Nalezeno 112 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Tulačkou napříč láskou ve verších
A takhle to se mnou vždycky dopadá...bylo to psáno člověku, kterej ani nevím jak, zmizel z mýho života. Přišel a odešel a zbyla jen vzpomínka
je vyprodáno a nový se nedělaj... zešílím z tý letargie...umírající rytíř a princezna co mu zachránila život, já miluju tu naději pane Bachu
Báseňka o dvou částech který spolu souvisej , i když to tak nevypadá:)
Když se někdy podíváme zpátky, zjistíme že ne všechno bylo tak jak jsme si mysleli...
...a měl asi recht...věnováno té, která ví, ale nachápe (a když bude mít trochu štěstí tak ani nikdy nepochopí)
Je to jak slova co nejsou pravda
jak slunce co má bejt rudý když zapadá, ale ono přesto svítí a nutí vás neplakat
taky vám bylo někdy tak....tak moc ticho?
psaný v moc velký bolesti, nemá to žádnou formu, jen slaný moře mýho křehkýho citu
na konci sil a na začátku jiných krás
Příběh o dívence uštvané životem...
se kterou umřely moje ideály
věci nejsou tak jak bych si je chtěla představovat a lidi nejsou lidský...moc mluví a málo se dívají, moc lžou a málo věří, moc zabíjí a málo žijí...
básnička plná bláznivých havraních metafor...
aspoň konečně pochopíte že jsem cvok:)
...já vím nesedí to...ale...je to tak
...Markétě, mé dětské princezně.
*tma se pak dýchá daleko, daleko hůř*
Tam kde je tíha všech vyděděných hlav zašitá do polštářů
Dnes už můžeme zemřít, co říkáš?
jen autoterapie