Pravoslav - investigativní reportér

Anotace: Tak nějak jsem měla chuť napsat něco v duchu Mazaného Filipa :) a tak tady mám jednu samomluvu drsného chlapa :D

Šel jsem domů nakvašený jak měsíc naložené zelí. Z duchnovitého nočního nebe se mi za krk sypal vlhký sníh a chlad byl tak vlezlý, jak pohled domovnice. Domovnice… Myšlenka na ni mi nepříjemně připomněla, že se blíží termín nájmu a já pořád nemám článek, který by mi na něj vydělal.

Strávil jsem několik krutých týdnů probíráním se fejsbukovými příspěvky lidí kolem Nesemíče, v nichž se hodnota empatie občas dostávala na úroveň ceny akcií po Černém pátku, a na inteligenci jejich autorů vrhala stín delší než, jaký tvoří Uluru za zimních či spíše letních večerů. Konečně se mi však podařilo infiltrovat se do Nesemíčova nejbližšího okolí a postupně jsem si naklonil několik osob, které potom články označují sladkým anonymním označením „blízký zdroj“.

Jenže s informátory to bývá nejisté, jak chůze v holínkách po čerstvě namydlené podlaze. Každý z nich má nějaké pohnutky, proč vám nadzdvihne vrchní sukni a ukáže vám špinavé spodničky svého nabubřelého chlebodárce, a vy ten motiv musíte umět odhadnout a využít. Naneštěstí pro mě, motivem toho posledního byla moje pozornost, a tak se jeho vyprávění táhlo jak žvýkačka přilepená na podrážku za horkého letního dne. Takže z rozhovoru s ním jsem byl vyšťavený jak dvakrát vylisovaná bobule.  

Došel jsem do naší oprýskané ulice. Jako vždy pár lamp ještě mlelo z posledního, zatímco ty ostatní to už vzdaly úplně. Zbývá mi jen pár kroků a poschodí, abych pak ve svém malém nevytopeném bytě sepsal pravdu o státním nákupu ventilků. Do půlnoci to snad stihnu a odešlu šéfredaktorovi. Pak už nezbyde než čekat a doufat, že se můj článek probojuje skrz zástup drbů a „zaručených“ zpráv mladších a pružnějších kolegů. Protože doby, kdy novinařina, byla domácí frontou strážící demokracii před zlovůlí mocných, odvál všemocný byznys i se svými grafy sledovanosti, a dopředu se dostali ti, kterým o hájení pravdy šlo asi tak, jako bílým osadníkům o blaho indiánů.

Pověsil jsem mokrý kabát na staré ramínko na věšák u dveří. Do očí mi padl odraz mojí tváře ve slepnoucím zrcadle. Jsem Pravoslav, investigativní reportér – jeden z posledních z vymírajícího druhu.