Ano miláčku, máš pravdu.

Ano miláčku, máš pravdu.

Anotace: ...příběh, kratičký příběh sedmi měsíců a sedmi dnů...

Sedm měsíců a sedm dnů. Sedm měsíců a sedm dnů, den za dnem spolu. Rukou v ruce chodíme ulicí, smějeme se a povídáme.
Zažívali jsme krásné období. Vánoční mši, Silvestr, procházky nocí, festivaly, dokonce jsme spolu skoro tři měsíce bydleli.
On mi však nevěřil, pořád měl domnění, že ho podvádím. A já??? Dala jsem mu sedm měsíců a sedm dní svého života, sedm měsíců a sedm dní věrnosti.Obětovala jsem pro něj to, co bych nikdy pro nikoho neobětovala. Žila jsem jen pro něj.Ať jsem byla kdekoli, pořád jsem myslela jen a jen na něj. Ano, nepsala jsem mu každou minutu, když jsem byla na týden stovky kilometrů daleko. Víte ale proč? Týden od něho pro mě znamenal věčnost. Snažila jsem se aspoň chvíli na něj nemyslet. Chtěla jsem být s ním, ale bohužel to právě nešlo, tak jsem si chtěla pro jednou užívat kamarády bez něho. Nebýt na něm tak závislá.
On to ale neviděl. Snažila jsem se ze všech sil, ale teď vidím, že málo.
Znamenal pro mě slunce i měsíc, život i smrt. Znamenal pro mě celičký svět.
Jeho objetí a jeho polibky pro mě byly něčím nepopsatelným. Naše společné noci a rána mě naplňovaly něčím úžasným. Dnem za dnem jsem se těšila jak budeme spolu. A teď?
Těším se až zapomenu, není to ironie? Není! Ublížil mi, ublížil mi moc....
Kouřím jednu za druhou a pořád přemýšlím, píšu slovo za slovem a pořád přemýšlím.
Kde byla ta chyba? Co bylo špatně? Asi všechno, já chtěla jeho i kamarády. On zas být jen semnou. Chtěla jsem, aby pochopil, že on je ten, na místě prvním, že on je ten, kvůli kterému bych život dala. Ale marně. To, že jsem chtěla kamarády i jeho, byla chyba. Teď už to vím. Nemůže mít člověk v životě vše, co potřebuje. Já nepotřebovala nic jiného než jeho-mou držtičku a mé kamarády. On ale nechápal, proč, i když má čas, nechci být s ním, ale s kamarády. Viděl v tom zas jen nevěru. A já mu nedokázala vysvětlit, že ho tak moc miluji proto nechci být pořád s ním, že se bojím toho, že se okoukáme, že si budeme lézt na nervy.
Tak jsem si musela vybrat.
Víte čeho, ale nejvíce lituji? Ne těch sedmi měsíců a sedmi dnů, ne toho, že s ním už nejsem, protože vím, že jsem pro to udělala maximum. Jediné čeho lituji je to, že jsem ho nepodvedla.
Mohla jsem mu aspoň teď říci, ano miláčku, máš pravdu!
Autor KLARISA, 08.08.2009
Přečteno 437x
Tipy 2
Poslední tipující: Sůva
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

život bys mu dala, ale veškerý čas ne? budiž, žádná závislost není zdravá:/

24.07.2010 16:41:00 | Lilien

líbí

Vypadám v tom jako Hajzl, možná jsem... Ale zapomněla si dodat, že kamarádi znamenalo - hospoda, alkohol, hulení...:-( A když připočtem, že mezi kamárady bylo hodně těch co ochutnali Tvé rtíky a ne-li více, těžko se dá věřit... To se fakt omlouvám... Držtička

26.08.2009 11:46:00 | MisaTurek

líbí

Dojemný příběh...a ten konec neměl chybu...:)

08.08.2009 19:14:00 | Mak

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí