Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap.1

Anotace: Obsahuje seznámení s malým Ignotusem

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Upozornění: Postavy obsažené v této povídce jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst patří pánům Medek a Medek, kteří knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny. Autorská práva k této fanfiction má Marry. Kopírování a případné porušování autorských práv se považuje za ilegální.

 

Na úvod:

 Ještě než začneme, ráda bych poděkovala úžasné a talentované Anně Nymsové, která přesně pochopila, co se tímto příběhem snažím říct a ve stejném duchu mi vytvořila obálku. Kromě toho naprosto sdílí můj názor, že si i Severus zaslouží konečně trochu toho štěstí. Tak se pojďme společně podívat, zda se ho dočká a jak se popere s partnerským životem. Můžu vám jen říct, že v kombinaci s kletbou, jež ohrožuje jeho místo profesora OPČM to nebude vůbec snadné.

Na začátek každé kapitoly se pokusím vložit citát, který podle mě nejlépe vystihuje následující část. Třeba si mezi nimi najdete něco, co nyní vystihuje i vás. Tak tedy všem, co se se mnou rozhodli pokračovat, přeji příjemnou zábavu při čtení.

 

Kapitola 1: Nový život

„Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a - co nám dospělým se stává zřídka - užívají přítomnost.“(Jean de La Bruyere francouzský spisovatel a filozof 1645–1696)

 

Dům Talbot, hrabství Norfolk, Anglie…

 Někdy je lepší přemýšlet, než něco řekneme a jindy bychom naopak měli jednat spontánně. Severus svá slova vždy pečlivě zvažoval. Tentokrát ale ne. Ze strachu, aby si své rozhodnutí ještě nerozmyslel.

„Poslyš Mar, po našem návratu z Austrálie mám schůzku s Minervou kvůli smlouvě. Napadlo mne, že bych požádal o společné komnaty. Jelikož jsme zasnoubení, neměl by to být problém,“ nadhodil, zatímco pomocí kouzla chladil právě připravené Karkade (1). Původně o tom vůbec mluvit nechtěl. Měl ale pocit, že Marylin by si to přála, jen neměla odvahu přijít s tím sama. Až na ten jeden případ se zneužíváním na něj totiž nikdy v ničem netlačila. Dokonce ani teď.

„A jsi na to připravený? Totiž přiznávám, že by se mi to líbilo, ale netrvám na tom.“

Severus pokrčil rameny, odlevitoval oba šálky na konferenční stolek v obývacím pokoji a posadil se naproti ní. „Myslím, že je čas se posunout. Změna mého patrona je podle mne jasným znamením.“

Podívala se na něj tázavě a tak jí to názorně předvedl. Stříbřitá Mamba plula místností, elegantní a hrozivá. Kdyby mohla tak by snad i syčela.

„No teda, řekla bych, že had se k tobě hodí mnohem víc. Vlastně jsem ti nikdy neřekla jak je mi to líto. Myslím, že jsi o ni přišel.“ Tohle byla nebezpečná půda. O Lily Severus rozhodně mluvit nechtěl. Už na hřbitově jí dal sbohem, udělal tlustou čáru. Život jde dál. A Severus se nyní snažil žít v současnosti, opravdu snažil. Nepotřeboval, aby mu někdo házel klacky pod nohy.

„Je lepší milovat a ztratit, než nemilovat vůbec,“ odpověděl vyrovnaně.

„Možná, ona si ale nezasloužila zemřít.“

Severus na okamžik přivřel oči. Palčivý pocit viny se opět plíživě provlnil útrobami. Potlačil ho. Jediným viníkem byl a bude Pán zla!

„Spousta těch co žijí, zaslouží smrt a někdo umírá a zasluhuje život. (2) Není to fér, ale taková je realita. Jaký je vlastně tvůj patron?“ zeptal se po krátké odmlce, aby změnil téma.

Marylin s úsměvem vytáhla hůlku, pronesla příslušnou inkantaci a její patron se připojil k tomu Severusovu. Oba chvíli se zájmem pozorovali, jak se vzájemně poznávají, protože přesně tak to vypadalo. No ovšem proto ta socha. Čemu se vlastně divím? Pomyslel si při tom Severus. Tenhle lev ovšem, ten byl vskutku působivý. Silný a hrdý stejně jako Marylin. Ostatně proto si ji Severus bral.

Chvíli mírumilovného ticha narušila Harryho sova. Vletěla dovnitř otevřeným oknem a přistála na konferenčním stolku mezi nimi. Marylin se probrala jako první. Převzala malý složený papírek, bílou sovu odměnila pamlskem. Pak si teprve vzkaz přečetla. Oba patroni se mezitím rozplynuli.

„To je Harry. Máme přijít k Mungovi, malý Ignotus se narodil,“ řekla a zmizela v ložnici. Zřejmě, aby se převlékla do něčeho vhodnějšího, než byly domácí letní šaty, jež měla do teď.

