Návštěvnost
Básně autora Hanuš
Nalezeno 234 záznamů. Zobrazuji 1-20.
In the silence of my heart, I am standing naked, risking another slide, by going deeper where my emotions never end, Is that love, which has always been meant?
Tenkrát plamen dohořel, V mém zajetí z holých stěn, Ten havran ve svých proměnách, Zemí prázdnou jsem šel, A strach v sobě měl, Do duše mi někdo sáhl
Cleaning my soul, the mud I am drowning in, I am not getting further, inside the room I keep walking in
Víš mnohokrát, Já snil v noci o tvé kráse, chci si lhát, že do Tebe nejsem blázen
Na baru začneme Jacka pít a kolem házet řeči medový, v tůních se oči utopí a lži nám snadno uvěříš, že já a ty jsme na stejný lodi, že láska nás vždycky hodně bolí
Touha v nás, ta láva v kráteru schovaná, přijde zas, dřív než se noc loučit začíná
V duši šrám, těch ran se dotýkám, s tebou vím, že s lehkostí žiju a nicotě unikám
That moment in time, bare trees, leaves falling down, enchanted by the voice of a raven, I was sure, it spoke about the heaven.
Cítím, jak mě láska mění, jak ve mě dýchá ta svěží síla z pralesů, ta láska je jako rozvodněná řeka, a kouzlo má, jak letní vítr, co v polích prstem kreslí do klasů.
I am walking the last mile to the universe, I want to put things right, I want to see the sense.
Mráz si venku hraje, do oken monogram nakreslí, a bílý sníh do rána neroztaje, ve stráni zůstává ležet tajemství. Jedné krásné dívky, která láskou dýchala...
Cítím, jak mě opijí tvůj hlas, Cítím, jak všechen smutek náhle zhasl, Za oponou matných všedních dnů, Nevnímám šum křídel havranů
Divoké vášně, pořád je hlídaš? teď piješ z poháru zapomnění, jsi na řadě pokerový karty mícháš
Poslední den včerejšího člověka
Tváře z kalných podob, ve svém nitru objevil, co spatřil v zrcadle nahém
Mráz, kterým mě snadno spálíš,nech vychladnout, divoce se jen tváříš
V dlani mám, ten krásný nový květ, sdílím s tebou motýlí svět, když teď usínáš v náručí mém, a motýli barevní dolétli až sem.
Láskyplné objetí, a dlaní po kabátu ji sjel, Ti dva nic neřeší, z čirého nebe blesk do nich sjel. Možná se chtěl ohlédnout, jeho rtům však nedá vydechnout, tak líbají se tu víc, bez riskování, by nebylo nic....
Všechno krásný s tebou, na prstech znovu sčítám, jak běžíš loukou a já volně dýchám,potom tvář svou do skel růží více neskrývám
žádné zítra, jenom teď, hejno racků krouží nad štítem střech, stačí říct jen pár slov místo dlouhých vět, být Ikarem riskoval bych pád, s pokorou, s vděčností, pro tebe, rád
Chceš teď znát, jestli čas stopý tvý, ve mě dávno zahladil, tisíckrát, vidím křehký bílý sníh, tam v síti zvláštních chvil...