Tereza 6

Anotace: Příběh o holce co se převlíkala za kluka..

"Tati?" pomalu jsem se soukala za dveřmi jeho pracovny a čekala dokud se neotočí a nevšimne si sám.
"Ano holčičko" a stále koukal do papírů na stole.
"Víš.." soukala jsem ze sebe dokud se konečně neotočil.
"Pane bože Terezo! Co to máš proboha na obličeji? Jak se ti to stalo?" tak jsem zvědavá jak moje výmluva zabere.
"Já jsem upadla tak nešikovně na kliku.. víš.. a necítím se moc dobře, asi jsem se v poslední době moc přepínala" udělala jsem na tátu svoje psí oči a měla jsem vyhráno.
"Zítra jedeme k doktorce, a rovnou se zaregistruješ" paráda plán vyšel, jenom jsem slyšela jak si táta říká že tam bude vypadat jak tyran. Nad tím jsem se upřímně zasmála.
Na večer dorazila Hor s úkoly.
"No teda děvče, ty máš ale ránu" vytřeštila na mě oči "tohle bude tak na týden, a pak tunu make-upu než to zmizí docela".
"Neříkáš mi žádný novinky, jsem z toho nešťastná" fňukala jsem "co mám teď dělat? celá Paťova existence je ohrožná, i když bych se ho nejradši zbavila"
"Co tak najednou?" překvapeně "já mám Patrika moc ráda" culila se.
"Ale mě už leze pěkně krkem.. a navíc, má ho rád Jakub a problém je v tom že Jakuba mám ráda já" mluvila jsem s Hor narovinu. Chvíli jen tak zírala do blba. "Hmm to je ovšem pěkně ošemetná situace" zkonstatovala.
"Opět mi neříkáš novinku, mám z toho špatný svědomí a nevím co mám dělat.. Navíc ještě teď tohle, musím se před ním ukazovat jenom jako Patrik" zamračeně jsem vstala a šla jsem se oblíct zpátky do Patrika.
Zatím co jsem vyprovázela Hor, šla jsem si zaběhat. Vzala jsem to zadem aby mě táta neviděl, rozloučily jsme se a já se vydala na svou oblíbenou trať. Doufala jsem že tam bude. A byl. Zase si tam cosi črtal.
"Ahoj kámo" rozzářila jsem se celá šťastná že tam fakt je.
"Ahoj" a plácli jsme si na pozdrav "teda tobě to sluší"
"To dík teda" ani jsem si nestačila sednout.
"Hele v pátek je tady v prdelákově koncert, dojděte s Terezou. Ani nebyla ve škole je nemocná?" zajímal se.
"Jo má něco s tlakem, ale já dojdu určitě, budu tady o víkendu" zalhala jsem "co si to tam pořád črtáš?" přemohla mě zvědavost, ale Jakub si to schoval.
"Nebuď zvědavej, budeš brzo starej" usmál se a já se zadívala do toho krásnýho úsměvu, který jsem tak milovala.
"Co je?" najednou se změnil v takový škleb "vypadáš jak kdybys ses zamyslel."
"Taky že jo, zapoměl jsem doma něco udělat, promiň kámo už musím valit" vymluvila jsem se a pádila od něj co nejdál to šlo.
Sakra já už nemůžu takle dál. Musím s tím něco udělat. Byla jsem zoufalá, věděla jsem že lež má krátké nohy a na každýho jednou dojde, ale jak jsem se do toho začala zamotávat víc a víc tak už nebylo cesty zpět. Musím to udělat tak abych mu neublížila.
Dala jsem si v týdnu voraz a ve čtvrtek došla do boxu. Nejdřív sem si nebyla moc jistá ale potřebovala jsem se pořádně zapotit.
"Jsem rád že si došel" a poplácal mě po hlavě jak psa.
"Doma nuda, Tereza furt leží, není s ní žádná zábava" prohodila jsem.
"Už ti to solidně splasklo koukám" jako by mě pochválil a dodal "ale stejně na tebe dneska budu hodnej, ještě pořád mám výčitky když se dívám jak vypadáš."
"Hmm to seš teda hodnej" rýpla jsem si.
Trénink proběhl naprosto v pohodový náladě a utekl jak voda. Jakub si dával pozor a já taky. Oko mě přeci jenom ještě trochu bolelo, ale jak říkal Jakub dost to splasklo takže už by mohla jít Tereza v pondělí do školy.
Po tréninku jsem čekala že mě zase Jakub někam zlanaří, ale vypadal že měl naspěch.
