Zímní olympijské hry 2022 - zhodnocení a zamyšlení

Anotace: ZOH 2022 jsou za námi. Sepsal jsem takovou svou úvahu nebo spíš tok myšlenek. Je to dlouhé a čtěte jen pokud máte deset minut zbytečného času:-))) Bo jsou to jen moje pindy a rádoby chytré kecy. Nicméně sepsat jsem to chtěl.

Zimní olympijské hry 2022 jsou minulostí. Provázelo je bezpočet problémů, ať už spojených s Covidem, místem konání nebo například povětrnostními podmínkami. Já se na ně i tak těšil, protože zkrátka rád sleduji sport, jelikož sám umím kulové a nejlepší jsem v disciplíně „spánek volným způsobem“. Škoda, že to není v programu her, získal bych pro naši zem spoustu medailí a byl oslavován.  Anebo bych se probudil dřív než bych plánoval a skončil v poli poražených. A dostal bych sodu od českých „fanoušků“.

„Proč tam jezdil?“

„Za naše prachy se vyspat to jo, ale předvést pořádný spánek, to ne!“

„Jen další z turistů.“

Jenže lidi, já fakt poctivě spánek trénuji. Dal bych do toho vše a makal, seč by mi síly stačily.

Pro nás nedopadla olympiáda kdovíjak dobře. Pouhé dvě medaile jsou zklamáním i pro mě. Občas mi ale přijde, že každý si myslí, že jsme jich běžně získávali třicet a kdo medaili nemá je k ničemu. Minulé tři olympiády nás však dosti namlsaly a tak je tenhle „sešup“ očividný. Jinak ale dřív bylo naší normou většinou „jen“ tři medaile“. Často se o medaile postaraly skutečně „jednotky“ sportovců. Hokejisté nebo Neumannová. Případně Bauer nebo Valenta. V 1994 v Lillehammeru jsme nezískaly medaili žádnou. V posledních letech se objevily výjimečné sportovkyně jako Sáblíková, Samková či Ledecká. Ti tvořili velké procento našeho zisku cenných kovů. A potom biatlonisté. Do roku 2014 tento sport moc lidí nezajímal, jenže skvělá generace během pár let strhla veškerou pozornost lidí v rámci zimních sportů. Silná generace je pryč a zbyl nesmírný tlak na jedinou závodnici – Markétu Davidovou. A ten tlak může být i dost zhoubný. Odstřelila si posledním výstřelem zlatou medaili a skončila šestá v Individuálním závodě. A našli se jedinci, co jí píší zprávy, aby se omluvila národu za své výkony. Kurva proč? Jasně, uběhl rok od titulu mistryně světa a to je pro většinu lidí tak dlouhá doba a vše je zapomenuto. Nyní neudělala medaili, tak je zákonitě ta špatná.

Hodně jsem odběhl od toho, co jsem chtěl psát, tak tedy zpět. Dvě medaile a také několik dalších výborných výsledků. Ledecká krom zlata „na prkně“ skončila pátá v Super-G a čtvrtá v kombinaci. Davidová šestá a čtvrtá v závěrečném „masáku“. Sáblíková čtvrtá na 3000 metrů. Potěšilo mě sedmé místo Fernstädtové ve skeletonu nebo výborná premiéra českého curlingu na OH v podobě šestého místa manželů Paulových. Rovněž solidně dopadla i premiéra českých hokejistek, ačkoliv to mohlo být ještě o kousek lepší. Všimněte si, že výsledky dělají hlavně holky. Vcelku k zamyšlení.

No a popravdě bylo i dost průměrných, nevýrazných nebo dokonce špatných výsledků.

Ale má kvůli tomu člověk nadávat? Může, ale dle mého názoru určitě ne psát osobní nadávky sportovcům.

Smutně mi také párkrát bylo. Při hře našeho hokejového týmu, při sledování skokanů na lyžích (nicméně třeba osmnáctý flek Koudelky po zranění nebylo vůbec špatné) nebo při zmaru mužské biatlonové štafety. Špatné výsledky krasobruslařů. Ale je to sport. Klišé jak vyšité, ale co by to bylo jiného? Člověk by rád viděl naše reprezentanty v čele, ale bohužel to není asi reálné. Nechci zabíhat do problémů jednotlivých sportů, protože jsem těžký laik a rozumím tomu jak koza náklaďáku.

„Tak tam neměli jezdit.“

Hm, ale to by zas přeci bylo škoda, neúčastnit se a alespoň zkusit uspět. Neúčast by potom možná i znamenala další propad našeho sportu. Odliv sponzorů a peněz.

A viděl jsem i nadějné výkony do budoucna.

České sprintery a sprinterky v klasickém lyžování. Zatím ne úplně zářivé výsledky, ale dle mého se poslední dva roky tento sport zas trochu zvedá navzdory tomu, že například Michalu Novákovi se olympiáda hrubě nevyvedla.

Pokud se bude český ženský hokej dále rozvíjet, příští olympiáda by klidně mohla být pro naše barvy lepší. To samé skokanky na lyžích. Sestry Indráčkovy a Klára Ulrichová jsou velmi mladé.

Propíraný biatlon také není tak špatný jak se teď všude píše. U žen je letošní rok lepší (7.místo v SP v rámci národů) a jde to vidět jak u Jislové, jejíž postavení v žebříčku je o parník lepší (holt na OH už nebyla forma). Překvapila dobrými výsledky Charvátová (ačkoliv kdo ví, zda a jak bude pokračovat). Pokud Davidová u biatlonu zůstane, tak vrchol kariéry by mohly být právě příští olympijské hry. Potěšila mladá Terka Voborníková, která má velký potenciál. Je ale pravda, že v juniorkách ale tolik úspěchů nemáme. Uvidíme, jak se bude dařit například Vinklárkové či ještě mladší Masaříkové.

V mužích to bylo špatné. Krčmářovi vyšel jediný závod (sprint – šestnáctý flek znamenal dobrou pozici pro stíhačku a solidní výsledek) a jinak to nešlo. Do budoucna by to však mohlo být zajímavé. Začne se dařit Štvrteckému? Zatím se s přechodem mezi dospělé nesrovnal, ale je mu stále jen třiadvacet. Obrovský potenciál má ještě mladší Karlík, který zajel dobrou olympiádu. No a pak jsou další junioři, kteří sbírají úspěchy v mládežnických kategoriích. Hornig, Mareček, Mánek, Abrahám. Kéž by se povedlo, aby tito kluci uspěli.

Nebyla to pro nás úspěšná olympiáda, ale i prohrávat se musí umět. Ano, můžeme být zklamaní a určitě nelze jen mávnout rukou nad tím, jak se některé sporty dostaly na horší úroveň. Ale dělat ze sportovců pomalu darebáky a vyžírky, co se někam jedou jen dovolenkovat, s tím nesouhlasím. Jistě, nad výkony některých jsem taky jen kroutil hlavou, nicméně jsem fanoušek. Fandím a budu fandit dál. Třeba na ten omílaný biatlon jsem se díval v dobách, kdy se našim moc nedařilo, a každý bodík byl úspěch. Proto jsem rád, za každou medaili nebo prostě dobrý výkon. Zároveň na něj prostě rád koukám a musím uznat, když je někdo prostě lepší než naši.

Všem přeji, aby měli nadhled a sport si užívali. Ať už jako diváci nebo aktivní sportovci. Já věřím, že příští olympiáda bude pro nás úspěšnější, ačkoliv přiblížit se medailovému zisku ze Sochi je poněkud nereálné. Ale kdo ví. Držím palce českému sportu.