V podpalubí je mrtvola!

Anotace: Především není to povídka ale divadelní hra. Bohužel takovou kategorii jsem zde nenašel. Tuhle ptákovinu jsem napsal cca před patnácti lety pro naši kočovnou divadelní společnost Obora.

Velevážené a velectěné publikum,

dovolte, abych Vás přivítal na světové premiéře (první repríze, druhé repríze atd. až světové derniéře) hry "V podpalubí je mrtvola!" Jedná se o jednoaktovku.(Pomocník vchází a ukazuje veliký akt.) Ano, toto je jediný akt, který Vám během představení ukážeme. Hned v úvodu musím zklamat příznivce detektivek, protože se v žádném případě nejedná o hru detektivní. Rovněž bych chtěl upozornit každého, kdo v tomto díle najde jakoukoli myšlenku, že si tuto může ponechat, protože jako autor mohu zodpovědně prohlásit, že jsem do něj žádnou myšlenku nevložil.
Hra, jak už název napovídá, se odehrává na lodi, z čehož vyplývá, že se u Vás během představení může projevit mořská nemoc provázená bolestí hlavy, břicha a především zvracením.
Na závěr bychom Vám chtěli popřát příjemnou zábavu, pevné nervy a silný žaludek. Také bychom Vás chtěli rádi poprosili, abyste v případě, že pocítíte nutkavou potřebu něčím po nás házet, nepoužívali k tomu kameny ani jiné tvrdá předměty s výjimkou peněz. Děkujeme.

(Píseň úvodní, pochopitelně o lodích a kapitánech, ale také o životě)

Nikdo z nás neví, co ví lodní kapitáni,
od břehu k břehu plují a co při tom vidí,
o tom z nás nikdo nemá ani zdání,
a cestou potkávají spoustu různých lidí.

Lodi se životem spoustu společného mají,
jednou jsme Titanic a jinda zase Pinta,
a vlnky ty si s námi stále hrají, hrají,
stejně jak za časů kapitána Flinta.

(Na scéně Gentleman čtoucí noviny a Učitelka.)

Mladík: (zděšeně vbíhá na scénu): V podpalubí je mrtvola!
Gentleman: Já nevím, proč nám někdo neustále musí připomínat tyhle nepříjemné pravdy.
Mladík: Vy o ní víte?
Gentleman: Ale mladíku, v každém podpalubí je nějaká ta mrtvola. A koho to zajímá? Zboří se kvůli tomu svět? Je to důvod, aby se na palubě přestalo tančit? Naopak, čím více je v podpalubí mrtvol, tím více se tančí. Vidíte, i tady se tančí!

(Tanec)

Mladík: Ale co budeme dělat?
Gentleman: Nic. Budeme prostě dělat, že o tom nevíme. Nakonec, dokud nezačne mrtvola příliš zapáchat, jde to docela dobře.
Mladík: Ale to přece nejde, vždyť o ní víme.
Gentleman: Proč by to nešlo? Nakonec lepší mrtvola v podpalubí, než kdyby se dejme tomu...potápěla loď.
Učitelka: Proboha! Nemluvte o potápění lodi. Všimli jste si, kolik je kolem žraloků?
Gentleman: Opravdu! Je tu spousta těch krvelačných bestií, které se živí českými učitelkami.
Učitelka: Ale já jsem česká učitelka!
Gentelman: Tak proto je jich tu tolik! Pozoruhodné, jak vás tu ta tupá stvoření vyčenichala.
Mladík: Soudružko...tedy, pardon, paní uči...
Učitelka: Jsem slečna.
Mladík: Tedy, slečno. Nemějte strach, loď se nepotopí. A dokud jsem tu já ochráním vás třeba i před žraloky.

(Blues o lodi, která tě odváží bůhví kam)

Já pletu si tě s krásným ránem,
když slunce mlhu proráží,
a chtěl bych býti kapitánem
lodi, která tě odváží.

A jako Fráňa Šrámek
chtěl bych tě potkat u splavu,
a když nebudu kapitánem,
tak za tou lodí oplavu.

Gentlelam: (zůstal na scéně sám): Mladík s učitelkou jsou v kajutě, tak si snad konečně v klidu dočtu Timesy, když tu nikdo neblábolí o mrtvolách.
Mladík: (vchází na scénu): Neměli bychom o té mrtvole povědět kapitánu Morganovi?
Gentelman: Proboha! Už zase... No, vidím, že se vás nezbavím. Ostatně, kdo je vůbec ten mrtvý?
Mladík: Neviděl jsem ho dobře, ale myslím, že to je soudruh L.
Gentleman: (směje se): Tak tahle politická mrtvola je to.
Lenin: (vchází) Tak vy jste mě považovali za politickou mrtvolu.
Mladík: Proboha! On je živý!
Lenin: Jistě, já jsem věčně živý.
Gentelman: Poněkud mne znepokojuje, že se tenhle člověk odvažuje na palubu.
Lenin: A teď dovolte, abych vás seznámil s několika detaily. Tak například jsme poněkud změnili kurz.
Mladík: A kam plujeme?
Lenin: Do Leningradu. A tahle loď se jmenuje Aurora.
Gentleman: Myslím, že by pro nás bylo lepší, kdyby se jmenovala Titanic. Mám pocit, že jsem těm žralokům poněkud křivdil. V podstatě jsou to milá a inteligentní zvířátka. (vrhá se přes palubu)
Lenin: A vy, mladíku, si běžte lehnout na mé místo v podpalubí. Nakonec v každém podpalubí musí být nějaká ta mrtvola.

KONEC