Hledání hranice

Anotace: Příběh na téma Přátelství mezi mužem a ženou

,,Proč tak sám, cizinče?´´ ozval se mi za hlavou ženský hlas,
ale já fakt neměl náladu si povídat. Jen jsem tak odsekl, aniž
bych se otočil: ,,Vyhovuje mi to. ´´
,,Ale no tak, nikdo přece není rád sám.´´ Ten ženský hlas nijak
nedbal mých slov a vedle na židli se posadila žena ve středních
letech, v přiléhavém tričku a krátké sukni. Normálně bych, asi
jako každý chlap, nespustil oči z jejího výstřihu a snažil se
ze sebe chrlit spoustu blábolů, jen abych ji nějak zaujal. Byla to
vážně nádherná ženská, jenže já byl myšlenkami úplně někde jinde.
,,Jsem Marla. Koupíš mi drink, cizinče?´´ Začal jsem si myslet, že je
to jen jedna z lehkých holek, co se tu kolem poflakují a hledají si
nové zákazníky.
,,Podívej, kotě, jestli hledáš nějakýho kunčafta, tak já nejsem ten
pravej,jasný? Ze mě moc peněz nevyrazíš, tak se radši poohlídni jinde.´´
,,Ale já nejsem šlapka!!! Chtěla jsem si jen popovídat. Připadal jsi mi
osamělý. Promiň, že jsem na tebe vůbec promluvila!!!!´´ Byla pěkně
naštvaná a mě mrzelo, že jsem se jí dotknul. Neměl jsem náladu se
bavit, ale nemusel jsem se chovat jako hulvát. Začala vstávat
ze židle a já jí najednou nechtěl nechat odejít.
,,Promiň, Marlo. Nemyslel jsem to tak. Jsem Henry´´ a podal jsem
jí ruku. Z tváře jí zmizel naštvaný výraz, lehce se usmála, přijala moji
ruku a zase se usadila na barovou stoličku vedle mě.
,,A co ten drink?´´ zeptala se a já se na chvíli zadíval do její tváře.
Byla vážně moc pěkná. Delší blond vlasy svázané do culíku, modré oči,
opálená dokonalá tvář a úsměv, na který by mohla balit i Brada Pitta.
,,Dáš si určitě brusinkovou vodku, že?´´ Protože tu pijí snad všechny
sexy holky světa.
,,Dobrý odhad,´´ usmála se a já byl v tu chvíli poprvé rád, že tu sedí.
Konečně jsem přestal myslet na Audrey. Chlast nepomohl, ale jiná
ženská ano. Jakobych začal střízlivět při pohledu na ni, jak do sebe
klopí panáka brusinkové vodky a z jukeboxu ke mně doléhaly Beatles
a jejich Can´t buy me love.
,,Tak, Henry, povíš mi, proč tu tak sedíš sám? Určitě je za tím ženská.
A jelikož jsi mě měl za šlapku, dlužíš mi příběh.´´
,,Tak dobře. Je zatím ženská, to máš pravdu. Ale nejdřív mi řekni.
Věříš na přátelství mezi mužem a ženou? Na přátelství bez sexu
nebo jiného kontaktu?´´
,,Po pravdě, nevěřím.Vždycky je zatím něco víc a dřív nebo později
k sexu dojde.´´ Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám vůbec pokračovat,
ale na druhou stranu, čekal jsem snad jinou odpověď?
,,Ta ženská má jméno Audrey. Poprvé jsme se setkali už před lety.
Chodíval jsem občas do jednoho baru a ona tam pracovala. Seděl
jsem tam s kamarádem až do zavíračky a jelikož jsme tam už byli
poslední, dali jsme se s ní do řeči. Začal jsem tam chodit častěji a
sedával u baru, abych si s ní mohl povídat. Rozuměli jsme si a
postupem času se z nás stali přátelé. Cítil jsem k ní něco víc, jenže
jsem věděl, že má přítele, a tak jsem jí o svých pocitech neřekl.
Čas od času jsme se stýkali i mimo bar, zašli si do kina, na jídlo
nebo se prostě jen procházeli a vyprávěli si. Její přítel o mně věděl,
dokonce jsme se seznámili a bral mě v klidu. Nebál se, že bych mu
Audrey mohl vzít.
Jenže se spolu nakonec rozešli a já měl dilema. Nechtěl jsem naše
přátelství ohrozit,nechtěl jsem jí ztratit, ale zároveň jsem věděl, že
jí moc chci říct, co k ní cítím. Vídali jsme se čím dál častěji a já
doufal, že se to jeden večer zlomí a ona pozná, že jí mám vážně rád.
Ten večer měl nastat při oslavě našich narozenin. Ona je měla
v únoru a já v březnu, tak jsme to chtěli oslavit spolu u mně doma.
Moc mi na tom všem záleželo a já se rozhodl jí udělat velkou radost
z dárku. Sehnal jsem jí dva lístky na její oblíbenou kapelu, koupil
knížku, o které mi vyprávěla a jako překvapení na později jsem si
schoval prstýnek od Tiffanyho. Milovala totiž film Snídaně u Tiffanyho.
Oslava probíhala skvěle, z dárků měla radost a já přemýšlel, kdy
vyndat své největší překvapení. Když večer pokročil, jen jsme tak
vedle sebe seděli a já se rozhodl, že to je ten moment. Vyndal jsem
z kapsy krabičku z prstýnkem a podal jí Audrey. Otevřela jí a začala
brečet. Objala mě kolem krku, dala mi pusu na tvář a řekla něco, co
si budu pamatovat: ,Slib mi, že se to mezi námi nikdy nepokazí,
nezamilujeme se do sebe a zůstaneme kamarádi navždy.´
V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Kamarádi. Jen kamarádi. Nic víc.
Nikdy. Nemohl jsem jí dát najevo, co se ve mně odehrává, tak jsem se
přinutil k úsměvu a řekl: ,Slibuju.´
Byla šťastná, měla radost z dárků a radost z našeho přátelství. A já
byl v háji. Nemohl jsem jí to říct. Nesměl jsem to na sobě ani dát znát.
Doprovodil jsem jí na autobus a zamířil sem, abych ten smutek
trochu otupil.´´
Dokončil jsem své vyprávění a došlo mi, jak se tu svěřuji neznámé ženě,
kterou znám jen pár minut. Svým způsobem jsem cítil úlevu, že jsem to
ze sebe dostal. A ani mě moc nezajímalo, co na to má společnice.
,,Smutný, ale hezký příběh, ale sám vidíš, že přátelství mezi mužem a
ženou bez sexu nebo bez citů je vyloučené.´´
Měla pravdu, asi to vážně nejde. Takový vztah je prostě vyloučený.Jen
jsem sklopil zrak nad svého panáka Jacka Danielse a hodil ho do sebe.
Měl jsem prostě chuť odejít a být zase sám. Začal jsem vstávat
ze stoličky, když mě Marla chytla za ruku.
,,No tak,Henry,neber si to tak. Všechno zlé je pro něco dobré. Kdybys
neměl špatný večer a nešel bys sem, nikdy bychom se nepoznali. Věříš
v osud? Já totiž ano a věřím, že jsme se měli potkat.´´
Tohle jsem nečekal. Vždyť ještě dnes večer jsem slíbil přátelství
holce, kterou jsem miloval a mé sny se zhroutily. A teď, jen o pár hodin
později, mě drží jiná za ruku a věří, že to byl osud.
,,Chceš, abych byla tvá kamarádka?´´Její úsměv byl vážně úžasný
a zároveň nebezpečný.
,,To ti povím, až ráno….´´ a začal jí líbat.