Gamchetu: stín minulosti (4 z 5)

Anotace: předposlední část této kapitoly

Trpasličí král jím byl tak fascinován, že málem zapoměl vydat povel k palbě ze samostřílů a ohrozil tak skoro životy trpaslíků v přední linii.
Naštěstí byl Gryzzly posedlý a rychlý. Seskočil z hradeb a potom tryskem uháněl do víru boje.
Řady trpaslíků zdolal ohromným skokem a přistál přímo na hrudi obra, jež se chystal svým kyjem z kmene stromu rozmetat hradbu štítů před sebou. Druiha jej však při dopadu převážil a on se zřítil na vlny skřetů s trolly za sebou.
Trpasličí král se probral a několikrát vykřikl: „Palte!“ Oblohou se potom krom ocelových šipek prohnala i dlouhá kopí, která se zabodla do těl obrů a probodla je skrz na skrz. Obři se pak skácely do řad svých malých spolubojovníků.
Gryzzly hleděl do velikých očí obra, který se začal vzpamatovávat z toho, co se stalo. Chystal se již zvednou na nohy, když druiha na jeho hrudi svou pistolí zamířil jemu přímo na srdce a pětkrát vypálil. Obrovo srdce se následně na dobro zastavilo.
Skřeti se nahrnuli na mrtvého obra a obklíčili Gryzzlyho ze všech stran. Ten se jen spojil s magií v rukavicích, které se znovu rozzářili a každou ranou od sebe odpálkoval několik zelených stvůr, jako kdyby měl tenisovou pálku.
Šest Gryzzlyho přátel se postavilo na nohy a přistoupili k trpasličímu králi, aby se podívali, co se děje. Uviděli, jak jejich pomatený přítel nevnímá nebezpečí, když se zbraně skřetů k němu každou vteřinou přibližují a hrozí, že jej brzy smrtelně zraní.
Stejně jako Gryzzly pak skočili z kamenné hradby a spěchali mu na pomoc.
Škorpión se dostal k příteli nejrychleji, když se vystřelovacím hákem připevnil k právě vystřelenému oštěpu ze samostřílu. Když přistál, roztočil se, jako kdyby chtěl hodit diskem, ale místo něj se od jeho náramku oddělil zlatý škorpión, který dopadl mezi řady trollů před ním.
Štír ze zlata se poté jasně rozzářil a zvětšil do velikosti osobního auta. Potom klepety půlil trolly na dvě části a bodcem občas nějakého napíchl, vyzdvihl do vzduchu, kde se pak v trolově břiše bodec rozevřel a roztrhl ho na několik kusů.
Sám Škorpión potom sebral sekeru po jednom mrtvém berserkerovi a vrhl se na skřety, kteří se na něho již sbíhali.
Tygr se proměnil do zvířecí podoby a vyrazil k obrovi, který se již dostal k trpasličím štítonošům a svým kyjem jejich řady začal postupně decimovat. Prodral se mezi trpaslíky a potom, pár metrů před velkým protivníkem, se nohy ohromné kočkovité šelmy silně odrazili od země a tygr zatnul drápy a zuby do tlustého krku. Mohutný proud krve jeho srst okamžitě ušpinil, ale nepolevoval, ani když po něm velká ruka šmátrala nebo se kousek od jeho hlavy zabodlo do těa obra kopí ze samostřílu.
Nakonec obr po několika vteřinách nevydržel a s rozedraným krkem se svalil na zem.
Kobra se nahrnul mezi skřety, kteří byli stejně vysocí, jako on, a s jedovými zuby jim hbitě zasazoval rány do krku. I když mohl klidně kamkoliv, neboť jen několik z nich měli na sobě něco, co by se alespoň trochu dalo nazvat zbrojí.
Orel, Bizon a Vlk potom postupovali společně a probojovávali se ke Gryzzlymu, který vlivem svého válečného běsu utrpěl několik malých šrámů od zubů, když se na něho sápali skřeti, poté, co se jim ho podařilo povalit na zem.
