Návštěvnost
Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 1-20.
to už se občas stane, že city se objeví v nepravou chvíli, když možná ten druhý dochází k cíli, tak proč si mi dával naděje, když teď se ztrácíš, jak v létě závěje..
Co všechno se dá napsat větou jednou, ke které možná se Tvé oči zvednou až slova dám Ti číst, jsi moje štěstí víš..
Čas vánoční, purpura voní, nadešel dárků čas, jeden před druhým možná se skloní a zazní tichý hlas.
Srdce se zbláznilo, všechno se otupilo ve mě, netoužím po ničem, než obejmout Tě pevně, do očí se Ti dívat, celičkýho Tě líbat, však to bys nesměl odcházet a v jiné lásku nacházet..
Vzpomínka na platonickou lásku.
Přesto, že nemůžem být spolu, přesto, že musíme být bez sebe, si moje láska veliká a mám ráda jen Tebe.
Bez rýmu chtěla bych Ti říct, co v mojí duší skrývá se, možná to víš, tak neptá se Tvůj ret, máš všechno, tak proč hned měnit svět.
Stesku jsem plná a lásky taky, Ty daleko si ode mně, ze srdce zbývaj jen prázdné vraky a myšlenky pouhé nadějné. Jsem s Tebou i když jsi v dálce, jsem v myšlenkách Ti na dosah, však čekám jak se rozhodneme a nebo zas bude každý sám.
Někdy by člověk všecko dal, kdyby mohl nezměnitelné změnit, však ani zlato za drahokam, nedá se vždycky směnit.
Tvůj pohled z očí do očí, co se mnou dělá divy, Tvá blízkost co uvnitř mě vyvolává mrazení, to všechno a ještě mnohem víc mi teď chybí, když jsi pryč a zbývá jenom snění.
Srdíčko pláče i směje se zároveň, má láska k Tobě je jako pochodeň, ať už si zase zpátky a mám Tě vedle sebe bych na cestu Ti řekla ráda, však je to mnohem silnější, když chci víc než kamaráda..
Tak mám hlavu popletenou, pomotanou vlnkama a zmateně si v tom plavu a nevím, co s rukama. Tak mám hlavu popletenou, jsem Tě plná po okraj, doufám, že si na tom stejně a přijde už jenom ráj.
Poslala bych Ti kousek sebe, po vánku, větru, po sluníčku, však žalovalo mi modré nebe, že už mě nenosíš v svém srdíčku.
Čím víc chci zapomenout tím víc na Tebe myslím a tím víc mi scházíš, umlčet lásku se nedaří a v srdci mě pořád hřeje, je těžké srdci vyhovět, když milovat si Tě přeje a s zimou příšlo předjaří.
Takový malý poblouznění, co bylo včera dneska není..
Daleko i blízko, vysoko i nízko, jsi..
Píšu Ti písmenka na horkou pleť, chtěla bych s Tebou být napořád - teď.
Co je láska, když tu nejsi, jen volání prázdné do tmy, miláčku můj kde jsi? Proč se neozýváš a proč se nevracíš, proč jen v mých snech ke mně se obracíš, jen já vím jak mi je ač někdy sama poznávám se stěží, city nezastavím, za Tebou dál běží..
Někdy nezbývá nic než snění, obzvlášt, když láska blízko není, když srdíčko je citů plné a trápí se jen, trošku pomůže hezký sen.
Patří Ti lásko srdce mé, mám ho u Tebe schovaný, než se zas vítr přežene a než se bouře unaví. Patří Ti lásko srdce mé, zůstalo navždy za mořem, třeba se ještě se ještě sejdeme a nebude to jenom sen.