Profil autora ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Profil autora ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Pošli vzkaz
Žena
26 let

Naposledy aktivní
24.01.2019 12:56:23

svět, z něhož jednou budu vytržena.

Tipy obdržené: 1068
Tipy rozdané: 1733

Komentáře obdržené: 479
Komentáře rozdané: 1882
 (k cizím dílům: 1386)

Přidej k oblíbeným
Přidej k blokovaným
Autor píše o sobě

"Vsechno zajiste co se narodilo z Boha premaha svet ! A co je to co premaha svet? Totiz VIRA NASE ! AMEN!"
"Nakonec budou jen dva druhy lidí.
Ti, kteří Bohu řeknou "buď vůle Tvá"
a ti, kterým Bůh řekne "buď vůle tvá.
C. S. LEWIS"

_________________
Citát z Bible:
A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
1K 13,13 E

_________________



1 Korintským 13:1 Keby som hovoril ľudskými jazyky aj anjelskými, a keby som nemal lásky, bol by som cvendžiacim kovom alebo zvučiacim zvonom.
2 A keby som mal proroctvo a vedel všetky tajomstvá a mal každú vedomosť a keby som mal akúkoľvek vieru, takže by som vrchy prenášal a lásky keby som nemal, nič nie som.
3 A keby som vynaložil na dobročinnosť všetko svoje imanie a keby som vydal svoje telo, aby som bol upálený, a lásky keby som nemal, nič mi to neprospieva.
4 Láska zhovieva, je dobrotivá; láska nezávidí; láska sa nechlúbi, nenadúva sa,
5 nechová sa neslušne, nehľadá svojho vlastného, nerozhorčuje sa, nemyslí na zlé,
6 neraduje sa neprávosti, ale sa spolu raduje pravde;
7 všetko znáša, všetko verí, všetkého sa nadeje, všetko nesie trpezlive.
8 Láska nikdy neprestáva.
Tak to jsem já,Tvořilka Lenka. No, ostatně mám i profil zde Tvořilka Lenka Čajková :)

"Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Když se zeptám, co spojuje muže a ženu, každý si hned vybaví: Láska!
Dobrá, ale víte, že je to jen polovina? A víte, že muž ve vztahu potřebuje nejvíc něco jiného než lásku?
Lásku potřebuje žena. Jakmile muž projeví ženě opravdovou lásku, žena ji hltá plnými doušky. Stále touží po lásce, po objetí, něžnosti, po tom, aby se pro ni muž obětoval, láskou dobýval a bojoval o ni.
Je správné, když vztah začíná tím, že muž si ženu zamiluje a miluje ji celý život. A žena se přirozeně snaží muži lásku oplácet, prostě ho také miluje. Oba se milují navzájem. Tak se to dnes očekává, to je ideál, o který dva zamilovaní usilují. Proč to tak často nevydrží?
Představa, že láska má udržet vztah muže a ženy, je častá, ale je to představa jen lidská, neúplná. Podle Bible, podle Božího stvořitelského záměru je to jen začátek. Muž má ženu milovat, to je pravda. Jeho láska ženu povznáší, hřeje a je správné, aby muž tímto způsobem vztah inicioval. Když žena miluje muže, není to na škodu, ale není to všechno. Muži ženina láska dělá dobře, je mu příjemná, je signálem, že je spokojená, ale ženina láska muži nestačí k tomu, aby měl pro svou lásku dost sil, nedává mu zdroj k tomu, aby miloval.
Zamilovaná a milovaná žena je šťastná. Pokud však svému muži neprokazuje něco jiného, co je pro něho důležitější než láska, tak to trvá jen chvíli, muž se svou láskou k ženě brzy dojde na dno. Tím, co muže povznáší, co ho činí vášnivým v lásce, není to, že ho žena miluje, ale je to její úcta k muži. Muž má určitý počáteční potenciál lásky, ale je třeba, aby ho žena doplňovala tím, že mu bude projevovat úctu. Muž je jiný než žena. Láska mu je příjemná, on ji oceňuje, ale úcta mu dodává energii, která se v muži mění v lásku. O úctě by se mělo mluvit daleko víc, aspoň tolik jako o lásce.
Asi je třeba vysvětlit, co to je úcta, jakou muž potřebuje. Je to uznání, že je tím, kým je, už sama jeho existence si zaslouží ocenění a obdiv. Úcta vyjadřuje, že on, muž, něco znamená, že v sobě má něco hodného obdivu, i když nic nedělá, prostě je hoden vážnosti jen tak. Podobně jako muž miluje ne „proto, že ona něco“, ale „jen tak, z lásky“, tak i žena si váží muže „jen tak“.
Úcta či neúcta má na muže ohromný vliv. Jeho výkon, jeho láska, jeho nálada závisí na tom, jak vnímá, že si ho okolí váží. Pokud muž cítí, že si ho nikdo neváží, nikdo ho neuznává, neoceňuje, tak se cítí na dně, má špatnou náladu, nic se mu nedaří, nemá důvod se o něco zasadit, pro něco obětovat, pokud prožil nějaký neúspěch nebo ostudu, těžko se z toho vzpamatovává.
Muž neumí bez úcty žít. Proto se ji snaží za každou cenu získat. Pokud je na to sám, nemá Boha ani ženu (přičemž úcta od Boha a úcta od ženy vypadá jinak), tak se snaží vypadat sebejistě, ale je velmi křehký. Když ho v tuto chvíli žena poníží, zesměšní, on se zhroutí, nebo naopak vyjede, zařve, naštve se, uteče do hospody.
Jindy se snaží úctu vydupat jakýmkoli způsobem z čehokoli, co má po ruce. Používá násilí, snaží se druhé ovládat, poroučet jim, vychloubá se něčím, co buď není pravda, či nestojí za řeč, nebo ponižuje druhé, aby vyvolal pocit, že je aspoň o něco výš než druzí. Namlouvá si, že si zaslouží úctu kvůli penězům, kvůli chytrosti, síle, kvůli tomu, co někdy v minulosti dokázal, ale takový způsob dobývání úcty je krátkozraký. Pocit vlastní hodnoty trvá jen chvilku, často jen pár vteřin a zcela určitě pomine, jakmile se ocitne sám. Muž neumí bez úcty žít, bez úcty nemá proč žít.
Co je však zajímavé, muž, který neprožívá úctu, nedokáže nic − ani milovat. Nemá důvod, nemá proč. Po vyčerpání své základní zásoby lásky dokáže milovat (ženu) teprve tehdy, až ví, že je někdo, potřebuje mít vědomí vlastní hodnoty.
Jestliže vás napadne, že takto se projevují snad všichni muži, i ten váš, nemusíte být daleko od pravdy. Je to přirozený důsledek toho, že nevnímá, že by si ho někdo vážil, někdo ho uznával, a on sám nemá zdroj, nemá kde brát svou hodnotu.
Co není řešení
A tak tu máme nemilovanou ženu a neuznaného muže, tedy stav, kdy muž ženu nemiluje, nepečuje o ni nebo ji dokonce ponižuje, a ona mu neprojevuje úctu. On se snaží vynutit si úctu násilím, a žena mu uteče.
Výsledkem je zneuznaný muž a nemilovaná žena. Muž je nepoužitelný, nechce se ženit, není vášnivý, stálý, o nic nebojuje, na ničem mu nezáleží. Místo aby miloval, kouká jen do mobilu. Milovat neumí. To proto, že mu žena neprojevuje úctu. A muž ji nemá proč milovat. A nemilovaná žena si dupne a rozhodne se, že si poradí sama.
Je to hrdá žena, ale v podstatě je nešťastná, pohrdla mužem (ona si přece poradí sama) a důsledkem je, že je to žena nemilovaná. A tak dnes chodí po světě vesměs nešťastné a nemilované emancipované ženy a zhrzení muži, kteří nejsou schopni ničeho, ani lásky. Emancipace.
Řešení, které funguje
Pro ženu (i muže) je východiskem to, aby muži projevovala úctu. Ne muže zbožňovala, klaněla se mu, ale prostě si ho lidsky vážila a neponižovala ho. To je způsob, jak si získá jeho lásku. Muž, který prožívá úctu, uznání ze strany své ženy, dokáže nemožné. Zabezpečí ji samotnou, postará se o děti, je pozorný v maličkostech týkajících se domácnosti, připravuje plány do budoucna, hledá, jak by své ženě udělal radost, prostě miluje podle ženských snů.
Zdá se vám, ženy, že váš muž je ňouma, že má jen svůj počítač, svoje hry, svoje pivo (auto, práci, fotbal...), že chce sice dobré jídlo a sex a o nějaké lásce nemůže být řeč? Myslíte, že si žádnou úctu nezaslouží. Na jedné straně máte možná pravdu, ale na druhé straně je to obrovský omyl. Z pohledu ženy si žádnou úctu nezaslouží, protože ona necítí, že by ji miloval. Pohled muže je takový, že ženu, která si ho neváží, není možné milovat, nejde to. A projevy zdvořilosti ani sex není v takovém případě východiskem.
Někdy se žena sveřepě brání tomu, aby svému muži projevovala úctu! „Ona že má svého muže zachraňovat, aby se cítil dobře? A podporovat jeho ješitnost?“ − Ano, má. Pokud tedy nechce zůstat nešťastná, nemilovaná. Jestliže žena touží po lásce svého muže, jestliže se jí zdá, že na ni už snad zapomněl, pak jeho lásku může probudit svou úctou vůči němu. Určitě na tom neprodělá. Muž ji začne vášnivě milovat, obětovat se pro ni, udělá cokoli, pokud se mu od ní dostane ocenění.
Není třeba vymýšlet nové projevy úcty. Stačí přestat s tím, co snižuje jeho autoritu, co ho shazuje, co mu dává najevo, že je nula, nešika, nezodpovědný, stačí přestat mu vyčítat: „Proč jsi (zase) nevynesl koš? Kdy spravíš ten záchod?“ To je postoj nadřazenosti, muž je pod pantoflem − jak má potom ženu milovat? Muži jsou daleko citlivější a zranitelnější, než si ženy mysli. Už jen rozkazovací způsob, výčitka ho poníží a zneschopní. A on potom nemá sílu takovou ženu milovat, neumí to, nedokáže to. Nerozkazujte, ale proste, jestli by si někdy udělal chvilku času, doplňte oceněním, co všechno už dělá.
Biblický princip je jednoduchý: Muž má ženu milovat a žena má muži projevovat úctu. (Efezským 5,25-33) Jestliže začnou dělat, co mají, budou se oba divit, jak muž najednou dokáže obětavě milovat a jaké uznání žena dává muži. Láska je pro ženu motor, který ji žene ke stále větší úctě a úcta dává muži sílu milovat ženu víc než dosud.
To všechno by žena měla vědět. A muž také.
Jak začít?
Kdo má začít? Má muž začít milovat ženu, nebo žena projevovat úctu muži? Muž je uveden v Efezským 5,33 jako první, byl stvořen jako první (1. Timoteovi 2,13) je iniciátorem vztahu, má napodobovat Krista, který se obětoval, aby získal milovanou nevěstu, která o něho tehdy ještě nestála (Římanům 5,8). Svou láskou vzbudil její lásku, která by na její straně měla přerůst v úctu. To je Boží řád lásky a úcty, vztahu muže a ženy. Milovaná žena nikdy nebude ponižovaná, utlačovaná ani týraná. Bude šťastná a bude svému muži projevovat úctu, která ho povznáší. Při každém projevu úcty, často i beze slov, jí muž dá najevo: „Já tě miluju!“
Situace v mnoha dnešních vztazích vypadá jinak. Láska i úcta vyprchaly. Je jasné, že oba si navzájem hodně ublížili. Přestaňte se zabývat tím, co vám ten druhý dluží. Zkuste přemýšlet, jak mu to odpustit. Zkuste si také představit obrácený směr, že byste poprosili svého partnera, aby vám odpustil − že jste ji jako ženu málo miloval / že jste si ho jako žena málo vážila.
Nejlepší odborník na proces odpouštění je Bůh. Co ten nám všechno odpouští! Kolik má shovívavosti! A on je také zdrojem síly − i k odpuštění a také k tomu, abychom mohli prosit o odpuštění. Řekněte mu to. Mluvte o tom s ním. On má navíc prostředky a moc, jak obměkčit toho druhého. Společný rozhovor, společná modlitba může být cestou k obnově vašeho vztahu, vašeho manželství. Nebo to může být začátek nové fáze vztahu. Fáze, kdy je žena milovaná a muž má úctu své ženy. Tehdy jsou žena i muž spolu šťastní.
Jan Vopalecký, prosinec 2018
"
Jednou , při psacím rozprávění, obdržela jsem přenádherný vzkaz odkamarádky s přezdívkou Slzy deště:

