Autor x Výtvor

Anotace: Můj malý experiment. Popis toho s čím občas ve své hlavě musím bojovat.

Autor sedí na židli, drží tužku a snaží se psát. Z prázdného listu

papíru zaznívá hlas jeho výtvoru.

 

Výtvor: Tak do čeho mě dnes uvrtáš? Jak tě znám, nebude to nic

              veselého ani příjemného.

 

Autor: (dívá se zadumaně na papír)

 

Výtvor: No tak! Začneš už konečně? Piš něco! Pošli mě zase 

             do toho nejhoršího, co tě napadne. Už se nemůžu dočkat!

 

Autor: O co ti jde? Jsi vymyšlený. Jenom postava. Tak mě nech

             přemýšlet. 

 

Výtvor: Jasně, jen do mě. Nic mi přeci neublíží. To jsi celý ty!

              Promítneš do mě svoje mindráky a jsem ti úplně fuk.

 

Autor: Podívej, píšu, protože mě to baví a navíc je to má práce.

              Je to můj jediný zdroj peněz. A taky mi to pomáhá se 

              odreagovat. Víš dobře, že mám navíc někdy přesné zadání.

              Píšu, jak nejlépe umím. A ty budeš žít tam, kde ti napíšu.

 

Výtvor: Zamyslel ses někdy nad tím, jak mi to ubližuje? Jasně, 

              život tě nebaví, stojí to za hovno, ale proč si to vybíjíš 

              na mě? Co jsem ti kdy udělal?

 

Autor: (povzdechne si, odloží tužku a opře se na židli)

 

Výtvor: Řekni mi upřímně jeden důvod, proč mě nemůžeš přenést

              na pěkné místo. Piš to, co bys chtěl zažívat. Plň si své sny,

              prožívej to, co bys rád. 

 

Autor: Mlč a nech mě myslet.

 

Výtvor: Tak mi odpověz. No tak!

 

Autor: Drž už HUBU!!!!! Nech mě na pokoji a MLČ!!!!! 

             (prudce vstane a přechází po pokoji)

             Co si o sobě myslíš? Že mi můžeš do všeho kecat? Že mě 

             tady budeš prudit? Budeš dělat, co napíšu a jak to napíšu.

             A do toho, co se mi honí hlavou ti nic není. Ani do mého života.

              

Výtvor: Jsi jenom zbabělec, co si neumí otevřít pusu na ostatní. Žiješ 

              jen ve stínu svých snů a nemáš to, kde ventilovat. Tak se opřeš

              do mě. Ale chápeš, že s každým čtením musím vše prožívat

              znovu a znovu? Kdyby to nikdo nečetl, je mi to fuk, ale tím, že

              to dáš k veřejnému čtení, musím pořád dokola dělat, co jsi 

              napsal. Vadí ti to? Ne! Trápí tě to? Ne. Hlavně, když to někdo čte

              a pošle ti dobrou recenzi. 

 

Autor: Já se tím živím! Mám z toho prachy. Nic jiného dělat nemůžu!

 

Výtvor: Seru ti na práci!!!!!! Odpověz mi!!!!!! 

 

Autor: (přižene se ke stolu a skloní se nad papír)

             Proč nepíšu hezky? Proč si neplním sny? Mám STRACH!!!!!!

             (odejde ke křeslu a malému stolku, nalije si panáka whisky)

             Pokaždé, když to zkusím, je mi dobře, když to píšu. Nechám se

             unést a užívám si to. Jenže ten návrat do reality ....... prostě bolí.

             Na chvíli zapomenu a když se v mysli vrátím na zem, tak mám 

             chuť si to hodit. Nemám se tu čeho chytit. Rodina, přátelé, práce,

             přítelkyně....... všechno je pryč. Všechno, co jsem měl rád je v hajzlu.

             Díky psaní mám aspoň pár babek na živobytí. 

             (vypije panáka)

             Když píšu, tak jak píšu, nemusím prožívat ten hnusný skok zpátky

             do reality. ........ A je mi dobře.

   

Výtvor: Ale co já? Co jsem ti kdy udělal? Proč mě tím mučíš? 

 

Autor: Jsi jen v mé hlavě. Nebudu tě poslouchat.

 

Výtvor: Budeš!!!! Nedám ti vydechnout. Neodejdu. Nezmizím.

 

Autor: (přijde zpět ke stolu s papírem)

             Víš, jaké to je žít s někým ve své hlavě? Víš, jak je to těžké? Všechno

             se podělalo jenom kvůli tomu, že mám schizofrenii. Každý mě poslal

             ke dnu. Život se mi zhroutil a ty po mě chceš, abych si tu plnil sny

             psaním. Ty vůbec netušíš, co prožívám každý den. Každej blbej den!!!!! 

 

Výtvor: A tebe snad zajímá, co prožívám já? Napsal jsi už o mě tolik příběhů, 

              lidem se to líbí, popláčou si u smutných chvil, jsou dojati a píšou ti,

              jak to bylo skvělé. Ale co já? Když jsi napsal, že jsem ztratil svou lásku,

              musel jsem to prožít znovu snad tisíckrát. Lidé to četli, poznávali se 

              v tom, ale s každým čtením jsem to zažíval pořád a pořád dokola.

              Nechal si umřít moje rodiče a já pořád zažíval ten den, kdy se to stalo.

              Když to napíšeš, musím to s každým čtením znovu zažít. Tak mi tu

              nefňukej o svém životě, protože ty mi z toho mého děláš peklo!!!!!

 

Autor: (sedne si na židli, povzdechne si a mluví tiše)

             To mě nikdy nenapadlo. .......Ale já jinak psát neumím.....Lidem se to

              líbí.

 

Výtvor: S tím na mě nechoď. Nebuď sobec a mysli taky na mě....... Že se to 

              lidem líbí? Jasně, pobrečí si, vzpomenou si na svůj život, vidí se v tom.

              Je to smutné, jak v té knížce přišel o někoho, koho miloval. To ti říkají,

              viď? Ale komu to vadí, že si tím musím pořád procházet? Vyděláváš 

              na mých příbězích, ale mě tím ničíš.

 

Autor: Je mi to líto. Ale jinak to neumím.

 

Výtvor: Jdi se bodnout. Protože je tvůj život v troskách, tak zničíš i ten můj?

 

Autor: A co bys chtěl? Co mám teda dělat?

         

Výtvor: Nech mě už být! Když neumíš napsat nic jiného, tak si najdi jinou postavu.

 

Autor: (vstane a odejde zpět ke křeslu, sedne si a z kapsy vyndá plato prášků a 

             mluví sám pro sebe)

             A mám toho tak akorát dost. Každej den to samý. Ty hlasy v mojí hlavě ...

             Dokud je nezaženu těmahle malýma pomocníčkama, tak neudělám nic...

             (spolyká několik antidepresiv, prudce vstane a křičí směrem ke stolu 

             s papírem)

             Když vás mám v hlavě, nemůžu psát, když vás utiším, jsem tak mimo, že

             se nesoustředím vůbec na nic! Nechte mě už na pokoji!!!!!!!

             (zhroutí se do křesla a těžce oddechuje)

             Stěžovat si na to, že mi někdo řídí život ........ A co mám říkat já! I já jsem 

             jenom postava na papíře a ........

 

 

 

Hlavní autor: To zase dneska píšu kraviny.

                        ( zmuchlá papír, co popsal, vstane a zapálí si cigaretu )