Jak se tak prosekávali řadami skřetů a trollů, připojil se k nim i Tygr, který se změnil zpět do lidské podoby a začal křičet rozkazy: „Musíte ho obklopit ze všech stran, aby se k němu nikdo nedostal!“
Potom se vydal hledat Škorpióna, kterého nalezl vedle zlatého štíra, s jehož pomocí likvidoval hlavní voj trollů.
Trpasličí generál zmateně hleděl na panovníka, který mu posunky naznačil, aby bojovou strategii upravil. Proto vydal povel a thramové u bubnu zrychlili rytmus. Na to všichni trpaslíci přerušili formaci a vrhli se do řad protivníků.
Orel, Bizon, Vlk a Kobra obklopili přítele a zabránili dalším skřetům s trolly, aby se k němu dostali. Přesto však Gryzzly s ubývajícími protivníky začínal být o to víc agresivnější. Když už kolem něho zůstalo jen pět posledních skřetů, jedním okem již vybíral místo, kde by bylo nejvíc nových protivníků na zabití a chystal se mezi ně skočit.
Naštěstí se Tygr se Škorpiónem po boku objevili právě včas, aby na Gryzzlyho Škorpión vystřelil bodec, který se pevně omotal kolem jeho pasu a do smyček chytil i obě jeho ruce.
Zuřivý druiha se pak marně pokoušel osvobodit a zbylo mu sledovat konec bitvy jen z leže, aniž by mohl cokoliv udělat.
Když bitva skončila, všichni trpaslíci, co bojovali, měli vousy zrudlé a nasáklé krví. Chůze po bitevním poli a hledání raněných nebo ještě živých protivníků, pak pro ně byla jako návštěva pekla, když se jim nohy klouzali na rudém bahně a padali do něho.
Ani druihové nebyli ušetřeni. Celí zkrvavení stáli u sebe a dívali se jeden na druhého, jak vypadá. Jediný Gryzzly stále ještě ležel spoustaný na zemi a zuřivě vydechoval. Pomalu se zklidňoval, přesto jej ostatní přátelé nechali být.
„Co myslíte? Můžu ho už pustit,“ promluvil po dvaceti minutách Škorpión.
Tygr se zahleděl na Gryzzlyho, jemuž se do očí vrátilo bělmo a vypadal trochu normálně. „Ještě ho chvíli necháme.“
Během čekání k nim přišel trpasličí král a uctivě se jim uklonil: „Byla to úžasná podívaná, vidět vás v akci,“ složil kompliment a znovu se uklonil. „Nevím, jestli si chcete nejprve odpočinout, než se vydáte zkontrolovat podivné události, kvůli kterým jsem vás nechal zavolat.“
„Raději bychom vyrazili hned,“ odpověděl králi Tygr.
„Nuže dobrá. Důvod vaší návštěvy je podivné zprávy našich zvědů za hranicemi našeho území. Zahlédli podivně oblečenou skupinu lidí, kteří byli ozbrojeni nějakými podivnými samostříli a ani jeden z nich neměl meč či štít.“
Druihové si vyměnili pohledy a potom Tygr řekl: „Kterým směrem odtud jsou?“
Král ukázal směrem ke kopci za zdí a dodal: „Je to několik kilometrů za kopcem. Zvědové je spatřili náhodou, když pátrali po armádě. Ale pokud je chcete vidět živé, měli byste si pospíšit, předpokládám, že trollové a skřeti, kteří utekli, budou pro ně obzvláště nebezpeční.“
„Děkujeme za upozornění,“ řekl Tygr a pak se králi, i s přáteli, uklonil.
Škorpión osvobodil Gryzzlyho, který se jako beránek vydal za doprovodu přátel na cestu.
„Cestou jistě projdete okolo malé říčky. Měli byste se trochu omýt, aby se vás nelekli,“ zavolal na ně ještě trpasličí král a potom se vydal zpátky ke svým lidem, aby zjistil, jaké ztráty utrpěli.