"Tak zatím ahoj a vyřiď Terce že ji pozdravuju a ať se brzo uzdraví" zamával a pomalu mi z očí mizeli jeho záda. Chvíli jsem stála jak přikovaná, šťastná jak blecha a na druhou stranu...
Konečně pátek. Kdybych se celej týden neflákala doma tak by mi to možná i přišlo. Už od rána mi ale lítali v břiše motýli. Nechápala jsem proč.
"Terezo?" krz dveře na mě zíral otec" jedeme s Ivanou na víkend pryč. Promiň že jsem ti to neřekl dřív, ale sám jsem se to dozvěděl až dnes. Představ si že nás známý pozvali do Středověké krčmy. Předpokládám že ty bys nejela, ale kdyby si chtěla místa je dost."
"Předpokládal jsi dobře tati. Nejela bych, možná kdyby nejela Ivana" zazubila jsem se na něj a on to raději nekomentoval.
"Kdybys cokoliv potřebovala, jdi za Pavlem, budou o víkendu doma, telefon na mě máš a ne abych dojel a dům ležel popelem" zažertoval, zamával a odešel.
Paráda! Celý víkend doma sama!!! Hurá! Klid!
Navečer se pro mě stavila Hor, převlíkla jsem se a šla jsem s ní do Bleku.
"Co to má být vůbec za koncert?" ptala jsem se brzo.
"To sou přece ŠMÍRÁCI!" zaječel na nás Řízek ze zadu a pěkně Hor vyděsil. Už tam byli dřív aby zabrali stůl. Seděl tam Ivoš s ostatníma a nějakýma dalšíma lidma se kterýma jsem se vzápětí seznámil - jako Paťa.
Najednou mě někdo plácl přes záda, že mi málem vyrazil dech.
"No nazdar kámo!" zaječel mi do ucha a já myslela že mu jednu trefím. Jakub.
"No nazdar kámo!" oplatila jsem mu plácnutí do zad.
"Poď dneska to rozfrčíme ve velkým" chytl mě za rameno a táhl mě k baru.
"Dvě piva" poručil si a než řekl švec měli jsme na stole dva kousky. Blbli jsme jako nějací puberťáci, bylo mi s ním hrozně fajn. Když začali hrát "Šmíráci" natlačili jsme se na plac a skákali jak kobylky. Jakub byl odvázanej, bylo vidět jak je spokojenej a nic ho nesvazuje. Takle jsme si chvíli blbli než jsem se přemístili k baru na další pivko.
"A Terce už je líp? Dojde dneska?" jasně vždyť jsem tady! Nepoznáváš mě?
"Nene Terka odjela s našima do Čech a vrátí se až v neděli večer" zakoukala jsem se do těch jeho nádherných kukadel. Ještě že jsem měla věčně spadený vlasy do tváře a neviděl jak se na něj dívám, to by si asi myslel že jsem teplej. Šli jsme si sednout za děckama a bavili se. Kolem půlnoci byl Blek nacpanej k prasknutí a mě začala solidně volat příroda. Vstala jsem a šla, ty pivka už musely ven. Místo na záchody jsem radši zavítala ven do křa. Hlavně aby mě nikdo neviděl, to bych asi nevysvětlila a byl by to pěkněj trapas. Pro Paťu. Naštěstí pro mě nikdo nikde. Spokojeně si dělám svoji potřebu, když v tom jsem slyšela nějaký podivný křik. Pomalu jsem se vysoukala na nohy. Zašla jsem za roh a viděla jsem jak tam nějací dva kluci strkají do holky až spadla na zem.
"No tak zlatíčko.. bude se ti to líbit, navíc křičet je zbytečný, pokud nechceš aby to pro tebe bylo horší" smál se jí a nedovolil jí zvednout se na nohy. Ten druhý bastard si rozepínal kalhoty. Stála jsem tam jak opařená. Jak si to ty sviňě můžou dovolit?!?!
"Okamžitě od ní padejte vy prasata!!" zařvala jsem z plných plic a mířila přímo k uplakané dívce.
"Ty se do toho nemontuj nebo dostaneš do huby že tě vlastní máma nepozná!" smrděl mu z huby chlast a strčil do mě. Asi měl do toho dát ví síly.
"Jenže já už nemám mámu" na slovo mámu jsem se rozmáchla a dala mu hák. Nemám moc síli, ale jsem mrštná taktak jsem uskočila další ráně, kterou po mě vypálil jeho komplic. Jenže byli dva.
