Já, Carovič

Jmenuji se Vladimir Vladimirovič Putin a jsem prezidentem Ruské federace. Největší zemi na světe a u moci jsem už přes dvacet let. Nejdéle ze všech vůdců v celé Evropě (pozn. autora, rozuměj Putina- pominu-li mého běloruského přítele Lukašenka, který vládne déle- ale řekněme si to upřímně, jen s mojí pomocí, takže se to nepočítá!). Podle ruských historiků a médií už jsem se stal jedním z největších Rusů, hned po boku velikánů jako je Per Veliký, Vladimir Iljič Lenin či Ivan Hrozný. Stejně tak podle ankety Největší Rus jsem se podělil o druhé místo s Puškinem. A žádný stůl není bohužel dostatečně dlouhý, aby zabránil případnému zákeřnému atentátu na mojí velikost, a tak jsem se rozhodl zanechat pro mé životopisce tento krátký, ale stručný zápisek. Po vzoru římského Cesara (potažmo i slovo „car“ vychází ze slova César) a jeho pamětí, jsem se rozhodl nazvat tento zápisek „Zápisek ze speciální operace na Ukrajině“.

Narodil jsem se v říjnu v roce 1952. Druhý velký říjen v dějinách, hned po tom prvním Velkém, kdy započala Velká říjnová socialistická revoluce. V té době, kdy jsem byl ještě na houbách, nabývala moci Sociálně demokratická dělnická strana Ruska, která nakonec vyhrála a založila Sovětský svaz. Já se narodil až po Velké vlastenecké válce, kdy už tatíček národů Stalin skomíral (pozn. autora, rozuměj Putina- mimochodem respektuji Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, neboť je jediný, který mě v anketě Největší Rus roku 2017 bohužel porazil). Po něm nastoupil brutální Nikita Sergejevič Chruščov, který nedržel jazyk za zuby a veřejně odsoudil podle mého názoru sympatické, pragmatické praktiky jeho předchůdce (pozn. autora, rozuměj Putina- to by mi snad Dmitrij Medveděv neudělal!). Co rozhodně brutální Nikitu nemělo ani napadnout bylo to, že neměl darovat Krym Ukrajině. Ó jak neruské. Rusové si vždy přeci území zabírali! A já budu pokračovat v této praktické tradici. Bezdůvodně nejsme největší zemí na světě. Odtržení Krymu, tuto geopolitickou katastrofu, stejně tak, jak rozpad Sovětského svazu později, jsem nesl těžce. Ale tuto historickou křivdu s Krymem se mi už podařilo napravit. A podotýkám, že pouze u Krymu nezůstane!

Především, my Rusové si musíme pomáhat. Velkorus musí pomoci mladšímu Bělorusovi, a dokonce i Malorusovi. Starší брат by měl správně nasměrovat svého mladšího братa. O to více, když je v područí fašistů, nacistů či Američanů. A pokud nás prosí o pomoc úplně nejmladší bratříčci z Luhanské a Doněcké lidové republice (téměř ještě batolata), tak jasná pomoc je nasnadě. Nechci ani už vyslovovat jméno této historicky zpropadené (ne)země, protože i to mi připomíná, že nám byla UKROJENA velká země, ale i vážnost.
Však já Vladimír Carovič Putin, dám věci do pořádku ve jménu supervelmoci. Pořádný Ordnung nastolím. Tedy měl jsem na mysli ruský поря́док ve světovém řádu.