Byl člověk, který chodil stejnou cestou spoustu let.
Na své cestě se později již neohlížel a nic ho nezaujalo.
Jednoho dne se tedy rozhodl, že tuto cestu půjde s hlavou zvednutou k oblakům. Ani na vteřinu nesklopí hlavu k zemi a půjde podle paměti.
Jak se rozhodl, tak také udělal. Šel a šel a zpočátku se mu dařilo. Po nějaké době ovšem šlápl do prázdna, spadl do velké hluboké jámy a zlomil si vaz.
Ukázalo se, že v půli své cesty se ztratil ve svých myšlenkách a šel úplně jiným směrem.
30.05.2026 21:25:44 šuměnka
tak to ho evidentně niterná paměť zavedla přesně, kde měl být...
neztratil se v myšlenkách, naopak našel směr do jiných dimenzí prostoupit :)*