Severus si povzdechl. Trochu se tohohle okamžiku obával. Co když to nezvládnu? Co když mě to vážně ovlivnilo? Možná bych si měl pro začátek držet odstup. Ano to bude nejlepší. Rozhodl se. V tu chvíli ovšem ještě nemohl tušit, že všechno dopadne úplně jinak.

 

*****

Nemocnice Svatého Munga, Londýn, Anglie…

Marylin vždy považovala narození dítěte za takový malý zázrak. Nevinný človíček, který ačkoli zatím nemá ani ponětí o tom, jak dokáže být svět krutý a vše je pro něj nové a kouzelné už dokáže mnoho. Tolik lásky a pozitivity vnese do lidských srdcí, že by se dala rozdávat. Všechny strasti a těžkosti se najednou jeví o mnoho menší. A to všechno se děje aniž by o tom ten malý človíček vůbec věděl. No nepřišlo by vám to také jako zázrak?

U manželů Potterových tomu tak rozhodně na první pohled bylo. Oba měli v očích takové zvláštní světlo, jaké vídáte jen u maximálně šťastných lidí. Harry seděl v křesle hned vedle Ginniny postele, v náručí malého Ignotuse zabaleného v bílé dečce a potichu něco zpíval. Vypadalo to, že ho zrovna uspal.

Ginny na ně hleděla s láskou ze svého nemocničního lůžka. Před ní se vznášely kouzlem ovládané pletací jehlice s napůl hotovou dětskou botičkou.

„Severusi, Marylin, ráda vás vidím. Pojďte dál, alespoň se seznámíte se svým kmotřencem,“ řekla, jakmile zaznamenala jejich příchod. Poté se obrátila k Harrymu: „Harry dej jim na chvíli malého, ať si ho taky pochovají.“

Oslovený se opatrně zvedl ze svého křesla. Marylin k němu vykročila s napřaženou náručí a radostným očekáváním. Předání proběhlo hladce, aniž by se Ignotus probudil. Bylo skoro až k neuvěření, jak tvrdý měl spánek.

„Zdravím tě maličký, já jsem Marylin, tvá kmotra,“ řekla jemně a chlapec se jí v náruči zavrtěl, jakoby reagoval na její hlas. Neprobudil se však. Byl nádherný a tolik podobný Harrymu. „Máš úplně stejný nos jako tvůj táta, prostě celý on.“

„Taky jsem mu to říkala,“ přitakala Ginny s úsměvem.

„Doufejme, že nezdědí také jeho inteligenci,“ poznamenal Severus, který si mezitím odněkud přičaroval židli a seděl nyní vedle Harryho. Ten ho se smíchem šťouchnul do ramene.

„Hej! Tohle ho ale učit nebudeš drahý kmotře!“

„Tišeji pánové, nebo ho vzbudíte,“ napomenula oba Ginny a hodila po chlapci starostlivým pohledem. 

Marylin je ignorovala. Ještě drahnou chvíli si užívala toho malého tvorečka, než se rozhodla ho předat Severusovi. Ten viditelně zaváhal a pokusil se nenápadně stáhnout. Nenechala ho, přestože samozřejmě velmi dobře pochopila jeho váhání. Bylo jí jasné, že má obavy sám ze sebe, už o tom mluvili, ale stejně tak věděla, že jsou zbytečné. Nemohla mu dovolit se takhle zaseknout.

Potom, co ho navedla, jak správně novorozence chovat se Igni probudil a začal kňourat. Zřejmě už na něj tohle předávání z ruky do ruky bylo moc. Severus ale navzdory svým obavám nezpanikařil a začal ho jemně houpat v náručí. To pomohlo. Člověk, i když je nezkušený prostě tak nějak automaticky ví. Je to instinkt. Koneckonců všichni jsme někdy byli takhle malí.

Ten pohled byl pro Marylin k nezaplacení. Dokonce se na okamžik přistihla, jak doufá, že není pozdě a i ji tohle jednou potká. Bylo prostě úžasné vidět jak Severusovi zjihnul pohled. Zvláštní věc, opravdu zvláštní. Takový výraz na jeho tváři ještě neviděla. Igni tak dokonale zaujal jeho pozornost, že na malou chvíli dokonce zapomněl udržovat svou obvyklou kamennou masku.

Marylin rychle zamrkala, aby zamaskovala slzy dojetí a raději předala rodičům dárek- rostoucí šátkové nosítko.

„Děkuji, to se mi bude rozhodně hodit,“ ocenila to Ginny.

„Někdy prostě není nad klasické mudlovské vynálezy že?“ přidal se Harry a zamířil k Severusovi, že si od něj převezme svého syna. „Tak už mi ho dej, dáme ho do postýlky.“

Jenomže Severus opět překvapil.

