Anotace: Na pomezí úvahy, povídky a "pitvy". Jsem to tak trochu já, tak trochu to nejsem já. Kde je ta hranice, netuším.
To člověka nutí uvažovat sám nad sebou.
Aspoň mě.
01.03.2008 19:15:00 | Grafomanická MIA
Jak to že mi tahle úvaha dřív unikla? Mno, moje škoda, že:) Moc povedené, ale to určitě víš:)
17.09.2007 21:26:00 | Jimmy Ručka
Není to náhodou tvoje duše v mnoha podobáćh? Každý
se nějak hledáme. Třeba ty najdeš mne a nebo mnohem
víc, na věci o sobě, o kterých jsi doposud neměla ani
šajnu.
13.03.2007 13:56:00 | jehlaspichlas
Zajímavý nápad a to se cení:)
16.02.2007 12:44:00 | paranoidandroid
Je to takový promiskuitní vztah. Držíš si ho pod pokličkou. Jen aby Tě nevyšplouchla. Mám ho taky dokonce takový nějaký zvětšený asi parabolický. Jsou tam věci co na dálku nespatříš. Tady v práci ho nemáme. Tak se dívám jak na lidi působí. Vyčtu to z jejich tváře. Neotáčí se za ním. Jsou tací co to u nich takto není. Když to u mne nastane je něco jinak. To ho pak hledám.
28.11.2006 14:05:00 | umělec2
Báječný skvělý... Co víc říct? Snad jen, že tuhle povídku bych asi napsat nemohla. Já totiž od zrcadla většinou zděšeně utíkám.:o)
01.11.2006 19:29:00 | Sokolička
Tak tohle se mi opravdu líbilo. Super... Skvělý nápad...
01.04.2006 21:18:00 | Peprmintka