Temnota a smích

Temnota a smích

Anotace: Pokusová povídečka (jako, že je krátká, ne jako, že jsem dilinka) číslo 2. Opět prosím o vaše názory.

A pak nastalo ticho. Ticho, které trvalo miliardy lidských let. A potom se ozval smích. V černé, tiché tmě nepatřičný zvuk. Jeho původce se zarazil, jak ozvěna opakovala jeho hlas.
"Kdo je tam?" zeptalo se dítě. Odpovědí mu byla jen ozvěna. Nekonečně dlouhá. Dítě vědělo, že tam někdo musí být. Jen nevědělo, kdo. Dítě znovu zavolalo. Pak se znovu nervózně zasmálo. V temnotě to zahučelo. Tohle místo nebylo stvořeno pro ozvěnu dětského smíchu. Ten zvuk tam nepatřil. Zněl tam nepřirozeně. K temnotě patřilo ticho. Chtěla ticho. Chtěla klid, který byl před příchodem dítěte. Zmiz, chtělo se ječet temnotě, jenže nemohla. Byl jí upřen dar hlasu. Mohla jen temně a výhružně hučet. Dítě se znovu zasmálo. A temnota trpěla. A to proklaté dítě se usmívalo.
"Budiž světlo." pravilo dítě. Objevil se záblesk, který prosvítil nekonečnou temnotu. Trvalo to jen okamžik, přesto však lidé stačili ve světle prožít desetitisíce let. A pak nastalo ticho.
Autor Kittie M. Comma, 11.01.2008
Přečteno 652x
Tipy 3
Poslední tipující: Darwin, Lilly Lightová, Bíša
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Moc pěkná myšlenka.

05.02.2009 15:14:00 | Lilly Lightová

líbí

je to super

12.01.2008 13:56:00 | kleria

líbí

Zajímavý nápad

12.01.2008 00:05:00 | Kovik

líbí

Hmm... Asi tak nějak to je...

11.01.2008 19:36:00 | Bíša

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí