Průměrnost

Co je to vlastně průměrnost? Jak se vyznačuje průměrný člověk? A není to vlastně urážka? Možná ano, možná ne.

Říct o někom, že je průměrný nemusí být nic hrozného, ovšem záleží na tom, ke komu tuto poznámku směřujeme. Průměrná je dnes většina obyvatelstva. Máme průměrné vzdělání, plat, zdraví atd. Ale proč? Proč nemáme potřebu se odlišit od ostatních, ať už k horšímu nebo k lepšímu? Z čeho máme strach?

Dle mého názoru je to hlavně v lidech. Zřejmě nevidíme důvod, proč bychom měli opouštět svou komfortní zónu. „Mám se dobře, tak proč se snažit?“, může být argument této většiny. Já bych se ale ptal „Mám se dobře, ale proč se nemít ještě líp?“ Tohle by se dalo vztáhnout na nejrůznější odvětví – škola, vztahy nebo třeba podnikání. Ve škole jsou odlišní ti, kteří se učí (tzv. šprti) a ti, kteří ne. Pak je ta skupina mezi, která je průměrná. To samé v podnikání. Jakto, že někdo celý život žije tak říkajíc od výplaty k výplatě, nebo hůř na sociální podpoře, zatímco někdo další, klidně i ve stejné věkové kategorii, je schopen vybudovat prosperující firmu? To není o vzdělání. Vezměte si třeba Steva Jobse. Vystudoval de facto pouze střední školu a přitom se zasloužil o vznik jedné z nynějších největších společnosti – Apple.  Dále například Mark Zuckerberg, jenž ještě během studia na Harvardu, které mimochodem nedokončil, založil sociální síť Facebook a ve svých 29 letech je jedním z nejbohatších lidí na světě.

Když nad tím přemýšlím, průměrnost je svým způsobem nemoc a většina se zkrátka nechce léčit. Přitom stačí tak málo – opustit svou komfortní zónu a vystoupit tak z davu. Změnit svůj přístup. Odlišit se od ostatních. Přestat být průměrným.