Návštěvnost
Básně autora Hanuš
Nalezeno 233 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Svítá.... Ledový vítr náhle ztichl,....Svítá.....Staré šaty jsem svlíkl....Svítá...Možná věčnost, možná okamžik,...Svítá... rozevřu dlaň a řeknu ,,Dík,,
Mé kroky duní v prázdnu, Ranní červánky jsou to nad čím žasnu, Nemám rád soutěživý svět......
Velký plány můžeš mít, dlouhou míli k cíli jít, nebo zavřít oči a chvíli snít. Vír myšlenek ve spáncích, prázdno, ticho a němý křik, Páska na očích, co brání pochopit...
Báseň z přítmí rána a probouzení se..... a nebo jsme umřeli a sen byl život?
Věčné jaro v proudech plyne, je opilé, ale hrozně milé, jako tanečnice zkouší tančit bez závad....
potlačené city, halucinace, tajemno.....ale také hudební text
Na dostřel tětiv bílých luků, zásahem střel, otáčím se kolem Tvých boků
V děravý dodávce, na břehu u jezera, balím si cigára, byt byl pro mě cela, byliny vdechuji, sladký rum polykám, věčně se raduji, čas už nevnímám, nestoupám po větru, proudy mě unáší, bosky na prkně, vlnobití prorážím....
Víš mnohokrát, Já snil v noci o tvé kráse, chci si lhát, že do Tebe nejsem blázen
Když v poli zlatých klasů, vítr z bouří do nás sáhl, zmámeni pro tu krásu
V hlíně černých polí, Jaro šaty obléká, Stojím v úžasu, Déšť mnou protéká, Z místa se nechci hnout, Mé paže poutá vinná réva.....
Nastavte dlaně, rozdávám vítr a stébla trávy co tiše vlají, záhadu, kterou všichni tak rádi tají, prostoupí tvoji duši a tělo, to všechno už tu bylo...
Chci se volně nadechnout, A křídla více roztáhnout, V přítomné chvíli jen tak být, Nespoután jako vítr nad horou, Jako bouře, co se valí krajinou, Kdy z listí stuhy barev jsou, A lehkost bytí hraje na strunu mou, Hraj, ať...
Chceme naplno žít a každým dnem umírat, pro krásu růží dlaně o trny rozdírat...A z drobných kapek krve, co ti spadnou na kůži, nakreslím život a mnohem víc na tvá ńadra tuší
Je to kvůli té mladé dámě, tu krásu z dávných mýtu známe, ona jde promenádou dál, pospíchám, abych ji do náručí vzal. Její hnědé vlasy a boky do všech směrů vlají, převhrnu s kávou stůl, dřív než ona celé davy.....
Zmrzlou zem, žhnou zlaté páry, noc střídá den, do dáli tichem jsou neseni.......
víš ta pravda je nám souzená, ta odvaha žít ti zlomí ramena a třeba i srdce a žádný chirurg to nití nezpraví, strach je falešný bezpráví, co tě užírá a poutá tvoje krásný hebký ruce....
Do žil se vpila každá vteřina, v ní zlaté listí na zem padat začíná, a já tě v sobě mám. Vnímám čisté nebe, dýchám svěží vzduch, čas je pouhé nic a prázdný blud...
A zvláštní vítr je unáší, jako zlatý podzimní listí, co možná poslední den na slunci, zdá se tak průzračně čistý...
A mraky letí nízko, teď se tady blýsklo a zlatý déšť řeku v Máji rozvášní. Ona šaty svléká, že na milého už čeká, to jistě není žádné tajemství. A vzduch se náhle chvěje, Ví, kam to všechno spěje, že na tenhle příběh slova vůbec nestačí....