"Co se to tady.. Paťo pozor!" uslyšela jsem Jakuba, v zápětí jsem se otočila a uhla další ráně, kterou po mě vypálil.
"Dva na jednoho to ste se teda předvedli kluci" s naštvaným výrazem si stoupl vedle mě. Bylo mi jasný co bude následovat. Praxe je jiná věc, byla jsem zvědavá jak ji zvládnu. Dala jsem do toho všechno. První rána, hned následovala druhá a třetí... Nekontrolovala jsem se a pálila to tomu praseti do ksichtu jak to jen šlo. Jak už ležel na zemi a tekla mu červená tak jsem přestala. Nechala jsem to prase ležet tam kde bylo a šla hned zkontrolovat tu dívku jestli je v pořádku. Sama jsem přitom byla v šoku. Jakub tam s nervama něco vysvětloval tomu druhýmu hajzlovi, kterej už taky ležel na zemi a nevypadalo to že se hned zvedne.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a ona se mi hnedka ovinula kolem krku.
"Děkuji" dost plakala "děkuji" posmrkovala a já se jí pokoušla zvednout na nohy.
"Ste v pořádku?" zeptal se Jakub a pomalu se dostával na nohy.
"Vypadá to že jo" odpověděla jsem mu "ale tyhle prasata mají dobrej problém" uchechtla jsem se mu do toho jeho zbořenýho ksichtu. Ještě kdyby věděl že dostal od holky. Vysmála jsem se mu.
"Tebe já znám" ušklíbl se na toho druhýho Jakub "takže s tebou a s tím tvým kamarádíčkem si to ještě vyřídíme" skončil s nima Jakub.
Pomohli jsme dívce dostat ji do bezpečí. Už před Blekem jí tam hledala kamarádka.
"Ágnes proboha co se ti stalo?!!" okamžitě přiběhla a podepřela svoji kámošku.
"Děkuju kluci.. nebýt vás tak bych... děkuju" posmrkovala Ágnes, nezmohla se moc na slova, byla hodně v šoku.
Když jsme viděli že bude Ágnes v pořádku a že se o ni postarají tak jsme se ještě vrátili dovnitř a dali si panáka, adrenalin nám vystoupl na maximum a já byla v šoku z toho co se stalo.
"Už půjdu domů Kubo, jsem už trochu jetej a musím se vyspat" vstala jsem a pomaličku jsem se odmotala pryč.
Cestou domů jsem naštěstí myslela na to jak dávat nohu přes nohu abych se nemusela líbat se zemí. Doma jsem se rozvalila v obýváku do sedačky a úplně stejně jsem se vzbudila i ráno. Po kouknutí do zrdcadla jsem se zhrozila, i když na druhou stranu ten monokl už byl jen tak lehce žlutej až skoro neviditelnej. Rozhodnuto, v pondělí jdu do školy. Minimálně s make-upem. Bude to divný se po tak dlouhé době namalovat a ještě navíc do školy. Ale co třeba se za mnou budou i kluci otáčet, třeba na mě bude Jakub žárlit. O víkendu jsem uklidila dům a chodila si zaběhat. Jakuba jsem nikde nepotkala. Večer mi, teda Patrikovi poslal sms: NO MY SME JIM DALI KAMO :) V PONDELI DOJDI NA BOX, POKECAME
Udělala mi hroznou radost tak jsme mu odepsala: JASNE ZE SME JIM DALI, JSME PRECE JEDNICKY! V PONDELI SE MNOU POCITEJ
Byla jsem nadšená, ale jakmile mi došel výpis o doručení, začala jsem litovat. Místo toho abych se od toho odprostila tak se do toho zase zamotávám. Ale co box? nebudu mít příležitost tam chodit. Jak se mám rozhodnout? Jeho oči, jeho tělo, myslela jsem na něj, jak mě položil do trávy a přímo mě hltal. Nemohla jsem ho dostat z hlavy. Už jsem se těšila do školy že se zbavím Patrika a konečně to nějak urovnám a já blbá se s ním domluvím hned na pondělí. V neděli večer dojel táta s Ivanou. Už jsem se na něj těšila.
"Ahoj, vidím že dům stojí" usmíval se tak jak to umí jenom on.
"Nemůžeš nám pomoct s kabelama? Byli jsme ještě na nákupu" spustila na mě Ivana. Nahodila jsem na ni obličej alá cože to po mě chceš? a dál ji ignorovala.
