Divoká kočka 53

Anotace: Náš roztomilý záporák se vydává na cestu do Šumperka. Jeho mise je nakonec více než úspěšná. Dokonce nad očekávání ...

Sbírka: Divoká kočka

Michal se procházel po nádraží docela rád. Už jako malý kluk miloval vláčky a tak nějak z nostalgie se na ně chodil občas dívat i teď. Když se rozhodoval, jaký dopravní prostředek pro svou cestu do Šumperka zvolí, tak byl vlak jasná volba.
I když o přímém spoji by si mohl nechat leda tak zdát. Čekaly ho 4 přestupy a cesta kolem sedmi hodin. Takže žádnej zázrak. Autem by to bylo zřejmě podstatně praktičtější.
Jenomže Michal si potřeboval především odpočinout. Poslední dny mu daly zabrat co proto, takže usoudil, že řídit tak dlouhou dobu by byl celkem hazard.
Pro své pohodlí ale udělal maximum. Na první třídu přeci ještě má.
Ačkoli celou cestu prospal a kupé bylo vpodstatě příjemně zařízené, stejně si připadal jak přejetý parním válcem.
„Něco na mě leze.“ Povzdychl si a rozhlédl se. Na nádraží byly informace, do kterých okamžitě zamířil. Sjednal si ubytování a šel do místního penzionku, který vypadal poměrně pěkně. A recepce jen do jedenácti, což mu plně vyhovovalo.
*Sprcha bude fajn.* pomyslel si. Už bylo docela pozdě, takže se nakonec rozhodl si krom sprchy ještě pořádně zdřímnout. Narval do sebe dva paraleny a zachumlal se do čistých a příjemně voňavých peřinek. Do zítřka to počká.
Ráno ho vzbudila zbiječka kolem desáté ranní, za což vděčen právě nebyl. Ale cítil se podstatně lépe. Podíval se na sebe do zrcadla v koupelně a skoro se vyděsil. Kruhy pod očima vypadaly hrozně.
Sešel dolů na snídani a dal se do kupy natolik, že si připadal jako člověk. Z penzionu už pak vyšel docela čerstvý a plný sil. Zašátral po kapsách a vytáhl papírek od Daniela s tou správnou adresou. Vrátil se tudíž do penzionu a vyžádal si mapu. Jako na potvoru ale žádnou neměli a recepční adresa nic dvakrát neříkala. Nu což, taky byla parádně blonďatá.
Vyřešil to nejjednodušším možným způsobem. Zavolal si taxi.
Nasedl do něj a řekl taxikáři adresu.
„Děláte si srandu chlape?“ zeptal se ho taxikář, při čemž Michal jenom silně stisknul stoličky.
„Proč myslíte?“ zeptal se tiše a lehce mu cuklo pravé oko.
„No dyk je to tady za druhym blokem. Budeme tam za dvě minuty.“
„Opravdu? To jsem netušil. Jsem ve městě teprve od včera. Můžete mě tam zavézt?“
„Určitě.“ Řekl taxikář, ale bylo na něm vidět, že se mu to nezamlouvá. Kšeft pořádně žádnej.
Zaplatil taxikáři a vystoupil ven. Byl v dostatečné vzdálenosti od toho správného domu a nemínil se příliš přiblížit. Přeci jen mu to obezřetnost úplně nedovolovala. Ovšem potřeboval zrekognoskovat terén. Byl v totální časové tísni a musel jednat opravdu rychle.
Měl obrovskou kliku, že přímo na proti domu Rezkových se rozkládal roztomilý parčík se dvěma lavičkami. Tak si na jednu z nich sedl a roztáhl noviny, co si ráno vzal na recepci penzionu. Vypadal tak skoro nenápadně.
Četl pomalu a rozvážně. Respektive nečetl vůbec, protože po očku sledoval dům. Trochu mu to stěžoval okolní terén. Branka k domu byla porostlá břečťanem a nedovolala Michalovi ten správný výhled, který by se mu líbil.
I přesto si povšiml velkého vlčáka, který co chvíli kolem branky prošel a díval se ven. Pak zase zmizel za nízkou zídkou, která lemovala celý pozemek.
„Blbě vymyšlenej barák.“ Povzdechl si, když mu došlo, že jednoduché to mít rozhodně nebude. Nejspíš bude muset Marii dostat nějak z toho domu ven. Nejlépe samotnou a nejlépe večer. Nu což, má vpodstatě celý den na to, aby vymyslel způsob.
Dostal celkem hlad a tak se zvedl. Ale to, co viděl, ho rychlostí blesku zarazilo zase zpátky do lavičky.
Marie zrovna přicházela. A rozhodně né sama. Vedle ní kráčela vysoká sošná žena s dlouhými hnědými vlasy do půli zad a rozkošným poprsím, které mimochodem Michala zaujalo ze všeho nejdřív.
Ovšem co ho šokovalo daleko víc bylo to, že se u branky k sobě přiblížily a začaly se líbat.
„Ale podívejme. Kdo by to byl řek.“ Musel se vyloženě škodolibě zasmát. Jeho mise v Šumperku mohla úspěšně skončit. Štěpána bude trpět aniž by on za to vůbec kdy mohl.
Jen jedno ještě musí honem rychle udělat. Rychlostí blesku vytasil mobil z kapsy, přiblížil, zaostřil a vyfotil. Pro jistotu několikrát za sebou.
„Čásek zmizet.“ Zašeptal si pod vousy a hleděl se zdekovat zpátky do penzionku.