> "Archaismy jsou zastaralé výrazy a ty užíváš krásné koncovky a celkově si pohráváš s textem, máš bohatou slovní zásobu. Myslím, že tvá celičká duše má barvy archaismu, má výjimečné myšlení k dnešní době a lidem. Narodila jsi se s ní, ty sama jsi takový nádherný a kouzelný zázrak. Tolik silný a zároveň pokorný člověk. Život tě často tvrdě zkoušel, ale ty jsi pokaždé obstála. A během té cesty jsi dokreslovala svůj vlastní vnitřní archaický svět. Máš jiné, lepší hodnoty než většina nás ostatních. Jsi propojena s Bohem. A tvá duše a srdce vytvářejí hluboké myšlenky, které notují do celého světa v podobě tvého nádherného hlasu, tak uklidňujícího. Tvé myšlenky jsou mnohem dál, a přesto dokážeš mít porozumnění k nám ostatním. Tvá duše jakoby tu žila už celá staletí a léčila zbloudilé pocestné kolem, léčila svět. Ta krásná hra se slovy, prozařuje do všech temných zákoutí, aby se lidé přestali bát. U mě se ti to taky povedlo. Za ten krátký čas, jsi mi moc moc pomohla. Tvá duše léčí polámaná křídla, aby ty naše duše mohly opět zvlétnout k nebi."

