Setkání 1/3

Anotace: Fakta a Zloba

Fakta a Zloba

Bea je obyčejná dívka, žije sama v pronajatém domě na konci menšího městečka.

Vždy vyhledávala spíše samotu, nejlepší kamarádkou si byla sama.

Jednoho chladného večera, si udělala hrnek čaje, a rozhodla se, že snad konečně

zjistí nějaké opravdové informace o upírech.

Sedla si na postel a zapla notebook. Našla hromady a hromady blogů,

které tvrdily, že jejich majitelka je upír. Nebo, že se s některým zná.

No ruku na srdce věřily byste tomu?

Bea určitě ne, ikdyž čemu se dá v téhle době věřit? Člověk může napsat cokoliv.

Narazila na jeden blog, který vlastnil tehdy dvanáctiletý kluk, nebyly tam žádná fakta o upírech,

ale byla tam celkem zajímavá povídka. Začetla se do ní, a líbila se jí.

,,Na dvanáctiletého kluka, to není špatný.,, řekla, upila z čaje a pokračovala na další kapitolu.

,, Co ale budeme dělat, když nemůžeme na slunce bez toho abychom se začali třpitit?,,

Tak zněla jedna věta z příběhu.

,,A dost!,, křikla a zaklapla notebook.

,,Upíři přeci nejsou Discokoule, aby odráželi světlo!,, byla opravdu naštvaná.

Přešla do kuchyně aby odložila hrnek s nedopitým čajem, a začala po ní přecházet sem a tam.

,,Nesmysly, bláboly, jak mám najít něco pořádného, když v jednom kuse narážím na takovéhle...blbosti!,,

,,Kdyby upíři opravdu existovali, a náhodou si to přečetli, tolik by se styděli, že už by se nikdy neukázali, a nebo hůř. všechny by nás zabili.,, pomyslela si a dál zlostně přecházela po kuchyni.

Nedaleko od jejího domu, byl ještě jeden. Byl schátralý a rozpadal se lidem před očima.

Do toho domu právě přijeli další osoby co neměli dobrou náladu.

,,Jak o nás můžou tohle psát?,, rozčiloval se mladší z nich. Pohledný sedmnáctiletý mladík, s černými vlasy a pronikavě zelenýma očima.

,,Uklidni se Bastiene.,, řekl klidným hlasem starší z nich. Vysoký pětadvacetiletý muž. Světlé vlasy se mu leskly ve světle svíček.

,,Ty jsi to snad nečetl Antoane? Viděl si co tam píšou, a ještě ty filmy, fuj.,, odplivl si mladík na špinavou podlahu.

,,Vždyť je to jen film Bastiene, nemůžeš se rozčilovat nad vším co najdeš.,, modré oči měl ledově klidné, tuhle stránku svého bratra už dobře znal.

,,Já vím, ale je to tak ponižující.,, řekl Bastien už klidnějším hlasem.

,,Jsi můj bratr už stopadesát let Bastiene, kolik myslíš, že tě za věčnost ještě naštve věcí co o nás lidi píšou?,, podíval se tázavě na bratra.

,,No jo, vždyť už mlčim.,, odpověděl mu chladně a sedl si zpět na hromadu cihel.

,,Půjdu nachvilku ven, bolí mě z tebe hlava.,, řekl s úsměvem Antoan a jen o malý kousek se vyhnul letící cihle.