Prazvláštní dvojí prožitek mladých

Anotace: Jedná se o reálný příběh. Jména pochopitelně neuvádím...

A že život přináší roztodivné situace…

Šťastné to mládí, oproštěno mnoha starostí , sestávající pouze těmi svými - jaksi specifickými.

Mladí mohou mít k sobě tak blízko, dokonce tak velmi blízko a přitom provádět spoustu kratochvílí k vlastní potěše, uspokojení.

Sdělil mi, v dobrém rozmaru pětadvacetiletý mládenec, jeden z méně obvyklých zážitků.

Jednou takhle o víkendu pár hodin po poledni, když pobýval se svou sotva dvacetiletou dívkou v jejím pokoji v domě rodičů, dostavila se u jeho dívky jakási nezkrotná touha po tělesné vášni. Ano, ve zdech někdejšího (nebo ještě stále) dětského pokoje.

Dívka v plnosti svých nádherných céček na hrudi, sama, bez pobízení, mizela tváří podél hrudi na zádech ležícího hocha, hbitě, za polibků , svižně po jeho břiše.

Mladík už zkušeně široce oddálil svá stehna, aby umožnil dívce to, co zřejmě zamýšlela vykonat.

Hleděl v táhlém očekávání do stropu za mělkého dechu.

Netrvalo dlouho, dívka přijala do svých lačných úst jeho chloubu.

Zaúpěl rozkoší

Pak si, unášen do jiných dimenzí, vychutnával její pečlivé nátisky plnými rty, to, jak jej obšťastňovala.

Pokud to intenzita slasti mladíkovi umožňovala, shlédl od stropu až k peřině, která ještě umocňovala jeho už tak silný prožitek – viděl pumpování, zvedání peřiny i její klesání.

Copak může být něco víc?

Mohlo problesknout jeho myslí…

Po několika minutách sofistikovaného dumlání dívkou, tuto radostnou činnost přerušilo klepání na dveře pokoje dívky.

Přede dveřmi v prostorách chodby zazněl zastřený hlas otce:

„Můžu dál?!“

Po znehybnění, po několika málo okamžicích, poté co se zvolna vzpamatovávala z konané potěchy muže a vyprostila hlavu z peřiny, poměrně pohotově zvolala:

„NE, nemůžeš dál!“

Vnadná dívka si opět přikryla hlavu peřinou, aby opět ústy počala nabírat mládencovu pýchu ze slabin. A peřina se jakoby zázrakem opět počala vzdouvat i propadat.

Po půlminutě se pozvolna otevřely dveře dětského pokoje, přičemž nevelkou štěrbinou tiše měkce vstoupil do pokojíku, za práh dveří, mírně vrávorající otec posilněný nejspíš domácí pálenkou.

Sedl si na nízký taburet nedaleko veřejí, mlčky pozoroval mladíka s pohledem upřeným ke stropu i vzdouvání peřiny.


Když mu došlo, čeho je nyní svědkem, potutelně se usmíval

Vůbec nespěchal s tím, aby je napomínal, ale po jistém čase si přece jen lehce odkašlal a směrem k peřině zvolal:

„Poslyš, až to tady doděláš, přijď za mnou, nevím si rady s novým mobilem“

Zvedl se a ne příliš jistým krokem došel za práh pokoje, ale nezavřel úplně dveře do veřejí a do rozlehlé chodby zakřičel:


„Mámo, pojď se podívat, jak si mladí parádně užívají

asi bysme nato měli taky vlítnout!“