Konec

Anotace: Jak si ho představujete? Opět od Fische.

Fisch vyšel ven z haly zadním východem a opřel se o zábradlí. Rozhlédl se kolem sebe do krásného večera, nadechl se čerstvého - svěžím deštěm vonícího vzduchu a odplivl si přes zábradlí do mokré trávy. Očividně během uplynulých chvil pršelo – pomyslel si. Vzdálený zvuk hromu dunícího kdesi daleko mu v tom dal za pravdu. Do tíživého ticha se začal poznenáhlu ozývat hmyz, jež za chvíli přebije svou monumentální symfonií vše ostatní. Mohl to být krásný, téměř romantický jarní večer, elektrizující už pouhou svou podstatou vše živé a svádějící k věčnému aktu lásky, ale Fisch neviděl kolem sebe nic jiného než všudypřítomnou temnotu, která oslepovala nejen jeho zrak, ale tupila i všechny jeho ostatní smysly. Fischova ruka intuitivně zašátrala v náprsní kapse a po chvíli pátrání z ní vytáhla pomačkanou krabičku cigaret, kterou pochvíli zmačkala a odhodila kamsi do dáli. Nebylo jí třeba – byla již totiž prázdná. Kolem jako zurčící potůček začal téct proud lidí odcházejících do svých domovů, či přilehlých restaurací, kde každý jeden z nich popustí uzdu svému nadšení či žalu svým specifickým způsobem. Proud lidí proplouvající kolem sílil a emoce které nabíjely vzduch atmosférickým nábojem se nyní podobaly uragánu, který je kdykoli připraven rozmetat vše kolem sebe, ale Fisch jen dál hleděl opřen o zábradlí svýma prázdnýma očima kamsi do dáli a nevnímal okolí. Potůček poznenáhlu mizel, až po něm zbylo jen několik kalužin lidí kouřících u svých aut předtím, než ta je odvezou kamsi do dáli, stejně jako vítr rozfouká poslední zbytky vody na dně vyschlého koryta. Co se dnes večer mělo stát, stalo se. Nebylo k tomu co dodat, snad jen platuchtiví novináři se kdesi v útrobách budovy tyčící se za Fischovými zády slétávali jako mračna kobylek na účastníky dnešní neučené disputace. Fisch se znechuceně ušklíbl a ještě jednou si odplivl, jelikož všechna ta slova jimiž budou popisovat dnešní události vyzní stejně pustě a prázdně jako měsíční krajina, jenom proto aby po chvíli zmizela jako zoufalý výkřik ve větru. Slova zmizí, ale důsledky dneška potrvají roky. Odpoutal se od zábradlí a ještě jednou se rozhlédl kolem. Ano, vskutku by to mohl být krásný večer. Povzdechl si, pokrčil rameny a s rukama v kapsách i on opustil toto místo, místo na kterém se dnes definitivně změnila mapa extraligy.

S pozdním PF 2006 – věnováno Alecovi :)))