Nechtěný dar 18

Anotace: Další dílek je na světě. Hezké čtení :)

18.

 

               To, co Adam četl z deníku bylo vážně moc a naprosto jsem chápal Zitinu reakci. Zita prostě vstala a bez jediného slova z domu staré čarodějnice Aliny odešla, i když spíše z něj utekla. Vyběhl jsem za ní, ale nikde jsem jí neviděl.

Alinin dům byl nedaleko od náměstí, kde se konalo upálení. Už ale bylo po všem. Oheň pomaličku dohoříval a lidé se již jen procházeli kolem všech stánků, bavili se mezi sebou a popíjeli místní pálenky a ochutnávaly zdejší pochutiny. A v rozstoupeném davu jsem viděl Zitu. Prošla kolem party mladých výrostků a šla rychle směrem k hotelu. Zrychlil jsem krok a dohnal jsem jí. Chytil jsem jí za loket, až se vylekala.

 ,,Zituško, zpomal,“ řekl jsem jí.

 ,,Promiň mi to.“

 ,,Co ti mám prominout?“

 ,,Byla blbost sem jezdit.“

 ,,Proč? Však jsme se dozvěděli o co jde.“

 ,,Ty tomu věříš?“

 ,,Minimálně tomu, že bys mohla být těhotná.“

 ,,To jsou všechno jen výmysly. Alina mluvila úplně z cesty a aby to nevypadalo blbě, tak to nechala přečíst toho vymydleného blbečka. Jsou na nás domluvený. Naši rodiče jim to všechno baští a oni se pak smějí, jak nás doběhli.“

 ,,Co když je to všechno pravda?“

 ,,Je to blbost. Míšo, nemůžeme tomu věřit. Jo, bylo by to strašně fajn, kdyby se to všechno prolomilo naším sexem, ale to není možné. Tohle je už trochu moc!“

 ,,Dobře, dobře Zituško. Víš co? Půjdeme teď na hotel. Máme toho pro dnešek dost oba dva,“ řekl jsem, vzal vytočenou Zitu kolem ramen a šli jsme spolu pomalu do hotelu.

Po večeři, kterou jsme si vychutnali v hotelové restauraci Zita usnula skoro hned jak padla do postele. Já však spát nemohl. Nějak mi to nešlo. Ležel jsem, zíral do stropu a přemýšlel.

Alina byla zvláštní, ale že si vymýšlela bych přímo neřekl. Když může být možné, aby Zita viděla co se stane v blízké budoucnosti, tak proč by nebylo možné, abych já byl příbuzný krále a naším spojením jsme to všechno prolomili? Přemýšlel jsem o tom až do půl druhé ráno, kdy se mi podařilo konečně usnout.

 

Ráno v půl osmé mě probudily dávivé zvuky. Nadzvedl jsem se na loktech. Zita vedle mě nebyla a v koupelně se svítilo. Vylezl jsem z postele a šel za ní. Našel jsem jí klečící a opřenou o záchod, jak úporně zvrací.

 ,,Nechceš mi tvrdit, že Alina neměla s tím těhotenstvím pravdu?“ zeptal jsem se jí. Zvracení jí dávalo zabrat tak, že ani neodpověděla. ,,Moc rád bych ti tu dělal podporu, ale musel bych taky zvracet,“ řekl jsem a z koupelny raději odešel.

 

 

*

 

 

               Ráno mé první kroky vedly k záchodu, kde jsem asi dvacet minut klečela a zvracela. Michala jsem tím nejspíše vzbudila a tak přišel za mnou. Pronesl větu o tom, že Alina s těhotenstvím asi měla pravdu a pak odešel, jinak by se ke mně se zvracením přidal.

Když už můj žaludek neobsahoval vůbec nic, tak jsem se vyšplhala na nohy, v umyvadle jsem si opláchla obličej studenou vodou a pusu si vypláchla ústní vodou. Dovlekla jsem se zpět do postele.

     ,,Míšo?“ zavolala jsem na něj, protože jsem ho nikde neviděla. Po pár minutách se otevřely dveře od pokoje a Michal vešel s hrnkem v ruce, ze kterého stoupala pára.

 ,,Tak jak ti je?“ zeptal se mě.

 ,,Už lépe.“

 ,,Skočil jsem k mámě, má na pokoji rychlovarnou konev, kterou si přivezla s sebou. Udělal jsem ti tam čaj,“ řekl a horký nápoj mi začal foukat, abych si nespálila pusu.

 ,,Děkuji, jsi zlatý,“ řekla jsem a napila se čaje. Byl heřmánkový, neoslazený, ale na žaludek, jež před chvílemi dělal salta, vruty a kotrmelce, mi to dělalo dobře.

