Návštěvnost
Díla autora horečka.
Nalezeno 26 záznamů. Zobrazuji 1-20.
prej jsem dítě lásky. ale asi to někde vázne a lásku neumím.
slova jsou někdy až moc lehký, poletujou vzduchem a svou vlastní nepolapitelností. a když už jednou zůstanou přes noc, chtěj hodit bankovky k nohám.
vzduch voní jak jaro a já myslim na tebe, Zmatku. myslim na tebe a na FiXu a jejich chvějící se hlasy křičící, že noci jsou vlahý a takový, že srdce buší hladový. myslim na ně a na tebe a tak nějak mnou zase rezonuješ. celej.
prej bych měla psát o jídle. snaha vzít do ruky pero, protože nemůžu zmáčknout spoušť.
některý věci si asi s sebou budeme nosit napořád a nic se s tím nenadělá. některý věci jsou nezapomenutelný, ač jsou dávno prominutý.
možná jsem múzou někoho jinýho, možná si jenom pletou poezii a vzplanutí.
čas od času se jako poezie cítím, nepochopitelná a přece pochopená, protože někdo ví, jak a co mi číst mezi řádky.
noc, po který ráno snad přijít nemělo, ale přeci jen přišlo.
fragmenty každodenní mytologie.
víle a opile o víle. snad ty zkřehlý prsty nebe jednou dosáhnou až do tebe. snad.
věčnej a vlastně úplně podvědomej, co se projevuje jenom nenaplňujícím míjením. možná je i tak to ticho láskyplný, ale to ukáže čas.
ve víně je prej pravda, byla bych radši, kdyby v něm bylo něco jinýho. verše na počest samozvanýho krále světů v kruzích pod mýma očima.
múze, bludičce, horské květině, co motá hlavu.
zas a znova píšu svýmu Zmatkovi, protože do těch modromodrejch očí mu to nikdy neřeknu. tak jen tajně doufám, že si to jednou přečte.
protože tématizace labutí není nikdy dost, je i v týhle krutě bolavý škrábanici, za kterou stojí moc alkoholu a kouře, moc bolesti a prázdný bezmoci, protože mu nemůžu pomoct.
slova mýmu Zmatkovi, co si je zaslouží, ikdyž kocovinový apatie bolely víc než co jinýho. snad jsem čas od času byla, co hledal, jen málokdy v momentech, kdy jsem tím být chtěla.
cesta metrem po ovíněnym večeru s mym smyslovym poblouzněním prolomila dlouhý dny kreativního bloku. ale jen na chvilku.
ohlodat se na kost, zbyde po mně jenom čmáranice na kousku papíru, co jsem vytrhla ze stránek naplněnejch poznámkama o daleko lepší poezii, co napsal někdo, kdo ví, co dělá.