Den D, hodina H, chvíle CH

Anotace: rozhovor bez uvozovek...co víc...

---Tak co koukáš, holka bláznivá, vždyť to je to, co si přece chtěla, mít možnost s ním promluvit, vidět jeho smích i ty šibalské oči.
Tak mi řekni, proč se neraduješ a netěšíš? Co víc si můžeš přát, než se dívat do těch modrých očí.
Řekni mu pravdu a ty příběhy o tvém klukovi vynechej, stejně tím ubližuješ jen nám oběma.---

===Ty to nechápeš, já mu musím lhát, nechci aby věděl, že tolik kvůli němu trpím a už vůbec nikdy nesmi poznat, že trpíš i ty. O tobě se nikdy nesmí dozvědět. Ale co…. Stejně by s tím nic neudělal, bere mě jako příjemné zpestření studentských let, ale tu skutečnou pravdu nechce znát.===

---Nechce znát? A jak to můžeš vědět, copak si mu dala najevo, co cítíš anebo si mu řekla něco o mě? Pokud si vzpomínám, tak si nikdy o ničem nepromluvila…---

===Ano, promluvila a hned několikrát, jen o tobě jsem mlčela…Jenže on mě jen pohladil po tváři a usmál se a šel dál…Jako by ho to vůbec nezajímalo, prostě mě tam nechal stát se slzami na tváři, ani se neohlédl…Tak jako už několikrát.===

---Hm…to se mi nezdá, není přece takový.---

===Vidíš, a ty se mi divíš…Že by tě taky dostal? Ty se přece nenecháš jen tak zmást a nedůvěřuješ každému. Tak co tak najednou?===

---Máš pravdu, jenže s ním je to jiné…Myslím, že ani mě není lhostejný. Víš, třeba při vašem posledním setkaní. Byl to sice jen okamžik, možná vteřina, snad ani to ne, ale stačilo to…Znáš přece sama, že stačí okamžik a na druhého nikdy nezapomeneš, tak to byla přesně ta chvíle. Ani se nedivím, tomu co cítíš.Že bych snad i já….Vlastně nic, promiň..---

===Ale ne, jen povídej! Prosím... ====

---Vzpomeň si, třeba jak si se už od rána těšila, že ho potkáš, sice jen třeba ve dveřích posluchárny, ale tobě to stačilo. Jen ten pozdrav dokázal zlepšit tvoji náladu. A neříkej, že ne….Mě lhát nemusíš, já znám pravdu. Nebo třeba ty myšlenky na to, jak jste spolu. Co všechno si dokázala vymyslet, to by ti kdejaký poeta mohl závidět.---

===Vidím, že před tebou vážně nic neutajím….Jenže co s tím? Myslím, že ty jeho výmluvy, proč se mnou nemůže být, byly vlastně zbytečné. Jen mi prostě nedokázal říct, že nejsem ta, o kterou by stál…===

---I to se stává…Vždycky nemůžeš mít to, co si přeješ .Takový je život, pak by to všechno bylo moc jednoduché. Musíš bojovat, rvát se za své sny, ale hlavně se nesmíš nikdy vzdát..Přece naděje umírá poslední…---

===Mám dojem, že už i ta poslední naděje v mém případě umřela. Víš jak na tom jsem…===

---A pak že si bojovnice, holka, to si mě zklamala!!!---

===Já tebe? Já dělala všechno proto, abych se to nestalo. To ty za to můžeš, ty si to dovolil a nebránil mě- nás…===

---Dovolil? Nebránil?

Ale děvče,vždyť já jsem jen srdce…TVOJE ZAMILOVANÉ SRDCE..
___