Výběr autora Isabella Monvoisin

Dopis jinak zaměřenému člověku...pedofilovi.

Milý a drahocenný,
slyším zvenčí kapky deště dopadat do korun stromů, jsou v té noční tmě stejně neviditelné jako myšlenky, které se mi honí hl

:-) Ty nebudeš vědět....

V okně první blesk se mihl osiřelý,
a moje oko za hory, až v dál se dívá,
a Ty kdes tam, však pro jiné jsi bdělý,
míhá se i stesk

....

Nikdo nevidí ten oheň, kterým planu,
omluv mou posedlost, naplněnou hříchy,
na křižovatce života, kde svítí hvězdy,
tak chladné a

Pro .... :-)

Drahý,
zase už nastalo ráno, svítá,
další ráno v marném čekání,
píši Ti dopis, v něm slova skrytá,
a upřímný zájem v ústra

Jdu pomalou cestu k hořícímu peklu...pro ..., jsi perfektní. :-)

Studený linek hrot vpíjí se do očí,
úsměv Tvůj jak ostří mečů,
tak na mě útočí,
srazíš mi vaz před zraky davu,
tím mečem

Víš, jak moc ses nenáviděl...

A spal v domě bez oken a dveří,
a neviděli ho lidé,
neměli kteří,
znal jen tmu a mráz a chlad,
jenž ho naskrz prožíraly, <

Krásným a milým mužům... :-)

V nevinné bezbrannosti vytříbený cíl,
a láska bezbřehá v dál se rozprostírá,
i čas se rázem zastavil,
i radost se v srdci opozdil

Ne, já na Tebe asi jen tak nezapomenu...

Bylo to jak vítr nad horami,
a kapky deště jako drahokamy
v černotě bouře, která obzor bije,
když dotknu se Tvé šíje.

....*....

Cítíš, co už nešlo zastavit,
šílené city na závit,
a víš, že všechno se zase zbortí,
a nepomůže vzdor Ti.

Tvé oči

Tehdy přišla bouře a znělo to jako konec světa,
spadl proud a vichřice lomcovala okny, lámala stromy,
a vodní smršť vylákala ptáky z úkr

Bože, já Tě viděla, sladší než kdykoliv předtím...a brzy přijde orkán Sabine a vnikne do mého srdce...

Přijde jak šílená a vezme všechno lidství,
odnese střechy a všechnu touhu z našich srdcí,
ještě poslední nádech, než se udusíš krásou, <

Možná to berte trochu s nadhledem...jsem zastalkovaná. :D

Každý jednotlivec miluje svým způsobem, to je jasné. Někdo je vyšších citů schopen a nejen to, je jimi naplněn až po okraj a dokáže je rozdávat, jiný

Pro mého dobrého přítele Tomáše...

Když Tvoje srdce rozdrásané
horoucí láskou plane,
pak bolest se pod kůži zažírá,
a nezdá se být jiná,
než naděje, která um

Mmmm...

Zapadlé slunce zří hory stín,
srdce jak závoj z prášivin,
a průřez nocí je výkřik tmy,
a pod hvězdnou oblohou my...

Můj drahýýý....falešný hajzle...

Už všichni víme, jaký jsi zmrdík,
jen malý krůček,
já se užárlím k smrti,
jen za ten pohled hajzla,
a že prý si mám dávat

A já Tě pořád, pořád milovááám...

Vlk ve mně bude lovit ovečku v Tobě,
budiž mou životní prohrou, unylý,
a cit jako pozemská příšera v naší době,
a před ní se všic

Když se zakoukáš do pedofila...

Jsi arogance nejvyšší jakosti,
budeš sklízet krev nevinných,
až uklouzneš na zápraží studu,
a já tady pořád budu,
když zub

Andělé chcípli.

Spánek nemůže být útěšným,
probuzení k Tobě je skutečným
bez dotyků, bez lásky,
jen chlad a surreálno,
nevím, jak jsem moh

Pro Miloslava po druhé. :D

Tehdy se objevili,

trojúhelník nad domem a světla,

pak ty hlasy ve vysílačkách a rádiích,

a všude se plaz

Jak v bouřích, které od hor táhnou,
v mém srdci jiskra pulzuje,
jak cyklóna mou duši vtáhnou,
a déšť v cit můj hlasně bubnuje.