Anotace: Na svatbě- pokračování.

17.

 „Patriku?!“ zírala na něj Katrin. Zároveň cítila, jak se jí divoce rozbušilo srdce.

 „Ahoj krásko, sekne ti to,“ řekl svým jemně chraplavým hlasem.

 „Co tu děláš?“

 „Jdu to tu odsvědčit,“ řekl, nabídl jí rámě a vyšli spolu do svatební síně, která byla nádherně a luxusně vyzdobená.

 „Úsměv!“ sykla na ně koordinátorka Valentina, když procházeli dveřmi.

Katrin viděla zvídavé obličeje spousty lidí, kteří v síni seděli na čalouněných židlích. Zaregistrovala i kameramana a fotografa, a tak se podle pokynu Valentiny jen usmívala. Patrik úsměvy také nešetřil a velmi mu to slušelo. Měl na sobě černý oblek s vestou a světle modrou košilí, kterou ladil ke Katrininým šatům.

 

Po celou dobu obřadu Patrik sklouzával pohledem ke Katrin.  Bože, je tak nádherná. Ta odhalená ramena a ten rozparek. Sakra, mysli na hladomor! To nejde, Katrin je na dosah a má na sobě jen tenké šaty. Nemůže pod nimi být ani podprsenka. Patriku! Tvoje bývalá se tu vdává a ty myslíš na nahou Katrin. Hladomor! Hladomor! Chudé děti v Africe!! Myšlenky vířily Patrikovi hlavou po celý obřad. Po něm to bylo ještě horší, protože opět nabídl Katrin rámě a mohl se jí dotýkat.

 „To byla krásná řeč, že jo?“ zvedla k němu Katrin oči, když ze síně vyšli.

 „Ano, moc pěkná,“ přikývl Patrik, ale přes divoký vír svých necudných myšlenek nevnímal vůbec nic.

 „Ty jsi neposlouchal, viď?“

 „Ehm, máš pravdu. Musel jsem myslet pořád na to, jak jsi krásná. A vlastně jsem se s tebou ani nepřivítal. Tak vítej zpět doma,“ objal jí. „Moc ti to sluší. Nezhubla jsi?“ zeptal se a ruce měl pořád položené na jejím pase.

 „Mám pravidelný pohyb. Ale ty jsi taky vyparáděný. Sedne ti to. Dnes tu asi budeš v kurzu, protože vypadáš neodolatelně.“

 „Kat, já přeci jsem neodolatelný,“ řekl a zazubil se rošťácky.

Po obřadu následovalo fotografování a pak se přesunuli na jídlo.

 

Všichni hosté seděli po šesti u kulatých stolů s nádhernými květinami.

 „To je ale náhodička, sedíme spolu,“ řekla Katrin, když si prohlédla zasedací pořádek. „A spolu s námi sedí Pamela s Karlem. Oni tu jsou taky?“

 „Jo, ségra je s Benem dost velká kamarádka,“ řekl a vedl ji za ruku ke stolu, kde už Pamela s Karlem seděli.

 „Ahoj, vám to ale sluší,“ usmívala se Katrin.

 „Ahoj, děkujeme, ale na tebe nemáme,“ přivítal se s ní Karl.

 „Moc ti to sluší a hodně vám to slušelo i spolu, jak jste procházeli uličkou,“ mrkla na ni Pamela.

 „No taky jsem měla vedle sebe takového fešáka,“ položila mu ruku na rameno.

 „A kde je Emily a Patrik?“

 „Jsou s Holly. Tady by to pro ně bylo za trest, zvlášť když i naši tu mají své povinnosti a já bych je během obřadu nemohla mít u sebe.“

 „A že se Holly ani nezmínila,“ řekla Pamela. „Ale jak je v Hamburku? Povídej,“ vybídla ji Pamela, ale všichni uslyšeli zacinkání skleniček a ženich, Ben, si vzal slovo. Poděkoval všem, že přišli a pak dal prostor na proslovy. Slova se ujal jeho otec a po té Paul.

 „Máš taky proslov?“ zeptala se šeptem Katrin a Patrik jen zavrtěl hlavou. Proslov měl ale ženichův svědek.

 „Co tu dělá Georg?“ vykulila Katrin oči.

 „Svědčil jako já. Prý Benovi odřekl svědek na poslední chvíli, tak ho zaskočil tvůj ex,“ vysvětlil Patrik. „Ty jsi si ho u obřadu nevšimla?“

 „Já měla oči jen pro tebe. A taky jsem přes tebe dál neviděla.“

 „Zvládneš to?“

 „Jasně, Paddy, jen mě s ním nenechávej o samotě.“

 „Rád, ale proč?“

 „Protože vraždit na svatbě se nesluší.“

 „Já už se lekl,“ oddychl si Patrik. Georg dořekl svůj proslov, který Katrin nijak neoslovil, a tak po první větě přestala poslouchat.

Po hostině se hosté tak různě rozprchli a ženich s nevěstou zmizeli na fotografování.

          „Tady jsi,“ přišel Patrik za Katrin, která stála venku na zahradě, která patřila k hotelu.