„Není třeba,“ řekl a sám zamířil k levé stěně, u které stála dětská postýlka. Jemně do ní Igniho položil a znovu pečlivě upravil bílou deku. Prostě jen tak. Jakoby to dělal celý život.

„Vidím, že kmotry jsme si vybrali dobře,“ ocenil Harry jeho počínání.

A Marylin, ta nyní nebyla schopná promluvit. Dopadlo to ještě lépe, než čekala. Pokud to takhle půjde dál, manželé Potterovi nic nepoznají, nikdy se o Severusově minulosti nedozví, což by bylo jedině dobře. Nepomohlo by to ani jim, ani jemu.

Nakonec to byl právě Severus, kdo ji svými slovy vytrhnul z myšlenek: „Měli bychom jít Mar, musíme si ještě na ministerstvu vyzvednout přenášedlo do Austrálie. (3)“

„Jistě samozřejmě, máš pravdu.“

Rozloučili se tedy s Potterovými. Ti jim popřáli šťastnou cestu a příjemnou zábavu na zásnubním večírku.

 

Společně vyšli na chodbu. Kolem nich chvatně proběhlo několik zaměstnanců v citronově zelených hábitech spěchajících za svými pacienty. Marylin jim však nevěnovala pozornost. Místo toho se obrátila k Severusovi.

„Tak tohle se ti povedlo. Jestli předtím Harry o své volbě pochyboval, teď si ho přesvědčil. Vím, že ses bál, ale myslím, že nic nepoznali.“

„Abych řekl pravdu, v momentě kdy si mi ho předala, jsem na to zapomněl. Nedokážu to přesně vysvětlit, ale zůstal jen instinkt, to ostatní nebylo důležité. Ne pro tu chvíli. Takže…ti děkuji.“

Marylin byla v rozpacích. Stále ještě si zvykala na to, že v její přítomnosti byl Severus mnohem upřímnější a otevřenější a to aniž by přitom ztratil ten svůj osobitý sarkastický humor. U ostatních si ovšem stále zachovával chladný odstup, na tom se nic nezměnilo. Připadala si díky tomu výjimečná, že to byla zrovna ona, kdo ho dokázal takhle proměnit.

„Já děkuji tobě, že se na mě nezlobíš. Zase jsem na tebe trochu tlačila, i když vím, že to nemáš rád. Jen jsem nechtěla, aby ses na tom zaseknul, to by se později těžko překonávalo.“

„Se mnou je to těžké. Jsem tvrdohlavý…“

Nic víc už Severus říct nestihl, protože se před nimi zjevili manželé Weasleyovi, kteří se přišli potěšit se svým vnukem. Molly si to k nim hned namířila s nebezpečně radostným výrazem. Marylin zaznamenala, že se Severus pokouší nalézt nějakou únikovou cestu, ale nebylo kam jinam jít. Jediná cesta ven vedla přes ně.

„Slyšeli jsme, že vám můžeme gratulovat k zásnubám.“

„Tady se očividně nic neutají,“ řekl Severus a protočil při tom oči. Marylin vrtěla hlavou nad jeho jednáním a přitom se smála. On skutečně není rád středem pozornosti. Pomyslela si, zatímco napřahovala ruku k Molly Weasleyové, aby přijala gratulaci a to dokonce, aniž by předtím měla tu čest Ginniny rodiče blíž poznat. Stačilo, že o nich věděla.

„Děkuji, na oslavu vás bohužel nepozveme. Má matka ji pro nás připravila v Austrálii, zrovna si jdeme pro přenášedlo. Ale samozřejmě si velmi vážíme vaší podpory.“

„Tak to vás nebudeme zdržovat, vaše rodina musí být šťastná, bavte se,“ řekl Arthur a už táhnul svou ženu směrem ke dveřím Ginnina pokoje. Musel poznat, že Severus se s nimi moc bavit nechce. Už byl zase trochu napjatý. Marylin odhadovala, že je to kvůli blížícímu se setkání s její rodinou. Neměli absolutně žádné tušení, koho všechno vlastně Ellen pozvala a on prostě neměl rád velké oslavy. Marylin by ho ráda nějak uklidnila, ale ani ona nedokázala odhadnout, co je tam čeká. Mělo to být překvapení. A tak prostě mlčela.

 

Poznámka autorky: (1) Karkade, nebo také ibiškový čaj je bylinný nápoj ze sušených květních kalichů ibišku súdánského. Je oblíbený v severní a západní Africe, na Blízkém Východě a v Latinské Americe. Obsahuje vitamín C a minerály a je proto tradiční součástí přírodní medicíny. Osobně mohu doporučit, je výborný J

(2) „Spousta těch co žijí, zaslouží smrt a někdo umírá a zasluhuje život.“- Gandalf, Pán prstenů: Společenstvo prstenu.

(3) Myslí tím Odbor pro kouzelnou přepravu na Ministerstvu kouzel, úřad pro přenášedla v 6. patře.