 ,,Až se na to budeš cítit, tak půjdeme na snídani a potom se půjdeme projít, zajdeme do lékárny, tam si koupíme těhotenský test, který si bez řečí uděláš a pak budeme moudřejší,“ řekl Michal rozvážně.

 ,,Tak fajn. Obléknu se,“ řekla jsem a z postele vstala.

 

          ,,Hele, lékárna,“ řekla jsem, když jsme se procházeli jednou z nověji vyhlížejících ulic.

 ,,Tak já vygooglim jak se řekne těhotenský test,“ řekl Michala a začal hledat v mobilu překladač.

 ,,Bună ziua, un test de sarcina,” řekla jsem nastudovanou větu lékárnici. A ta se jen usmála a vychrlila na nás spoustu slov. Michal pochopil, že mi nabízí různé značky testů a tak opět zagooglil a pak řekl: ,,Una din fiecare.”

 ,,Co to znamená?” zeptala jsem se ho, ale při pohledu na lékárnici mi to bylo jasné. Od každé značky, každého druhu a každého výrobce dala do igelitové tašky jeden test. ,,Od každého jeden? Zbláznil jsi se?” zeptala jsem se ho, ale jen se pousmál.

 ,,Jistota je jistota.”

 ,,Tak to mi je tedy pomůžeš počůrat.”

 ,,To by se ți líbilo, co?” mrkl na mě, zaplatil za testy a odcházeli jsme.

 

          ,,Ahoj vy dva, kde jste byli?” ptala se nás máma, když jsme se vrátili do hotelu. Seděla s Annou v lobby a společně dumaly nad mapou města.

 ,,Ahoj, byli jsme se projít,” řekla jsem a schovala náš nákup za záda.

 ,,Nepůjdete s námi do Draculova muzea?” zeptala se Anička.

 ,,Možná později, mami, my teď máme na práci něco důležitého,” řekl Michal a táhl mě k výtahu.

     ,,Víš zlato, lidem obvykle stačí jeden test, aby věděli, že jsou v tom,” řekla jsem v koupelně Michalovi, když jsem do kelímku s mou vlastní močí ponořila již třetí těhotenský test.

 ,,Jistota je jistota. Někdy to třeba může ukázat úplně jinak než to je. Proto budeme mít jistotu. Pět je akorát,” řekl a podíval se na hodinky.

 ,,No, když myslíš,” řekla jsem s mírným povzdechem a vyšla jsem z pokoje. Michal přišel za mnou a četl si návod k testům.

 ,,Zituško, tady se píše, že výsledky můžou být zkreslené, pokud se test použije hned v první dny, kdy se nedostaví menstruace.“

 ,,No a?“ zeptala jsem se ho s plnou pusou bonbonů marshmalou.

 ,,Jak je to s tvou menstruací?“

 ,,No,“ řekla jsem a trpce polkla maršmelouna. Nikdy jsem se s žádným svým přítelem nebavila o mé menstruaci. Na druhou stranu jsem s nikým nebyla těhotná. ,,Ještě jsem to nedostala.“

 ,,A jak dlouho?“

 ,,Tři týdny.“

 ,,To je od té mé vidiny.“

 ,,Jo sakra, je to od té tvé vidiny. Já o tom vím. A taky si jsem na devadesát procent jistá, že všechny ty testy budou pozitivní.“

 ,,A proč jsi teda popírala to, co řekla Alina včera.“

 ,,Protože jsem nechtěla, abys se to dozvěděl z nějakých pošahaných čarodějnických keců. Chtěla jsem se v tom ujistit, že je to opravdu tak, pak jsem chtěla ujistit sebe, že dítě chci a pak jsem se chtěla ujistit v tom, že je v pořádku být těhotná po čtvrt roce vztahu.“

 ,,Zlatí, ty jsi věděla, že jsi těhotná?“

 ,,Myslela jsem si to. Bylo pro mě prioritní zjistit jak je to s tebou.“

 ,,A co teď?“

 ,,No stále nevíme, co je s tebou.“

 ,,Ale víme, jsem potomek krále a naším společným dítětem prolomíme kletbu. Až se narodí, nebudeš mít vidiny ani ty, ani já a už vůbec naše dítě.“

 ,,Miško,ty tomu vážně věříš?“

 ,,Já tomu chci věřit. Ale teď se jdu podívat na ty testy,“ řekl a šel do koupelny.

 ,,Počkej, jdu s tebou,“ seskočila jsem z postele a spěchala za ním.

Na všech pěti testech byly jasně vidět dva proužky, což značilo jejich pozitivitu. Michal se podíval na test, pak na mě, do zrcadla na sebe a pak zpět na mě.

 ,,No, tak jo. Budu táta,“ řekl úplně klidně Michal.

 ,,Víc na to neřekneš?“

 ,,Napadají mě dvě věci. Buď to skákat radostí a nebo tě radostí zulíbat.“

 ,,Já bych raději druhou možnost,“ řekla jsem a Michal mě sevřel do náruče a dával mi jeden polibek za druhým na rty, nos, tváře, čelo, spánky, krk.

 ,,Děkuji ti. Moc moc moc moc. Jsem moc rád, že budu mít dítě. Zrovna s tebou.“

 

 

*

 

 

               ,,Mámy a tátové, my bychom vám chtěli něco říct,“ začal jsem u oběda. Nemohl jsem to vydržet, ta informace mi prostě chtěla vyskočit z úst. Rodiče moje i rodiče Zity se na mě dívali a čekali, co ze mě vyleze. ,,To, co říkala včera večer Alina, může a nemusí být pravda. Zita tomu nevěří vůbec a já, když jsem na vlastní kůži okusil jaké je to mít vidinu z minulosti, tak bych to úplně nezatracoval. Každopádně to o tom spojení by být pravda mohla, protože Zituška,“řekl jsem a naklonil se k ní abych jí políbil na tvář, ,,je těhotná.“

 ,,To jako už?“ podívala se Helena na svou dceru.

 ,,Jo, taky bojuji s tím, že se to stalo po čtvrt roce našeho vztahu,“ řekla Zita.

 ,,Ne, tak jsem to nemyslela. Jestli se milujete, tak je jedno, za jak dlouhou dobu budete mít dítě. Já jen jsem myslela, že se to má všechno teprve stát. Trochu jsem se v tom zápisu z toho deníku ztrácela.“

 ,,To je nepodstatný. Ať si nějaký hloupý deník hloupé pět set let staré čarodějnice říká co chce,“ řekl Paolo.

 ,,Šest set let to bylo,“ skočila mu do řeči Helena.

 ,,Sto let sem, sto let tam, na tom nesejde. Důležitý je, že budu děda,“ řekl, vstal od stolu a Zitu objal. Bylo na něm vidět, že z toho má upřímnou radost.

 ,,Díky Michale. Už jsem myslel, že se snad nedočkám,“ řekl a potřásl mi rukou a poplácal na rameni.

 ,,Vždyť je Zita ještě mladičká,“ řekl jsem mu a podíval se na Zitu, která se ztratila v bjetí mých rodičů.

 ,,Ale já už zase tak mladý nejsem,“ mrkl na mě.

 ,,No, o tom si můžeme povídat,“ zasmál jsem se.

Téměř všichni se z nově se vyvíjejícího člověka radovali, až na Helenu. Ta Zitu ani neobjala, ani neřekla jak se těší.

     ,,Dobré odpoledne,“ uslyšeli jsme nad našimi hlavami. Byl to Adam s Alinou.

 ,,Teto, ahoj, pojď si k nám sednout,“ řekla Helena a posunula se. Tentokrát seděla ta strašidelná Alina naproti mně.

 ,,Něco oslavujete?“ zeptal se Adam.

 ,,Zita je těhotná,“ řekla Helena.

 ,,No ano, to víme. Však jsem vám to včera z toho deníku jasně řekla. Až se ta holčička narodí, tak zmizí vaše vidiny navždy.“

 ,,Teto Alino, nezlob se na mě, ale já tomu nevěřím. Proč se to stalo až po nějaké době? Měli jsme sex už dávno před tím, kdy měl Michal tu vidinu. Pochopila bych, kdyby se to stalo hned ten první sex. Jenže nemáš k tomu nic, co by ukazovalo, že je to pravda. Už není šestnácté století a nevěříme všemu, co kdo někde řekne!“ opřela se Zita do Aliny. Stiskl jsem jí pod stolem ruku, aby trochu zvolnila. ,,A vůbec, zítra beztak odjíždíme. Pokud je to opravdu tak a až se to narodí a vidiny nikdo mít nebude, tak se ti sem přijedu s úklonou až k zemi omluvit. Pokud to tak nebude, nejsi tak dobrá čarodějnice, jak si myslíš. Omluvte mě, jdu balit,“ řekla Zita a odešla. Na schodech se ale zastavila a vrátila se.

 ,,Ještě jedna maličkost. Je pravda, že od doby Ethely se v rodině rodí jen ženy?“

 ,,Samozřejmě,“ řekla Alina.

 ,,Jak je tedy možné, že máma má bratrance?“

 ,,Já jsem adoptovaný,“ řekl Adam.

 ,,Aa, hm, promiň a sbohem,“ rozloučila se a odešla si zabalit.

Nebylo na to co říct a tak jsem do ubrousku zabalil kousek dezertu, na který si Zita dělala zálusk a šel jsem za ní.