Má voda, já jsem voda

Má voda, já jsem voda

Anotace: Přečtěte si to jestli chcete, šlo to od srdce!

Jako obyčejně sedím u svého stolu a houpu se na mé židli, s kytarou v ruce se snažím naučit jednu skladbu. Pochvíli odložím kytaru a přemýšlím co dál? Co vlastně budu dělat? Je mi 15 a já sedím doma na zadku a nudím se! Proč? To je má otázka! Proč? Vždyť bych měl být s kámošem a lítat venku! Ale já ne, já sedím doma, buď za počítačem nebo za knížkou, anebo jak už jsem řekl s kytarou! Chtěl bych jít ven, dokud je hezky, dokud nepřijde studená zlá zima, ale co venku, mě to venku samotného nebaví! Tak to je začarovaný kruh!
Vytáhnu mobil a prohlížím seznam jestli tam není někdo komu bych napsal, je vždy tam někdo je , neboť já mám hodně přátel, kamarádů, kamarádíčků. Leč většinu, nepočítám mezi své přátele, neboť se s nimi nebavím, mám pár nejlepších, nejbližších přátel : Michala, Romana, Pavla, Báru, Verču i Áju se kterou jsem se nebavil ani nepamatuji, asi o prázdninách. Právě jim ze všech nejvíce věřím, jich si nejvíce vážím, jsou to oni ,mí skuteční přátele, před kterými nemusím nic předstírat nebo hrát, jsem rád že je mám a mám je rád. Ale proč bych je otravoval svojí nudou, svými starostmi, když oni se určitě skvěle baví.
No, nic beru klíče, mobil a jdu ven, beru své sotva jedoucí kolo a jedu na most. Most pod kterým protéká řeka, řeka Bystřice. Sednu na zábradlí a koukám do vody. Voda teče nevázaně na lidské city, obavy, starosti a trápení. Její úplně jedno, že nad ni sedím a koukám na ni a že se trápím! Ne, není to nudou je to něčím jiným. Asi si nikdo neuvědomuje, když mě o hodinách nebo mimo ně slyší říkat něco velmi vtipného či komického, že si tím vlastně kompenzuji svoji samotu a tichost, které mě ničí a požírá zevnitř, za živa! Častokrát jsem si říkal, že bych se měl někomu svěřit, několikrát jsem o to usiloval u osob u kterých jsem si byl jistý, že mi naslouchají, ale vždy jsem se mýlil, nakonec mě i s mými starostmi poslali někam, ne doslovně, neboť by to tak neřekli, leč podvědomě, nebo jinými způsoby! Nikdy bych se takto nesvěřil kamarádovi, vždyť se ode mne očekává, že bude sranda a zábava. S takovými starostmi se kamarádovi nelze svěřit, ale své přítelkyni, lze. Protože, kdo ti je bližší než ten koho objímáš a cítíš se jako jeho součástí? Kdo? Nikdo! Jen ona tě může politovat, ona tě může utišit a pak je dobře. Já tuto možnost měl, častokrát ale nevyužil. Tak a teď už nemám žádnou šanci, žádnou možnost. Tak tam na tom mostě sedím na zábradlí a koukám na vodu, přemýšlím o životě. Najednou se voda rozevře a já uvidím tu hroznou krásu. Vstanu, postavím se na zábradlí a skočím do rozevřené vody, skočím do krásy, do bezstarostného žití, žádné starosti ani strasti, jen klid……Voda se za mnou zase uzavřela a já se stal její součástí koukám s ni, na ty lidi se svými starostmi, jak koukají na vodu, která si utíká a já s ní………
Autor Marcus Oplus, 27.10.2006
Přečteno 706x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Musím souhlasit s ostatními. Něco, co se dokáže tak dotknout citů, jsem už dlouho nečetla.

02.04.2009 10:16:00 | Alexandrina

líbí

Je to moc krásný, já zase potřebuju, aby někdo utišil mě, ale nikdo to neudělá. Ten, od koho jsem to mohla chtít, mi ještě přidal. Napsal jsi to moc hezky.

17.06.2007 21:17:00 | Ariella13

líbí

pojď se mnou ven...někdy,až bude venku pršet a všude bude takové to ponuré ticho...můžeme mluvit...úplně ovšem...až nebude nikdo,s kým se dá jen mluvit...o starostech a trápení...pojď se mnou ven...dívat se do vody,ale skákat?skákat nebudeme...

16.06.2007 21:41:00 | ztracená

líbí

Dvěmi slovy..."opravdový" a "krásný"...teda nikdy bych do tebe neřekla, že seš takovej, jakej seš...a hlavně bych si nikdy nemyslela, že toho mámě tolik společnýho!! Já někdy prostě přemejšlim až moc...pořád dokola nad tím samým...co to je vůbec za život, když jen sedim doma a užírám se nad mindrákama a jinejma věcma...a tak se jednoho dne došla k závěru, že ho možná ani nemá cenu žít...a to byla pěkná blbost, ptž sem tim ubližovala lidem, který mám ráda a nebylo jich málo, jak sem zjistila...ale ani jeden mi nepomoh...tim chchi jen říct, že ačkoli se vypovídáš někomu, komu věříš, nemusí ti pomoct, ať už je to tím, že nechce bo chce a jen neví jak...kadopádně se mi aspoň trochu ulevilo na duši a teď už vím, za kým můžu jít...zkus to taky...někomu se svěřit a uvidíš pro příště jestli to byl ten správnej člověk nebo ne...a až se budeš zas někdy nudit a já taky, tak se třeba můžem sejít, nudit se spolu a nebo aji pokecat =)

05.11.2006 17:42:00 | Broken Angel

líbí

Nevím proč, ale trochu mi to připomíná styl Báry, když se nemůže svěřit tak se z toho vypíše... Jinak co dodat???

28.10.2006 17:13:00 | Valoar

líbí

Marku vlastně nevím proč, ale chtělo se mi brečet. Fakt a to jsem nebrečela ani nepamatuju.dostalo mě to- kolikrát se cejtíme všichni stejně, že nemáme nikoho, komu bychom se mohli svěřit.Takže v tom nejsi sám, i když to není zrovna útěcha. Jen jsem ti chtěla říct, že se svými starostmi a nudou klidně ke svým přátelům přijít můžeš,teda ke mně určitě.Protože od toho by měli přátelé být, i když kolikrát chtějí jen tu zábavu. Piš dál, zdálo se mi, že chyb je tam míň a celkově se to dalo číst, zkusila bych být tebou i něco jiného než fantasy. Asi tak..s pozdravem Bára!

28.10.2006 12:19:00 | Barunka=o)

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí