Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích Kap. 35

Anotace: V níž budou hlavním tématem svatební přípravy

Sbírka: Fénixova šance 2: Zpátky v Bradavicích

Kapitola 35: Matka na zabití

 

„Spousta matek pro své děti udělá cokoliv, kromě toho, aby je nechaly být sami sebou.“ (Banksy anglický autor streetartu, politický aktivista a malíř)

 

Bradavice, severovýchodní Anglie…

 

Když  Hermiona brzy ráno otevřela oči, v první chvíli si nebyla jistá, kde je a co se stalo. Pohled na nahé mužské tělo ležící vedle jí to však rychle připomněl. Justin ji včera pozval k sobě na skleničku. Souhlasila, přestože věděla, že dalšího dne zase začíná výuka. Samozřejmě skončili v posteli, a i když byl Justin nezkušený, Hermiona si to užila. Rozhodně toho krátkého záblesku nezodpovědnosti nelitovala.

„Na co myslíš?“ zeptal se náhle Justin, čímž ji vytrhl ze zamyšlení. Ani nevěděla, že je vzhůru.

„Myslím na to, jak to bylo krásné. Tvá matka by byla jistě ráda, že to tak dopadlo.“

„Proč sem pleteš mou mámu? Nekaz s ní tuhle hezkou chvíli. Jsem dospělý, nic jí do toho není.“

Jeho zmatenost byla tak evidentní, že se Hermiona skutečně zarazila. Bylo možné, aby o její snaze najít mu holku nic nevěděl? Pokud to tedy bylo skutečně to, co ta žena dělala. V tomto ohledu totiž nebylo s kým srovnávat.

„Když jsem minule odcházela, začala se mě vyptávat, jestli jsem tvoje přítelkyně a vedla takové řeči, jako že by sis měl konečně někoho najít. Bylo mi to docela nepříjemné.“

Justin vyskočil z postele, jako kdyby do něj udeřil. „To že řekla? Já jí snad zabiju!“ Jakmile si však uvědomil, že je stále ještě nahý, zrudl jako rak a přikryl si rukama rozkrok.

Hermiona se zahihňala. „Přede mnou se schovávat nemusíš, už jsem tě viděla. A pokud jde o tvou matku, zabít ji můžeš i později. Ostatně její přání se splnilo ne?“ připomněla mu a sama si začala v poklidu oblékat podprsenku.

Výraz rozhořčení a studu vystřídala rezignace. Justin byl někdy až příliš snadno čitelný, jako otevřená kniha, ve které si může každý cokoli přečíst. To mohlo být někdy na škodu.

„Máš pravdu, doufejme, že toho teď nechá. Ehm… půjdeme na snídani společně, nebo jeden po druhém?“

„Jistěže půjdeme společně, copak jsme malé děti?“ vrtěla hlavou Hermiona. Ta otázka jí přišla směšná. Stejně o nich dávno všichni věděli. Jejich předchozí rande nebyly tajnou záležitostí. Tak proč se ten kluk chová, jako kdyby dělali Merlin ví co zakázaného? Odpověď byla nasnadě. Je zkrátka ještě příliš nevyzrálý. Vážně nechápala, co dělá špatně, že všechny její známosti byly takový zajíčci. Doufala, že s ní trochu dospěje a že se z toho ona dřív nezblázní. Nebo z jeho matky.

Cestou na snídani se Justin konečně trochu uvolnil. Potkali totiž další pár. Severus s Marylin se dokonce drželi za ruce a naprosto přitom ignorovali studenty procházející kolem. Ostatně ani oni si jich nijak nevšímali. I když si snoubenci dávali na přílišné důvěrnosti pozor, jejich vztah nikdy nebyl tajemstvím a všichni si na to postupně zvykli. Každopádně jejich uvolněnost Justinovi nejspíš dodala odvahu, protože vzal Hermionu kolem ramen a oběma kolegům s úsměvem popřál dobré ráno.

 

*****

 

 

Marylin měla radost, když viděla, že Hermiona a Justin jsou zase v pohodě. Sice nevěděla, co přesně se mezi nimi stalo a ani si nebyla jistá, že se k sobě opravdu hodí, ale nic z toho nebyla její věc. Nikdy neměla ve zvyku zpovídat své kolegy a to ani ty, se kterými se přátelila. Kromě toho s Hermionou spolu často mluvili, takže kdyby chtěla, řekne jí to sama.

Navíc začátek ledna se pro samotnou Marylin ukázal být poměrně hektický. Měla plné ruce práce. Když zrovna neučila, nebo neřešila nějaké kolejní záležitosti, zařizovala svatbu a sháněla vybavení do nového domu, přičemž vytrvale odmítala Severusovu pomoc.

Místo toho hojně využívala možnost poradit se přes komunikační zrcadlo se svou matkou. Ta sice projevovala nadšení, radila ovšem až moc, jak Marylin záhy zjistila, když jí jednoho večera v katalogu ukázala vybrané svatební šaty.

„Ty šaty se mi nezdají vhodné zlato. Měla by sis to ještě rozmyslet,“ komentovala Ellen onen odvážný model s bohatou sukní a vysokým rozparkem, o kterém Severus říkal, že je to přesně její styl.

„Proč ne? Severusovi se líbí a mě ostatně také,“ namítala Marylin. Seděla v tureckém sedu na zemi, katalog položený v klíně. Nebyla tou reakcí nijak překvapena, ale svůj názor chtěla obhájit. Nikdy totiž neměla ráda, když jí rodiče kecali do toho, co by měla nosit.

„Protože se příliš nehodí pro ženu tvého věku. Venku si choď oblékaná, jak chceš, ale tohle je svatba. Měla bys vypadat seriózně.“

„Nebuď najednou taková puritánka. Na svatbě Draca Malfoye jsem měla podobný střih a nikomu to nevadilo. Cítím se v tom sebevědomě.“

„Naneštěstí jde také o to, jak vypadáš, a já nechci, aby má dcera na své vlastní svatbě připomínala šlapku!“

Marylin zalapala po dechu. Tohle si o ní matka myslela? Ona neviděla nic špatného na tom, že chce v šestatřiceti letech stále vypadat atraktivně. Kromě toho šlo jen o rozparek do půli stehna a odhalená ramena. Ani výstřih podle ní nebyl nijak přehnaný. To se snad měla vdávat v pytli od brambor?

Ellenina slova mezi nimi visela, jako těžká deka. Nakonec po několika dlouhých vteřinách napjatého ticha Marylin pohodila hlavou, ublíženě zaklapla katalog a vstala. „Mami poslyš, já vím, že co se týče šatů máme každá jiný vkus, ale tohle jsi nemusela. Zařídím si tu svatbu podle svého,“ oznámila rázně, načež jejich spojení přerušila. Na matčinu odpověď už nečekala.

 

*****

      

Ten večer přišel Severus domů trochu později, jelikož měl školní trest s jedním studentem, který nedokázal pochopit, že hodina Obrany není od toho, aby si tam domlouval rande.

Ani tady ovšem nebylo vše tak úplně v pořádku. Zvýšené hlasy ozývající se z pracovny svědčily o tom, že se Marylin o čemsi hádá se svou matkou. Severus netušil, o co se jedná. Dokázal ale uhádnout, že by se to mohlo týkat svatby. To poslední dny řešila často a jeho pomoc tvrdohlavě odmítala. Souhlasila pouze s tím, že prstýnky půjdou vybírat spolu.

O chvíli později když Severus zaujatě listoval lektvarovým magazínem se konečně objevila v obývacím pokoji. V ruce držela nějakou hnědou čtvercovou kazetu. Tázavě na ni pohlédl.

„Severusi, to jsem ráda, že už jsi doma. Ráda bych ti popřála všechno nejlepší k narozeninám. Vím, že nemáš rád oslavy, tak jen takhle,“ řekla Marylin, podala mu kazetu a krátce ho políbila na rty. Byl to výběr směsí bylinných čajů z různých zemí, což se docela hodilo. Pomalu mu začínaly docházet zásoby.

„Děkuji ti. Rovnou nám nějaký připravím, co říkáš? A ty mi zatím můžeš říct, co tak významného jsi řešila s matkou. Neznělo to příliš dobře.“

A tak zatímco připravoval čaj, Marylin krátce shrnula svůj rozhovor s matkou. Zdálo se neuvěřitelné, že by Ellen mohla o své dceři tvrdit něco takového. Severus se vůbec nedivil tomu, jak ji to mrzelo. Podobná slova Marylin očividně nečekala. Dokonce, ačkoli se k jejímu výběru šatů už vyjádřil, potřebovala ujištění, že on si to o ní nemyslí. Nevadilo mu to a byl připravený jí to vyvracet, jak dlouho bude třeba.

Postavil tedy před ní kouřící hrnek s čajem a posadil se vedle ní na pohovku, zatímco dobře zvažoval následující slova.

„Marylin poslouchej mě. Vykašli se na to, co říká tvá matka. Já myslím, že jsi nádherná a můžeš si dovolit to lidem ukázat. Kromě toho, vdáváš se ty, ne ona. Jde tedy především o to, jak se budeš cítit ty.“

Marylin ho vzala za ruku a zpříma se mu zahleděla do očí. „Co říkáš je hezké, ale v jednom se mýlíš. Nejde jen o mě, ale taky o tebe. To po tvém boku strávím, jak doufám zbytek života.“

„A mně se ty šaty líbí. Chci, aby všichni viděli, jak krásnou ženu si beru. A klidně to takhle řeknu i tvé matce pokud chceš.“

Severus ve skutečnosti pochyboval, že je to dobrý nápad. Takhle řečeno to totiž znělo skoro perverzně. Marylin se ale zdála být skutečně ve stresu a on jí chtěl uklidnit. Nebylo nutné, aby všechno dělala sama.

„Myslím, že raději ne,“ zasmála se té představě a položila mu hlavu na rameno, aniž by přitom pustila jeho ruku.

„Neměla by ses tím tolik stresovat. Jde o jeden den a podle mne se to nezblázní, když nebude všechno dokonalé,“ zkusil to ještě opatrně. Pohyboval se po tenkém ledě a velmi dobře to věděl. Kdo někdy zkoušel brzdit ženu zařizující svatbu, jistě celou záležitost snadno pochopí.

Marylin ho ale překvapila, když po chvíli vydechla a řekla: „Máš pravdu, promiň. Nechala jsem se tím úplně pohltit.“

„Podle mě neuškodí, když si od toho na chvíli odpočineš. Věnuj se domu, já dám dohromady seznam hostů a zasedací pořádek. Až to budu mít, tak to s tebou zkonzultuji, souhlasíš?“

Docela laskavá nabídka na muže, který nikdy nic podobného neřešil, takže ano, Severus byl na sebe pyšný. V tu dobu ještě ovšem nemohl vědět, jak ošemetná může taková tvorba zasedacího pořádku ve skutečnosti být.

„Nemusíš to dělat Severusi. Měl by ses soustředit na kletbu.“

„Stejně teď čekám na zprávu od Harryho. Kromě toho ti chci pomoct, máš toho na starosti dost.“

„Tak dobře, vlastně budu ráda, když mi pomůžeš,“ kapitulovala nakonec Marylin a Severuse překvapilo jak snadno. Nikdy by si nemyslel, že soužití se ženou zvláště pak Nebelvírkou by mohlo být tak klidné a pohodlné. Tedy alespoň většinou. Nepochyboval o tom, že nějaké bouře ještě přijdou, ale nebál se, už ne.

Mezi mudly se říká, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. U kouzelníků by se potom dalo tvrdit, že Nebelvíři a Zmijozelové jsou jako oheň a led. Nikdy nemůžou fungovat společně, aniž by se vzájemně nezničili. Severus a Marylin jakoby ovšem byli výjimkou potvrzující pravidlo. Otázkou zůstávalo, jak to bude vypadat po několika letech manželství.