„Jo, byla jsem se taky fotit a pak jsem se prošla po zahradě. Je to tu krásný.“

 „Hezčí, než v Hamburku?“

 „I v Hamburku jsou krásná místa. Když mám u sebe lidi, které miluju, tak budu kdekoliv.“

 „Myslíš dvojčata?“

 „Tak ta samozřejmě taky, ale myslela jsem tebe.“

 „Mě?“ Fakt řekla mě? To není možný. Katrin mě miluje!

 „Ano, tebe.“

 „Ani nevíš, jak dlouho jsem čekal na to, až to řekneš.“ Tak a teď pořádnou pusu!, říkal si Patrik v hlavě a ve chvilce, kdy už byli jejich rty téměř u sebe, tak přiběhla koordinátorka Valentina.

 „Patriku, už je tvůj čas!“ vyhrkla, když proběhla dveřmi. Když Patrika s Katrin viděla, tak se zasekla v půlce kroku. „Pardon, že ruším. Ale novomanželé jsou po focení.“

 „Jasně, už jdu. Jen si skočím pro kytaru,“ řekl, ale ani se na ni nepodíval.

 „Nechala jsem ti jí přinést. Máš ji u kapely,“ byla Valentina pohotová. Katrin přišlo divné, že si tykají, jí Valentina tykání nenabídla.

 

 „Dámy a pánové, krásná nevěsto, hrdý ženichu, milí hosté, jako svědek nevěsty bych nyní chtěl říct pár slov. Za prvé bych chtěl pogratulovat novomanželům a popřát jim, ať jsou šťastní na vždy. Za druhé jsem chtěl říct něco, co jsem před chvílí zapomněl,“ řekl Patrik na vyvýšeném podiu do mikrofonu a sálem se nesl smích. „Takže za třetí, vám raději zazpívám. První píseň jsem složil speciálně pro nevěstu a ženicha, které tímto prosím na parket a vyhlašuji jejich první tanec,“ řekl a začal hrát pomalou melodii na svou kytaru.

Katrin seděla u stolu a se zářícíma očima sledovala Patrika. Když píseň dohrála, sál zatleskal a Patrik vyzval na parket ostatní a zazpíval další pomalejší píseň. Poté přidal jednu rychlejší a poslední píseň byla hodně pomalá.

 „Smím prosit?“ ozvalo se nad Katrin. Ta zvedla oči a nad ní stál Georg v tmavě šedém obleku.

 „Smíš,“ řekla Katrin po chvilce váhání. Georg ji nabídl rámě a dovedl ji na parket.

 „Moc ti to sluší,“ řekl, držíc si ji pár centimetrů od svého těla.

 „Děkuji.“

 „Proč jsi utekla?“

 „Cože? Já neutekla. I když vlastně jsem utekla s tebou před Patrikem, že?“ vpálila mu do očí jeho podraz s novináři.

 „Naštvalo mě, když jsem zjistil, že už tady v Kolíně nejsi, tak jsem trochu ulítl, no.“

 „Spíš si myslím, že jsi to udělal schválně, protože jsi věděl, že Patrik tam se mnou není, tak abys nás třeba rozeštval.“

 „Tak to není.“

 „To je fuk,“ zatřepala hlavou, až ji málem sklouzl věneček.

 „Karin, já chci být s tebou,“ řekl a přitiskl si jí k sobě hodně pevně. Zrovna ve chvíli, kdy Patrik dozpíval a všem poděkoval.

  „Ale já s tebou ne.“

 „To není pravda!“

 „Georgu pusť mě,“ zasyčela na něj Katrin.

 „Ne, dokud mi neřekneš, že chceš být se mnou!“ držel ji Georg pevně za předloktí.

 „Neřeknu! Protože jediný muž, s kterým chci být, je Patrik! Ty jsi svou šanci propásl!“ řekla Katrin, ale netušila, že Patrik už stojí za ní.

 „A teď ji pusť!“ zavrčel na Georga, ale to už po nich pár lidí pokukovalo. I Georg si toho všiml a Katrin pustil. Ta se hned chytla Patrika za ruku a táhla ho pryč.

 

          „On je tebou snad úplně posedlý!“ řekl Patrik, když ho Katrin dotáhla na prosklenou terasu.

 „Neřešme ho,“ řekla Katrin a zachvěla se zimou, která venku byla. Patrik si ihned svlékl sako a dal jí ho přes rameno. V tu chvíli Katrin z nenadání Patrika lehce políbila.

 „Co to?“ zeptal se Patrik, když Katrin odtáhla své rty od jeho.

 „Pusa.“

 „Katrin, já z tebe zešílím,“ řek a polibek jí vrátil zpět, ale mnohem intenzivnější a odvážnější. Přitiskl si ji k sobě v pase a ona mu ovinula ruce kolem krku. „Kat, chci tě,“ zachraptěl ji do ucha. Ona se mu jen podívala do očí a opět se k němu přitiskla.

