Láska rohatá

Anotace: Moje malé dílko, které dramatizuji s dětmi a hrajeme jej pro rodiče.

Sbírka: Hrajeme divadlo

SCÉNA I. PEKLO

 

Na pódiu sedí čert, který zamilovaně kouká na čertici. Hraje píseň TAK MI TEDY HRAJ (1:26). Čertice mu ji  zpívá, prochází se peklem, strašidelně gestikuluje. Po skončení oba mizí za kulisami. Vychází Lucifer, usedá na svůj pekelný trůn.

Lucifer (nadává): „Do pekelnýho pytle! Chásko jedna rohatá! No kde jste kdo?“

Čerti pomalu nelibě vylízají zpoza kulisy, zívají a protahují se, sedají či lehají si ledabyle k Luciferovi na zem.

Lucifer: „To si myslíte, že se budete celý den válet a nic nedělat? Kdo zatopí pod kotli? Kdo naštípe dříví? Kdo ho bude přikládat? A kdo zatočí s těmi hříšníky tam nahoře na zemi?“ (zvedne prst a ostatní ospalí čerti koukají do stropu)

Táta čert Belzebub: „Šéfe, však práce nemá nožičky, tak nikam neuteče.“

Máma čertice Trepifajksloslava: „Dáte si s námi partičku mariáše? Čertovské obrázky, není nad to celý den jen hrát a hrát.“

Lucifer: „ Fujtajksl, do žhavých uhlíků, chásko jedná líná, já s Váma zatočím!

Syn čert Uriáš: „Vaše pekelná milosti, já bych to bral.

Všichni čerti na Uriáše koukají s vyvalenýma očima.

Lucifer: „Co bys bral?“

Uriáš: „No to jak jste ráčil hovořit o tom točení s hříšníky. Tam nahoře se točí různé věci, filmy, pohádky a já nevím co. Tak jestli máte kameru, já Vám je tam natočím.“

Babka: „To bylo něco na Lucifera. To, že jsou čerti líní a že je musí do všeho nutit, to on by nějak překousl, ale hlupáky nesnesl.“

Všichni čerti se začnou smát, až se za břicho popadají, táta Belzebub dává Uriášovi pohlavek.

Lucifer: „Já jsem řekl zatočit s hříšníky. Vidím, že to máš ve svý rohatý hlavě pomotaný. Belzebube, Trepifajksloslavo, do uhelnýho prachu černýho, copak jste toho kluka nic nenaučili?“

Belzebuba Trepifajksloslava (zmateně): „Víte šéfe, my šéfe, ono šéfe...“

Dědek: „Bylo jasné, že Uriášovi rodiče sami moc rozumu nepobrali a tak nezbývalo než aby Lucifer zakročil.“

Lucifer: „Pošleme tě tedy nahoru na zkušenou. Pro kluky a holky jako ty tam mají takové domy, ve kterých se učí číst, psát, počítat a spoustu jiných zajímavých věcí.“

Babka: „To, že Lucifer kdysi dávno do školy chodil a rád, to pochopitelně pečlivě tajil, vždyť celé peklo by se mu smálo, kdyby vědělo, že nosil jen samé jedničky a tajně miloval paní učitelku.“

Lucifer: „Uriáši, rozluč se se všemi.“

Uriáš se se všemi poplácává, začne hrát píseň ČERTÍK INTELEKTUÁL (1:40), dle textu vytahuje táta čert zlaťáky na studia, zpívají nejprve táta čert a máma čertice, postupně se přidávají všichni ostatní.Poté mizí za kulisami.

 

SCÉNA II. ZÁMEK

 

Dědek: „Co by to bylo za pohádku bez království, princů a princezen. Pojďme se na ně teď spolu podívat, co říkáte děti?“

Babka: „Ono to totiž není jen tak obyčejné království, řekněme, že náš pan král Drahoslav je posedlý vzděláváním a tak každý den otevírá Školu princů a princezen. Kde taky jinde by měli zřídit tuto školu než v Chytrém království.“

Dědek: „Pokud mě zrak nešálí, přicházíme právě včas, je pondělí ráno a bude zvonit.“

Na scénu přichází král s třídní knihou, princezny se neochotně courají s aktovkami na zádech na svá místa,  zívají a tváří ve velmi „nadšeně“. Král Drahoslav důležitě zvoní na zvoneček.

Král: „Tak prosím o chvilku klidu, ještě než začneme, uděláme si docházku. Princezna Rozumilka z Chytrého království je tady, viď dcero?

Princezna Rozumilka (s důležitým mudrlantským tónem věčně začtená do knihy, ani se na krále nedívá a dělá že čte): „No jistě že jsem tady tatínku, přece kdybych tu nebyla, asi bych tu neseděla, logika ne?“

Král: „Princezna Smutněnka z Království chmuru?“

Princezna Smutněnka (jako vždy s kapesníčkem a slzou na krajíčku plačtivě): „Tady jsem.“

Král: „Jakpak se daří tatínkovi?“

Princezna Smutněnka (na pokraji slz): Čím dál lépe, děkuji za optání.

Král: „Princezna Krasotinka z Půvabného království?“

Princezna Krasotinka (se vzhlíží ve svém zrcadlu, upravuje si vlasy): Jsem tady.

Král: „Copak jste dělala urozená slečno o víkendu?“

Princezna Krasotinka (se vzhlíží ve svém zrcadlu, upravuje si vlasy, na krále ani nepohlédne): „O víkendu jsme se s mou nejdražší matkou nechaly hýčkat služebnictvem: pleťové masky, relaxační masáže, voňavé zábaly, abychom byly krásné.“

Král: „Princezna Popletka z Království nesmyslů?“

Princezna Popletka (zmateně): „Co prosím? Potřebujete něco prosím?“

Král: „Vznešené dítě, chtělo jste mi něco říct?“

Princezna Popletka (mluví tak zmateně, až se všechny ostatní princezny usmívají): Samozřejmě Vaše urozené královstvo, tedy královské urozenstvo. Mám Vám vyřídit srdečné popravy, teda pozdravy od tatínka a maminky. V sobotu večer jste zván na slavnostní oběd.“

Král: „A ještě nám chybí princ Novák, ostatně jako vždy. To je taky nápad dávat princi takové jméno, v tom Originálním království je vše na hlavu postavené!“

...