A tím mi dodala velmi hodně síly k dalšímu tvoření.. :-)
Jsem jí za to nesmírně vděčná! :-)

Cituji velmi vzácná slova od úžasného autora knihy Vytržení, Sergeje Mihála.
Jeho kniha byla napsána velmi strhujícím a vlivným způsobem.Tak tedy zde ta slova:
"Naša doba, ako aj všetky pred ňouje plná otázok.
Sú hlboko v našom srdci.Máme ich od svojho narodenia ale skrývame ich.
Kdie začína a kdie končí náš život?
Je niečo za ním? Je to nebo? Peklo? Alebo je to nejaká inájeho forma?
Nič predsa nebeží tak rýchlo ako ľudský život.
Je ako dým páry; na chvílu sa ukážea v okamihu zmiznie.
Človek je čo do svoich dní ako trávaKvitne ako kvet na poli.
A len čo prejde po ňom vietor, už aj ho niet.
A jeho miesto ho vjacej nepozná.
V jednej chvíli zme ako malé hrajuce sa deti, ktoré majú okolo seba toľko blízkých a toľko lásky.
A v tom druhom okamihu sme starý, mame zvraskavenu tvár a mnoho krásných a dobrých ľudí nážho života už z nami nieje.
Kto nám dá..Odpoveď?
_Je Niekto, Kto _bol_ na druhej strane a ako Jediný sa _vrátil a_žije_.
Ako jediný vstal z mrtvých a má pre nás odpoveď.