Patrik si to užíval, rukama hladil Katrinino tělo, z pasu ji sjel přes boky, na zadek a pak až na stehno, kde měly šaty rozparek a on tak cítil její hladkou, holou kůži. Opřel ji o mohutný sloup, který podpíral strop terasy, chytil ji pod kolenem a ona obtočila nohu kolem jeho zadku. Byly tak těsně u sebe, jak jen to šlo a Patrik líbal Katrin tak hluboce a vášnivě, jak dokázal.

 „Chceš tu zůstávat až do konce?“ zeptala se Katrin a začalo sněžit.

 „Myslím, že víš, co chci,“ řekl Patrik naprosto vážně, ale s jiskřícíma očima.

 

 

*

 

          „Tak vítej u mě doma,“ řekl Patrik, když ze svatby odjeli a dorazili do jeho bytu.

 „Páni, máš to tu krásné a velké.“

 „Děkuji.“

 „Můžu si prohlédnout tvou sprchu zevnitř?“ zeptala se a Patrik jen přešel ke dveřím do koupelny, otevřel je a rukou pokynul, že může vstoupit. Mezi dveřmi ji chytil za ruku, zatáhl ji k sobě a políbil ji.

 „Dej mi pět minut,“ zašeptala mu Katrin do ucha.

 „Já už to nevydržím ani minutu,“ řekl svým jemně chraplavým hlasem a Katrin naskočila za krkem husí kůže. Odešla do koupelny a on zůstal před jejími dveřmi.

 Konečně! Konečně tu mám Katrin u sebe a za chvilku ji budu mít v posteli jen a jen pro sebe. Škoda, že ten prsten pro Katrin je u Pamely. Ale asi na to teď není nejlepší čas, zvlášť, když po ni při odchodu hodila Erika svatební kytici.

 „Paddy?! Pomůžeš mi svléknout šaty?!“ zavolala Katrin z koupelny.

 Svléknout? Já je z tebe přímo servu!

 „Už běžím,“ řekl a odhazoval ze sebe cestou do koupelny napůl rozvázanou kravatu a sako.

Na svléknutí Katrin mu stačily jen dva pohyby rukou a najednou před ním stála jen v kalhotkách.

 „Jsi nádherná. Pane bože, já málem zešílel po celou tu dobu, co tě znám.“

 „Já z tebe šílím teď,“ řekla a trhnutím rozepla jeho košili. Rychlou sprchu absolvovali spolu, poté přenesl Patrik Katrin do své postele, kde se ještě mokří milovali.

 

         

*

 

          Katrin se probudila se zdřevěnělou rukou. Patrik ji ležel na zápěstí a spal. Spal tak tvrdě, že nijak nezaregistroval, že Katrin vyndává svou ruku, vstává z postele, otevírá lednici, která byla úplně prázdná. Když se podívala zpět na spícího Patrika, tak dostala zvláštní pocit. Bála se, že ráno nebude tak krásné, jako předchozí den a noc. Rychle posbírala své oblečení, opláchla si obličej, vyčistila zuby, a protože Patrik stále spal, tak si ze své tašky v tichosti oblékla kalhoty, zakasala si do nich Patrikovo triko, ve kterém spala a odešla tiše z bytu.

Taxíkem se nechala dovézt zpět k hotelu a tam odtud jela svým autem k Holly.

 „Ahoj, ty rajdo, jedna,“ smála se Holly, když Katrin otevřela dveře.

 „Ahoj, já? Rajda?“ zarazila se Katrin.

 „Ehm, jo,“ přikývla a podala jí ranní noviny, kde byla fotografie jí a Patrika, jak se líbají na terase hotelu.

 „No, pěkný. Ale asi je mi to jedno,“ pokrčila rameny.

 „Všechno dobrý?“

 „S Patrikem? Úžasný. Akorát měl úplně prázdnou ledničku, tak mám hlad jako vlk.“

 „No jo, to člověku vyhládne, že? Tak běž do kuchyně, jsou tam muffiny.“

 „Super, dík,“ řekla a pospíchala do kuchyně.

Cpala do sebe druhý muffin, když do kuchyně přišla Pamela v županu s kytičkama.

 „Ahoj, co ty tady?“

 „Ahoj, já jsem přišla pro děti. A na snídani.“

 „Ehm, není tohle tričko Patrikovo?“ zeptala se podezřele.

 „No, vlastně jo.“

 „Takže už? Jste spolu? Byl sex? Byl na tebe hodný?“ přisedla si Pamela, zvědavá jako opice.

 „Jo, ehm, spali jsme spolu. A všechno bylo krásný a naprosto v pořádku.“

 „A je tu taky?“

 „Ještě spal, když jsem odcházela.“

 „Takže jsi mu zase zdrhla?“

 „Ne, nezdrhla. Teda vlastně jo, ale ne proto, že bych s ním nechtěla být. Spíš jsem se bála toho, co bude teď.“

 „Chápu. No, každopádně se ho teď asi jen tak nezbavíš,“ řekla, poplácala ji po rameni, vzala ji z ruky třetí muffin a ve dveřích se střetla s Holly. Široce se na ní usmála a pak se zakousla do muffinu.