tomu nebylo jinak: „Ano velmistře. Měli úplnou pravdu, jen o jedné věci nevěděli.“ Starý, vrásčitý muž zbystřil, ale přesto na něm nebylo poznat žádný výraz překvapení. „Byl tam i patriarcha.“
„A co se s ním stalo?“
„Tenhle už nikomu nic neudělá. Je mrtev.“
„Kdo z vás?“ zeptal se s obdivem velmistr, tentokrát opravdu překvapen.
„Nikdo,“ odvětil pohotově Tygr a započal popisovat jejich misi vysvětlovat: „… a potom u černé citadely jsme se rozdělily. Já šel spolu s Kobrou a Škorpiónem ze severu, Gryzzly, Bizon a Vlk z jihu a Orel šel sám ze vzduchu. Potom, co jsme se probojovali do pevnosti a vstoupili do jejich spalovny, kde démoni lidské duše přetvářeli v magickou sílu, jsme se vydali pro jejich kámen, ale místo něj jsme nalezli Orla v bezvědomí a mrtvého patriarchu vedle podstavce, na kterém nic nebylo.“
„Co se stalo,“ zeptal se velmistr a upřel na druihu s vytetovaným dravcem na rameni své pronikavé oči.
„Nevím. Vpadl jsem do té místnosti a uviděl patriarchu, ale jakmile mě zaregistroval, mé tělo už létalo ze zdi na zeď a já po chvíli ztratil vědomí. Jediné, co si pamatuju byl hlas nějakého muže, a pak už jen jak mě našli.“
„Co si o tom myslíte?“ řekl po chvíli Tygr.
„Nevím, opravdu nevím. Uvidíme až časem, zda se nám podrobnosti sami vyjeví. Teď vás, ale čeká nový úkol. Vyrážíte hned zítra.“
„Proti komu budeme bojovat?“ ozval se Gryzzly plný radosti z možného boje.
„Možná s nikým, možná s bojovníky z Chetu. To se ještě uvidí. Vydáte se do světa velehor, do říše našich spojenců, trpaslíků. Ozval se jejich král, prý že se u nich dějí nějaké podivnosti. Vaším úkolem to bude prověřit.“
„Uděláme vše, co bude v našich silách, velmistře.“ Ukončil hovor Tygr a když spolu s ostatními již kráčel ke dveřím, zazněl ještě hlas jejich hlavního učitele: „Co se týče dnešních trestů, tak by bylo nespravedlivé, kdyby Kobra byl na překážkové dráze sám, proto mu bude dělat společnost Gryzzly a Orel.“ V obouch jmenovaných to hrklo, ale nijak moc je to nepřekvapilo, neboť velmistr Gahen věděl ovšem, co se v Tal-khenu stalo.
Sedmice opustila chrám a vydali se do jednoho z obytných domů, ve kterém byli ubytování, aby si po misi odpočinuli. Tedy kromě Gryzzlyho, Orla a Kobry, kteří se již vydali na překážkovou dráhu, kterou museli celou zdolat pětkrát. V ní na ně čekal šplh, běh, plavání, překážková dráha a mnoho jiných strastí, které by ani zvyklí atleti neviděli rádi.
Celý propocení pak skončili, až když slunce vystřídal měsíc na obloze. Potom se svalily na louce, kde spokojeně usnuli na měkké trávě.
Následující den je probudilo až funění nových vyvolených, kteří již po první hodině cvičení nedokázali tempo tréninku rozdýchat.
Vydali se do obrovské budovy, hned vedle chrámu, která současně sloužila jako spižírna s jídelnou. Ke snídani dostali porci placek z několika druhů obilnin, ovoce a hořký, podivně páchnoucí, nápoj z mnoha druhů bylin.
Jakmile si sedmice vzala zásoby a doplnila svou výbavu, vydala se portálem do země trpaslíků, do světa, ve kterém se tento nebojácný a bojovný národ stvořil z odvahy, stejně jako trestu lidského posměchu.