Ano! Je to Ježiš.
Na kríži zomrel ukrutnou smrťou ale na treti deň vstal z mrtvých.
Meno Ježiš ľudia vyslovujú denně a to tisícekrát.
Avšak toto meno je pre vetšinu skryté.Nepoznané a velkým tajomstvom.
Tajomstvo, ktore je skryté pred velkými, mocnými a múdrými tochto sveta a zjavene je iba tým, ktorých srdce je hladné po Pravdě a hladné, poznať Boha.
Kto a kým je Ježiš?
On povedal: "Ja som Svetlo sveta.Ja som prišiel,Svetlo na svet, aby nikto, kto verí vo Mňa, nezostal vo tme. Ja som prišiel na súd na tento svet, aby ty, ktorí nevidia, vidieli a tý, ktorý vidia, aby boli slepí.
Ja som Cesta, Pravda i Život.Nikto neprijde k Otcovi, len skrze Mňa.
Ja som chlieb Života a chlieb, ktorý dávám, je moje tělo, ktoré já dám za život sveta.
Ja som ten dobrý Pastier, ktorý kladie svoj život za ovce. Ja som vzkriesenie a život. Ten, kto verí vo Mňa, aj keby zomrel, _žiť_ _budě._
A nikto, kto žije a verí vo Mňa, nězomrie naveky.
Ja som prišiel na svet, aby každý,kto je z Pravdy,počul Muoj Hlas.
Mnoho ľudí si myslia, že Ježíš bol filozof, mudrc, dobrák alebo myslitel.
Alebo snad nejaký snívajúci gurul
Ale Ježíš _Nebol filozof._
On nepovedal: "ja mám pravdu," ale povedal: "Ja _som_ Pravda-.
On nepovedal: "Ja poznám Cestu," ale povedal: "Ja !_som_ Cesta."

On povedal: "Ja _som_ _Cesta._
On nepovedal: "Ja viem niečo o životě,"
On povedal: "Ja _som Život!_ Ja som Alfa i Omega, prvý i posledný. Počiatok i koniec."
On je obraz neviditelného Boha.
V Ňom bol Život a ten Život bol Svetlom ľudí.
A to Svetlo svieti vo tme a tma, nemá moc ho zadržať.
To je to pravdive Svetlo, ktore, osvecuje každého človeka, ktorý prichádza na svet.
Na svetě bol a svet bol stvorený skrze Něho.
A svet ho nepoznal.Prišiel do svojho vlastneho a Jeho vlastny ho neprijali.
Ale všetkým, kto Ho prijali, dal pravomoc stáť sa dětmi Božími.Tým, ktorý verja v Jeho meno.
Lebo: Tak Boh _miloval_ svet, žeSvojho jednorodeného Syna dal, aby nikto, kto verí v Neho, nezahynul, ale mal Život večný."
 
mno a zde můj odkaz na youtubekanálhttps://www.youtube.com/channel/UCX5z1TdnuMoAKRNGWYaZZFvg
 
 

a zde
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37981-i-zvuky-se-zblazni
Jo...jeste neco hihi :D
Na tomto literu mám také účet TVOŘILKA LENKA ČAJKOVÁ...
A NĚKDY SE PŘIHLÁSÍM V ANONYMNÍM OKNĚ NA JEDEN PROFIL A VE DRUHÉM NA DRUHÉM, TAK JEN, ABYSTE VĚDĚLI, ŽE TO JSEM JÁ :DDDDDDD :)

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.3 | Facebook, Twitter