Partie králů Část: XI

Anotace: Dneska opravdu krátká část.

Sbírka: Partie králů

Griff přirazila k molu a duchapřítomní námořníci v tunikách s labutích per, ji přivázaly ke kůlům. Další námořníci stáhly plachtu a veslaři zasunuly svá dlouhá vesla a s úlevou se protahovaly a trousily na záď. Během okamžiku se okolo Evise shromáždilo na třicet vojáků v modro – býlích kroužkových zbrojích a s rukama na jílcích mečů, vykládaných drahokamy. Každý z nich měl sněhobílé vlasy, které jim zpod příleb spadaly na ramena a průzračné, do široka otevřené oči, které se podobaly kouskům ledu. Na lodní nástavbě se shromáždilo pětadvacet Evisovích krajanů, s luky v rukou a s napěchovanými toulci.
Evis si z dlaně udělal stříšku a zastínil si oči, kterými si pozorně měřil obtloustlého muže, který dopajdal na konec mola v doprovodu dvanácti zbrojnošů, kteří pomocí halaparten odháněly zvědavce, kupící se jako supy pod písečným převisem.
Upocený tlouštík se zastavil před trupem lodě. Zhluboka oddechoval, jako by právě uběhl deset mil. Pěstěný vous mu zakrýval dolní část obličeje a leskl se potem. Byl oděn v purpurový kabátec s modrými krajkami a černou šerpou, na které se blýskaly zlatem vyšité runy. Evis nemusel ovládat runy Západozemí aby věděl, že má před sebou khala, správce města.
Muž zamžoural na Elvisovy praporce a uklonil se tak hluboko, jak mu to jeho objemné břicho dovolovalo. „Je pro mě velkou ctí, že vás mohu přivítat v našem přístavu, lorde. Musím uznat, že už mnoho vody uteklo od dob, kdy bělokřídlé lodě překrásného Turanu brázdily tyto vody. Mé jméno je Oliver, syn Oliverův a jsem khalem tohoto města. Ve jménu lorda Flinta a princezny Khyry tě vítám a táži se tě, co pro tebe mohu udělat.“
Evis byl mírně překvapen. Za tu dobu strávenou na moři mezi námořníky odvykl dvorní mluvě a jen horko těžko přikrášloval svůj slovník. „I já mám upřímnou radost, že mohu spatřit překrásnou zem lorda Flinta. Nesu poselství od královny Dary,“ Na okamžik se odmlčel. „Byl bys tak laskavý a zavedl mě k lordovy?“
Khal Oliver zmateně zamrkal, jako by mu něco spadlo do oka a nechtělo to ven. Pak nervózně přešlápl a sklopil hlavu. „Můj pán… Lord Flint je upoután na lože a není ve stavu, kdy by mohl mluvit. Před necelím měsícem ho sklátila nemoc a od té doby blouzní. Mistr Horo dělá co může, ale jeho stav se nezlepšuje, ani díky bohu nezhoršuje. Pokud je vaše poselství opravdu důležité,“ opět nejistě přešlápl na místě. „Můžete ho předat jeho dceři, princezně Khyře, která prozatím převzala trůn, dokud se lord neuzdraví.“
Evis pozvedl obočí v němém údivu a nejistě se zadíval na Ganzaka, který pouze pokrčil rameny, čímž dal jasně najevo, že o tom neví o nic víc než Evis, který pochopil, že s jejich návratem domů to zase tak horké nebude.