Anotace: Kéž by to byla povídka.... bohužel je to pravda... chtěla bych vás poprosit o co největší množství komentářů
Jsem sice o pár let starší jak ty, ale asi jsem měl podobnou zkušenost v životě s rodiči. Nechápali mne kolem 15-ti let vůbec v ničem a já nemohl jejich názory pochopit taky. Neměli jsme spolu vůbec společnou řeč. Nebylo se kde ani s kým poradit (před 12-ti lety moc možností nebylo, co se týká netu). Na rady rodičů jsem moc nedal, šel jsem si svou cestou, tak jak ti v komentářích radí tvoji vrstevníci. V 15-ti letech jsem věděl všechno nejlíp na světě !! Dnes mám syna 10 let (jediné co mi zbylo ze vztahu mých 15 až 17-ti let) a už vím, že rodiče měli ve svých radách strašně moc pravdy (což jsem tenkrát nemohl pochopit). Byl to obrovský strach o své dítě, protože mě měli rádi a já to prostě neviděl, byl jsem hluchý a slepý. Pochopil jsem to až po letech, protože mám svého syna za kterého bych dýchal !! Držím ti moc palce v osobním životě a věř mi , není nic tak horké a neřešitelné, jak to na první pohled vypadá. Ahoj Ssof
30.04.2007 10:41:00 | ssof
Žádná tráva není pokosena úplně a žádná poušť není tak pustá, aby v ní nebylo alespoň trochu života.
Ale po té literární stránce to za moc nestojí...
27.10.2006 08:42:00 | Daniel S.
Nikdy bych ti nemohl způsobit tu bolest a říct ti, že tvoje povídka stojí za blitku.
26.10.2006 22:43:00 | Valerij
Nenech si příliš mluvit do svého života. Rady moudrých je dobré vyslechnout, ale vždy měj na paměti, že je to hlavně TVŮJ život a jediný, kdo nese odpovědnost za tvá rozhodnutí jsi ty.
...jaký si to uděláš, takový to máš... jedna z velkých pravd života.
26.10.2006 21:03:00 | Doriana Marková
Jsem Aaliyan, obyčejný člověk z obyčejné vesnice někde daleko. Kdykoli vyjdu ven, jsou kolem mě přátelé, jsou kolem mě nepřátelé. Slyším je na každém kroku, jejich poznámky, pomluvy a věty, které srazí k zemi i ty nejsebevědomnější. Sedávám opřenná s přáteli kousek od hřiště, kde kluci hrají fotbal. Je tam jeden, kouří, pije a je postrach všech kolem. A jsem tam já, kdo jen sedí a nikdo si jej nevšimne. všechno je stejné jako každý jiný den...jen ve vzduchu je cítit láska dvou lidí, kteří jsou tak odlišní a přitom je něco poutá k sobě...a ani jeden tomu nerozumí. Hajzl a Aaliyan...jde to dohromady?
Co dokážou změnit rodiče? Co udělají, když jim někdo zavolá, že jejich patnáctiletá dcera kouří? křičí, zakazují a nadávají? Má to cenu? Stejně zase vyjde ven a zapálí si.
Co dokážou změnit dopisy? Jsou stejné jako rodiče, jednou jej přečteš, jsou hrozbou, přečteš je podruhé, jsou výstrahou, potřetí, jsou slovy, počtvrté...jsou jen něčím na papíru.
Pokud něco chceš, dokážeš za tím jít i když to bude cesta plná kamenů.Jenže právě ta nejbolestnější cesta v sobě má něco krásného, to, proč jí jdeš. Najdi důvod, proč chceš být s někým, kdo je takový, jak někdo napsal do dopisu.
Rodiče nedokážou nic víc, než křičet a zakazovat, občas tě vyslechnou, ale stejně jsi pro ně dítě, co nemá rozum, zato oni jej mají až moc.
Pokud něco chceš nebo snad miluješ, nenech se zastavit ani kdybys měla vyplakat hory slz, všechno, co ti je bude způsobovatt jsou jen slova.
26.10.2006 18:19:00 | Aaliyan