Po krátké úvaze po týdnu opět na dráze part VI

Anotace: ...

Přes usilovnou práci, nebylo v silách vyššího, značně prošedivělého muže o výšce dobrých dvou metrů, stojícího na nástupišti, ani uvnitř motoráčku na schůdku nahrbeného strojvůdce, posuvné dveře pevně přirazit k veřejím. A tak dveře, v naději, že jednou dosednou k mezní poloze, zkoušela kvalifikovaná obsluha otevírat a poté uzavřít.
Asi dvacítka lidí provedla rozptyl do dvou vagónů za očekávání věcí budoucích.
Doba odjezdu, tedy toho včasného, byla značně ohrožená.
V přepravní jednotce, v níž seděl s pohledem tu plně vnímavým, ale velmi často s výrazem neúčastným, zaznamenal rozhořčenost dvou dam, které lomily nejprve pažemi, aby o chvíli později jedna z nich, ta z chemlonovou parukou na hlavě, právě tuto paruku prostrčila otevřenými dveřmi vně vozu a křičela na průvodčí, která byla asi tak vysoká, jaký byl obvod jejího vzdutého pasu.
Zajímalo ji, zda při pozdějším odjezdu, vyčká v jejich cílové stanici přípoj jejich příjezdu, anebo odjede bez nich.
Namísto odpovědi se nejen halekající penzistce, ale všem sedícím u oken k odbavovací hale, nevídané podívané, jejíž hlavní aktérkou byla buclatá průvodčí.
Ta předvedla natolik excelentní hru ramenními klouby i krčními obratly, že pamětníci divokých osmdesátek jistě seznali dění ne nepodobné skupině UNO Richarda Hese a stylu tance zvaného breakdance.
Vpravo od básníka, na dvou lavičkách, přičemž jedna sloužila pro dvě osoby, seděla u okna asi šestiletá dívka a jen přes malý stoleček podvěšený po oknem naproti její maminka s řídkými delšími vlasy obarvenými fialovou barvou.
Maminka po odložení roušky s nebývalou ochotou krmila dívku i sebe, nejprve obrovskou broskví, později oplatky. Zatímco dcera jedla, maminka velmi nelichotivě mluvila o tatínkovi, jak ji znemožňuje to či ono. Bylo zřejmé, že dívku veze v rámci střídavé péče z Bruntálu, k otci někam na Ostravsko.
Průvodčí ji na základě prohlédnutí jízdního dokladu instruovala, že bude v Opavě přesedat do autobusu kvůli výluce na trati.
Dívenka pomalu způsobně jedla, ale neodpustila si sdělit první dojmy ze školy.
Mála holčička nedokázala pochopit, jak to, že její nová romská spolužačka si do výuky nepřinesla všechny věci potřebné pro vyučování.
Dívka po polknutí sousta velmi nahlas, až se to rozléhala do všech zákoutí cestovní kabiny, i zřetelně vypravovala story, při němž ve škole, na dotaz učitelky malá kakaově vyhlížející dívenka sebevědomě odpověděla v tom smyslu, že nic důležitého ji pro učení nechybí!
Učitelka ale ve snaze si uchovat autoritu kontrovala scházející učebnicí českého jazyka.
Dle slov malé slečny tuto knihu vyhodila její matka do odpadkového koše snad právě pro její nepotřebnost do budoucna.
Poeta sumíroval rozhodné skutečnosti, které by jej ještě mohly vyvést z rovnováhy.
Byl totiž první pátek po prázdninách, čas okolo patnácté hodiny, proto musel připustit nebezpečí v podobě mládeže vracející se z internátů vlakem domů.
Vlaková souprava s významným zpožděním přece jen vyrazila na trať.
Za přítomností dvou nedaleko sedících učňů z internátu, nakonec přijal, či byl nucen přijmout kouzlo nechtěného.
V Miloticích nad Opavou provedla vpád asi třicetičlenná horda pubescentů v doprovodu holohlavého čtyřicátníka ověšeného desítkou náušnic i těsnou bekovkou na hlavě.
Historie se opakovala.
K romantikovi ve středním věku usedlo na lavice pět mládenců a k mamince se šestiletou dívkou jeden mladík i ryšavá dívka v tenčí rozevřené flanelové košili.
Poeta dívku nemohl nijak významně pozorovat skrze těla dvou mladíků po pravici, byla totiž ve stejné linii jako trupy hochů a ještě přes uličku.
Avšak tato asi šestnáctiletá zrzka v roušce poutala zraky zejména hochů, kteří seděli naproti básníka.
Ti oba naprosto totožně upírali zrak do stejného místa.
Dívka to moc dobře věděla, že jí nehledí ani na roušku či do očí.
Navíc tak velmi stála o pozornost hocha, co seděl naproti ní, vedle malé dívky, a tak na něj neustále mluvila, gestikulovala, smála se koketně…
Také byla neustále při smíchu v hlubším předklonu a pod otevřenou košili těsné body jen dalo vyniknout jejím plným, pevným, větším prsům ve tvaru nádherných šťavnatých broskví.
A tak zcela nerušeně mohli hoši sedící naproti básníka i básník samotný s povzdechy sledovat štědré dary poseté drobnými pihami, dívky s rovnými měděnými kadeřemi.