Probudil je úsvit

Anotace: .........

Probudil je úsvit. Usmívala se. Zdálo se, že poznala toho nejúžasnějšího milence pod sluncem. Její vlasy se láskyplně otíraly o jeho ramena. Její oči se každou chvíli zamilovaně zahleděly na něj. Byla šťastná. On byl ale jako kámen. Neviděla v jeho očích lásku, jen věcnost, racionalitu a možná rozpaky… Když na něj pohlédla znovu, zívl si a naznačil pohledem, že by už měli jít. Uviděl, že ji to rozesmutnilo. „Promiň, miláčku, ale od půl osmé dělám, potřebuju být v práci..“ Racionální žena to pochopí. Pochopí, co tím chce říct, zvlášť pak, když ví, že pracuje od devíti…. Ne tak ona. Zamilovaně a smutně na něj hleděla a zeptala se s nadějí v hlase a v srdci. „Lásko… vyzvedneš mě odpoledne v práci?“ Podíval se na ni rozpačitě. „Víš, nevím, kdy skončím… nevím… uvidím. Víš co, zavolám ti. Napiš mi své číslo a ozvu se…“ Pořád jí to úplně nedocházelo. Díval se na ni cize a bezcitně. Naivní slečna v posteli staršího muže. Naivní dáma, která přehlédla v předsíni lodičky jeho drahé. Tak ji viděl on, jako svůj úlovek, triumf, z kterého ovšem nehodlal udělat své břemeno. Pohled do jejích očí. Dlouhý. Ještě delší. On se jejím pohledům zoufale snažil vyhýbat, ale ona se ho pokoušela zhypnotizovat. Trapné ráno. Trapné a bez chuti. Litoval, že ji sem vzal. „Kotě, vážně už musím jít. Bylo to krásný a určitě se ozvu. Jdu se oblíct. Ty běž radši napřed.“ Vrazil jí do ruky hromádku oblečení a vystrčil ji ze dveří ložnice. Usmál se na ni. Zabouchl.
Za chvíli uslyšel kliku dveří. Konečně klid. Ulevilo se mu. Zavřel oči a sedl si na postel. Velice rychle ho však zneklidnilo něco jiného. Slyšel kroky. Ona neodešla.. nebo odešla? Co se stalo? Opatrně se zvedl z postele a vyplížil se z ložnice. Tam spatřil svou manželku, která se vrátila od kamarádky dříve, než měla. Byla milá a tvářila se pokojně, tak doufal, že se z tou otravnou husičkou minuly. „Ahoj lásko,“ zacvrlikal jak hrdlička, a ona se na něj usmála. „Ahoj,“ prohodila vesele. „Jak bylo, miláčku?“ „Nádhera. Perfektně jsem si to užila!!! Co ty, zlato?“ „Mně bylo bez Tebe taaak smutno, lásko…“ „Jdu se umýt.. Pusinku..“ nastavila mu své rty. Najednou cítil, že má vedle sebe ženu, kterou měnit nebude.
PO chvíli vyšla z koupelny. Její sebejistota byla fantastická, proto na ní nebylo znát výraznější pohnutí. „Něco Ti tu nechala …“ „CO..?? Kdo..???“ zakoktal se. Ta holka nebyla tak citlivá a nevinná, jak čekal. „Nejdeš se se mnou podívat?“ Vstal a jak v mrákotách se nechal zavést do koupelny. Na zrcadle bylo rtěnkou načmáráno: „Mám AIDS, brouku. Miluju Tě…“