Duel

„Bojuj Katko!“, povzbuzovala Romana zápasící děvče. Katka, s hlavou zabořenou v žíněnce, se v mostu bránila svému příteli Richardovi. Dívka obrátila oči k Romaně, usmála se.
„Ríša zastává názor, že muž má mít vždycky navrch,“ popíchla svého soupeře.
Mladík se zakřenil. „Samozřejmě!“
Vylepšil svůj úchop, ale dívka se nedala, její pružné tělo zapřené do podložky chodidly a temenem blonďaté hlavy se pnulo dál nad žíněnkou jako luk. Nohy mírně rozkročené, bedra ve vrcholu oblouku, lehce se svažující záda, obnažené lopatky stále více než dlaň nad žíněnkou.
„A asi bude mít pravdu,“ dodala po krátkém Ríšově manévrování Katka, když její most zase o kousek poklesl.
„Nevzdávej se, ještě jsi neprohrála!“
„Já vím, že ne, Romi. Ale nemůžu se uvolnit, docházejí mi síly, a on mě tlačí stále níž...“ zvesela se ušklíbla. „Nevzdám se, i když nakonec mě položí. Jsem přece jenom slabé děvče… Nikdy si nezačínej se silným chlapem….“
Boky a pravá polovina zad půvabné zápasnice klesly na žíněnku. Vytočila se ihned nohama na pravý bok, a dostala levou lopatku bezpečně nad žíněnku. Soupeř ji zalehl a dívčino tělo se začalo přetáčet zpět, převalilo se na levý bok s pravou lopatkou těsně nad žíněnkou, a pak zpátky na záda, na okamžik se dívka vypjala vzhůru v náznaku mostu, ale vzápětí klesla bedry zpátky na žíněnku.
„Nedej se!“ vykřikla Romana, ale to už si k dívce dřepla rozhodčí Ivana. Katka ležela pod svým soupeřem naznak s hlavou dozadu zakloněnou. Mezi žíněnkou a dívčinými vystouplými lopatkami stále zůstávala mezírka světla, která se ale neustále přivírala... Prohrávající zápasnice otočila k rozhodčí prosebný pohled. Ivana soucitně, ale rozhodně zakroutila hlavou. Katčiny lopatky se nekonečně pomalu dotkly měkkého povrchu žíněnky, jemně a lehce jako rty při polibku. Rozhodčí vymrštila ke stropu vztyčenou pravou dlaň, signál pro položení na lopatky...
Katka s bolestivou grimasou zavřela oči a vzdala se. Její tělo se uvolnilo a probořilo hluboko do žíněnky, paže stále ještě zapřené v pokusu o most klesly lokty i zápěstími na podložku. Rozhodčí odpočítala na prstech tři mučivě dlouhé sekundy. Pak úderem dlaně o žíněnku zápas ukončila...
„Byl jsi skvělá!“ zatleskala poražené kamarádce Romana. Katka stále ležela na zádech a čekala, až se její přemožitel zvedne. Když se tak stalo, jen rezignovaně posunula paže zpoza hlavy k tělu a lehce praštila pěstí do žíněnky. Pak už jí Richard pomohl vstát.
„Šampiónka ze mě asi nebude...“ zhodnotilo svůj výkon poražené děvče.
„Ale no tak! Vedla sis skvěle! Vážně!“ řekla Romana.
Katka se jen ušklíbla. „Dostala jsem lopatky! Tento týden už potřetí!“