Smrt je tu

Zrovna dnes, když sem přišla domů, zjistila jsem, že před barákem stojí pohřební vůz. Prvně mě napadlo jestli to není snad někdo blízký! Ulevilo se mi, když jsem viděla mamku živou,nikdo jiný od nás to být nemohl. Pak sem se hned musela optat co se stalo. Bála jsem se aby to nebyl někdo od kamarádky. Ne, ale zřejmě se zabil mladý muž, se kterým jsme dříve a s jeho dcerou chodili ven. Byla jsem v šoku,když sem si uvědomila kdo to je. Najednou sem neměla v hlavě nic. Snažila jsem se nebrečet, povedlo se, ale moje nálada klesla pod bod mrazu. Dokud jen slyším, že někdo zemřel a není to nikdo blízký bo tak, tak jsem v pohodě, jenže teď to byl člověk, kterýho jsem znala. Viděla jsem jak nesli rakev do bytovky! Uvědomila jsem si, že člověk to vnímá, jen když to vidí. A já tohle viděla. Měla jsem to jednodušší nenašla jsem jeho tělo v krvi.Jeho asi 9 lettá dcera ano. Asi z toho měla šok, a zanechá to v ní něco co se úkaže až bude starší, ale proč se rodiče té holky chtěli rozejít? Proč se hádali, a co se u nich vlastně stalo?? Buď to byla sebevražda nebo taky domácí vražda. To se dozvím asi až v novinách. Je mi líto nejen toho pána, ale taky jeho rodiny, všech známích. Protože ten kdo nepozná smrt mezi blízkými, nikdy nepochopí jak je těm druhým.
Já tochápu, mě den před vánoci zemřela babička. Byl to rok 2004. A teprve dnes sem se o tom nějak více zmínila. Byli to pro mne nejhorší Vánoce, jaký jsem zažila. Nestihla jsem ji ani popřát a už bylo pozdě. Pořád sem se dokopávala k tomu abych předala někomu ten dáreček a přaní aby ji to odvezl do nemocnice, až bylo pozdě. A ten dárek??? Předala jsem ho se slovy:"Dejte jí to na hrob." Milovala jsem ji a nikdy na ni nezapomenu, stejně tak jako na souseda, který to musel mít těžký, ale byl fajn. Všechny budu mít v pamněti v srdci a v hlavě. Tam je každý vytesán a jen tak od tamtud nezmizí!