"Ukaž tati pomůžu ti, vidím že SÁM bys to nezvládl a Ivana má přeci novou manykúru" vysmívala jsem se jí jako vždy a táta to jako vždy nekomentoval.
Po večeři, kterou nedělala Ivana, jsem si s tátou prohédla fotky a šla spát. Oko už vypadalo v pořádku, když si dám hodně make - upu nikdo nic nepozná.

Ráno jsem vyskočila z postele jako divá zvěř, udělala jsem si snídani, naplácala na sebe šmínky a musela jsem se pochválit že konečně vypadám jako dáma.
Hned na chodbě jsem uviděla kluky, jak mě zbystřil Jakub rozzářily se mu očka. Pomalu jsem kolem něho prošla a zamířila do své třídy. Kluci si asi mysleli že mají ve třídě novou spolužačku a pořád se po mě otáčeli. Alespoň Markéta byla férově vytočená. Hodina se táhla a já se snad každou minutu modlila o přestávku. Když byla velká zamířila jsem na dvůr jako vždycky. Překvapila jsme Hor zezadu a vybafla na ni.
"Ááááá!!!" zaječela a úlekem málem spadla na zem " Terezko! co to vyvádíš? chceš abych dostala infarkt?" smála se.
"Nene moje drahá Hor" a mrkla jsem na ni svýma, dnes extra, namalovanýma kukadlama.
"Jé tobě to ale sluší!" vykřikla a zkoumala mě jako bych byla nějaký jufoun.
"No děkujů za uznání, nejde ten monokl vidět?" zašeptala jsem.
"Nene máš to perfektně zamaskovaný" pohladila mě po tváři a já stále vyhlížela Jakuba, ale ten se neukázal celou přestávku. Zklamaně jsem šlapala schody do třídy když v tom najednou mě někdo chytil za ruku a zatáhl na klučičí záchod. Jakub. Opřel mě o stěnu a jen se na mě tak díval. Skláněl se že mi dá pusu ale něco mu v tom bránilo. Najednou jsem jeho postoj nechápala. Chtěl a vzápětí nemohl. Srdce mi bušilo. Vztáhla jsem k němu ruce, pohladila ho po tváři a sjížděla po hrudi dolů. Hladila jsem mu jeho tělo, jeho prsa až jsem ho nakonec objala. Vdechla jeho vůni a pustila ho. Celou dobu jsme mlčeli. Musela jsem se otočit a odejít. Stál tam ani nevím jak dlouho potom. Na chodbě mi vyhrkli do očích slzy. Musela jsem se krotit abych si nerozmazala můj namalovanej obličej, i když mi to v tu chvíli bylo v podstatě jedno.
Po škole jsem odešla spěšně domů, nechtěla jsem ho vidět. Ani jako Patrik. Ale vykecat se mi z toho taky nechtělo. Šla jsem. Jakub byl opět rád že mě vidí.
V polovině tréninku po mě začal lovit číslo na Terezu.
"Na Terezu? A co po ní chceš?" nasadila jsem lišáckej úsměv až Jakub zčervenal
"Nooo.. chtěl bych jí pozvat do kina.. nebudeš mít nic proti?" řekl dost opatrně.
"Ne, jasně že ne, ale jestli jí zkřivíš vlásek tak si mě nepřej" usmála jsem na něj, ale hlavně sobě protože už mi udělal nechtěně monokla.
Po tréninku jsme poseděli na zábradlí před školou a domlouvali další trénink. Vlastně Jakub nebyl schopnej se se mnou domluvit.
"Tak kdy máš teda čas?" už pěnil a já pořád nevěděla co mu mám říct.
"Ehm.. ee.." sakra já se zase zakoktávám "jedu do příštího týdne do Prahy a nevím kdy se vrátím, napíšu ti každopádně" podívala jsem se na Jakuba a on se na mě zase koukal takovým zvláštním zamyšleným pohledem. Znervózněla jsem.
"Tak já už valím zdarec" plácla jsem si s ním a mířila k domovu.
Měla jsem zvláštní pocit. Došla jsem domů a usla jak mimino. Ráno jsem dostala smsku od Jakuba: AHOJ KRASKO, NEZASLA BY SI DNES DO KINA? JAKUB.
Srdce se mi rozbušilo radostí a já mu hnedka odepsala: AHOJ, RADA S TEBOU PUJDU DO KINA.
Byla jsem jak omámená, nemohla jsem nic než jenom ležet a usmívat se. Kluk, do kterýho jsem se beznadějně zamilovala má o mě zájem... Co může být hezčí?