Loutkař

Loutkař

Anotace: Realita očima snílka

Existují různé příběhy, které protkal život do osudu i nám. Nezáleží na jejich reálnosti, či opravdovosti postav jako takových. Protože nakonec, jak lze vyvrátit to, co jsme nikdy neviděli? Jeden příběh vám povím a přestože se vám snad bude zdát nereálný, vězte, že se stal.

Zima zahalila krajinu do tajuplného roucha a sněhové vločky obalily větvičky staré jabloně. Na jedné z těch větviček seděla malinká víla a kouřila malinkou cigaretu. Její tvář hladily stříbrné slzy, když naříkala nad životem. Z jejího zármutku ji však vytrhl medový hlas: ,,Tak krásná víla a pláče. Copak se ti stalo maličká?“ Víla zvedla oči aby uzřela majitele konejšivých slov. Byl to mladý krásný muž. Měl stříbřité vlasy a alabastrovou pleť. Nejzajímavější na něm však byly jeho oči. Byly tak hluboké, že by jimi snad mohla nahlédnout až do jeho duše. Víla však měla pocit, že to právě tento muž hledí do duše jí. Jeho pohled jí však dával pocit neskutečné síly a bezpečí. Její malé srdíčko se rozbušilo a chvíli měla pocit, že zapomněla dýchat. Když se ale vzpamatovala, dokázala odpovědět. ,,Jsem tak malá a slabá. Celý svůj život musím činit těžká rozhodnutí za sebe i za jiné. Když se něco nepovede, je to moje chyba. Bojím se rozhodovat dál, protože většinou to dopadá velmi špatně. Život je pro mne příliš složitý a už dlouho jsem musela být silná. Musím se usmívat, když se mi chce plakat.“ Muž vzal něžně vílu do dlaně. ,,Jakpak ti říkají?“
,,Jsem Lilie.“
,,Milá Lilie, rád tě poznávám. Já jsem loutkař. Pokud budeš chtít, mohu ti od tvého trápení pomoci.“
Lilie se na loutkaře nechápavě podívala. ,,Jak by jsi to mohl dokázat?“ Zeptala se.
Loutkař vytáhl z kabátu paličku na které visely provázky. ,,Přivážu tě k těmto provázkům a když jimi pohnu, pohnu tebou. Nikdy už se nebudeš muset sama rozhodovat, protože to vždy udělám za tebe. Když řekneš, odvážu tě a vrátím ti svobodnou vůli. Máš mé slovo.“
Víla chvíli o návrhu přemýšlela, ale nakonec usoudila, že zkusit to přece jen může, tak nechala loutkaře, aby z ní udělal loutku.

Jak šly dny za sebou, život víly se naprosto změnil. Každé její rozhodnutí bral loutkař na svá bedra a nic od ní nechtěl. Vždy byl milý a dával pozor aby víle nijak neublížil. Vše bylo snadné a dokonalé. Lilie byla poprvé za svůj život šťastná. Milovala loutkaře a on říkal, že miluje ji. Dával jí pocit že právě ona tou nejdůležitější osobou celého vesmíru. Víla zapomněla na svůj starý život a na ničem jí tolik nezáleželo, jako na jejím drahém loutkaři.

Jedné noci, když se víla zrovna chystala ulehnout do svého hedvábného pelíšku, přišel loutkař k ní se smutným pohledem. ,,Musíme si promluvit.“
,,A o čem?“ Ptala se Lilie nechápavě.
,,Nemohu se dál o tebe starat. Zamiloval jsem se do lidské ženy a musím odejít.“
Vílu tu zasáhlo u jejího malinkého srdíčka. ,,A kam půjdeš?“ Vyzvídala.
,,To ti nesmím říct, nechci abys mne hledala.“ Odvětil.
,,Ale přece nemusíš odejít. Přiveď ji sem.“ Žadonila víla.
,,Nemusím, ale chci. Sbohem Lilie.“
Víle vhrkly slzy do očí. ,,Počkej přece. A kdo bude tahat za mé provázky? Kdo mne povede?“
Loutkař se na vílu smutně usmál. ,,Nikdo. Už nebudeš loutkou. Musíš se naučit rozhodovat sama za sebe.“ A vzal nůžky a přestřihl jimi provázky, na kterých víla visela. Pak jí poslal vzdušný polibek a odešel. Víla si však už nepamatovala, jak má hýbat nohama a rukama. Nebyla zvyklá to dělat sama. A tak tam zůstala ležet a na její tvářičky se snášel prach. I když se párkrát pokusila vstát, už jí to nešlo. A tak tam leží a čeká tam dodnes a doufá, že má její loutkař alespoň šťastný život.
Autor PonnyPrincess, 31.08.2014
Přečteno 659x
Tipy 6 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Izza, Jort, Hesiona-Essylt, Frr
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

Člověk by se nikdy neměl tak docela vzdávat svojí vlastní vůle, i kdyby byl loutkář sebekrásnější a sebevíc hodný.

Moc se mi líbila ta drobnost s tou cigaretou :)

31.08.2014 15:59:13 | Hesiona-Essyltreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter