Zraněný a zesnulý chrt....jsou stejní???!!!

Zraněný chrt
Lenka seděla na hřbitově a smutně zírala na poletující motýly. Asi se ptáte, proč byla na tak pochmurném místě. Důvod je takový: přesně před týdnem, 13. října, jí zemřel její milovaný pejsek chrt.
Jak tam tak seděla, přemýšlela, proč je jeho hrobeček tak ošklivý. ( „Asi za to naši nechtěli vyhazovat moc peněz,“pomyslela si ). Z myšlenek jí vytrhlo volání jejího táty: „Pojď, už musíme jet!“ Lenka vstala a pomalu šla do auta.
Když projížděli městem, Lenka pořád myslela na to, proč se to stalo. Proč Lord zemřel? No, asi byl takový osud.
„Proč má Lord tak hnusnej hrob?“
„Jak hnusnej? Prosím tě, jak to mluvíš? Vždyť ten pomník vypadá úplně stejně jako ostatní,“ její táta začínal být pěkně nervózní. Neměl totiž rád, když se ho někdo vyptával na, podle něj, hloupé otázky jako je tahle.
„Ale mě se nelíbí!,“ oponovala Lenka. Teď už byl její otec nepříčetný: „Nezačínej zase! Taky jsem ho moh pochovat u nás na zahradě a ne na veřejným hřbitově. Zahrada by nás rozhodně vyšla….“
„Pozor!!!!!,“ zařvala náhle Lenka.
Auto prudce zastavilo. Co jim to vběhlo do cesty?
„Ježiši, to nemůžeš dávat pozor?!,“ okřikla Lenka otce a vyskočila z auta.
Když se opatrně podívala pod kola vozu, její obličej zbělel. Ani nedutala! Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Koukala úplně na stejného chrta jako byl její zesnulý Lord. Tenhle je ale hodně poraněný. Okamžitě ho odvezli na veterinární stanici.
„Ještěže jste ho přivezli včas, už to měl za pár!,“ řekla jim veterinářka, když chrta ošetřila. Potom jim také oznámila, že se pejsek pohřešuje a že pochází zdaleka. Až z Velké Británie! Jeho páníček s ním přicestoval, aby se tady oženil se svou přítelkyní. ( „Jak romantické,“ pomyslela si Lenka).
Rozloučili se s chrtem, Lenka s otcem nastoupila do auta a vydali se na dlouhou cestu domů. Lenka ale neustále myslela na zraněného chrta. Proč přežil a její Lord ne? To nevěděla. No, takový je osud.