Kdybych tak mohla vrátit čas...

Anotace: Opět zcela smyšlený příběh...ten první jsem zřejmě zasadila do špatné sekce...čekala jsem nějakou reakci,jakoukoli...zabal nebo piš dál...nikdo nic nenapsal,tak píšu tedy dál...

...až mi poskočilo srdce...zabouchl jsi dveře...rychlý start motoru a byl jsi pryč...
 
Chtělo se mi brečet,křičet,řvát...nemohla jsem,nemohla...přikovaná vinou jsem stála v chodbě domu...a tázala se,co bude dál?
 
Kdybych tak mohla vrátit čas...
 
Byla bych znovu mladá,nadějná...v očekávání něčeho velkého,co by pohltil svět...
 
mohla bych tě znovu potkat ve dveří jednoho nudného podniku...usmál by ses na mne,tak,že se zatočil celý můj dosavadní svět...mohls za mnou utíkat...chtěli jsme se spolu smát...
 
Jen jsi měl málo času...ale tvou vizitku mám schovanou dodnes...zažloutlou...s obtiskem své růžové rtěnky...
 
První rande...nepodařenou pusu...útěk z kavárny...šaty od bláta...
 
Kartáč,kterým si je čistil...tvůj voňavý dech...svůj horký dech...první milování...
 
pozdní příchod do práce...
 
Vše,co následovalo...bylo opravdové,krásné...jen jsi měl tak málo času!!!
 
Není mi to omluvou...byl jsi dlouho na cestách....byla jsem sama...tak moc sama,chybělo mi tvé objetí...tvá přítomnost...hlas v telefoně byl taaaak vzdálený>
 
až přišel ON...
 
Jeho úsměv mi připomínal tvůj...toužil po mne,odolávala jsem,ale ty jsi byl daleko....
 
daleko pro mou horkou touhu,pocit osamění...
 
Vše je to málo,já vím...ale byl tady,objímal mne...ty neee....zlato moje...
 
Měl jsi práci...abych jsme mohli tohle,kde teď bezradná stojím,mít...
 
Plakala jsem,ale byla jsem najednou i jeho...
 
Vrátil ses...neuměla jsem ho opustit...žila jsem dvojí život...
 
Dopoledne jsem se skrývala před sama sebou v jeho náruči
 
na druhém konci města...odpoledne jsem ti byla dobrou ženou...
 
Neuměla jsem najít cestu zpět...nechtěla jsem...láska dvou mužů mi dávala pocit,že jsem žádaná...
 
Až nastalo jedno klopýtnutí...vím,kdybych dnes nepila tolik vína,nikdy by ses to nedozvěděl...
 
Tohle vše už je však dávno pryč...a já za to zaplatila....daň největší...
 
pád ze schodů....neodvrácej tvář,vím...slíbila jsem,že už o tom nikdy nebudeme mluvit...musím však...

Odjel si....na dlouhý týden jsi byl pryč...ano,byla jsem s ním...
 
vjel do mne nový život...který jsem ti ukradla,protože měl být jen náš!!!
 
Byl jsi štastný...byl jsi nastávajícím otcem...falešným jak kukačka v cizím hnízdě...
 
ale já mlčela...
 
Biologický otec musel stranou...dodnes to neví...
 
Znovu se vrátím...schody už nejsou...ale tenkrát tam byly...
 
5doktorů mne půl dne zachraňovalo...v inkubátoru plakal "náš" syn...
 
tys ho první držel...a vdechl mu sebe...
 
Stál si u mého lůžka den co den...prosil,plakal...ať můžu dál žít....
 
Bylo vyslyšeno...jen...přestala jsem být ženou...hysterektomie...
 
 
 
Štastně sis nás po 6týdnech odvezl domů...vstával...když jsem
 
nefungovala...
 
Jsem ti vděčná....moc...a moc mě to mrzí...zklamala jsem tě...lhala ti celých 17let...
 
Protože jsi byl tak báječným otcem...toho cizího syna...nechtěla jsem ti ublížit...
 
nikdy...tahle rodinný idylka byla celý tvůj svět....a já ....se potají dusila...dusila sama sebou....
 
To víno bylo sladké...dalo mi kuráž...k tomu,co jsem ti měla říct dávno...
 
 
 
Nyní tu sama se sebou stojím...srdce mi puká žalem...šahám po noži...
 
chci to ukončit...nechci bez tebe být!!!
 
 
 
Jsem zbabělá...ležím na zemi...pozoruju ten nůž...který mi odbourává odvahu...
 
ležím tady hodiny...bez hnutí...jen pozoruju ten nůž....znovu a znovu natahuju ruku..znovu a znovu se stahuju zpět...
 
Necítím nic....jen tlukot svého srdce...a nůůůž...

(pokračování příště)